Náš tábor, náš život✔️

Opravdu je to on?

Z pohledu Anet:

„Zlatíčko, vstávej," řekla mamka a pohladila mě po vlasech. „Proč, však ještě není škola, nech mě spát," zabrblala jsem potichu. „Protože je 11:00 a za chvíli přijede Tom a teta Marcela," řekla. No bezva, to už je skoro poledne? A ještě přijede bratranec s tetou. To ten den začíná pěkně. „No dobře, už vstávám," řekla jsem ospale a podívala jsem se na mamku, která se usmívala. „Co se směješ?" řekla jsem, a pak si to uvědomila. „No, že máš tu mikinu od toho Sebastiana na sobě," povytáhla obočí. Sakra, jestli se bude vyptávat, asi umřu. „Ptát se radši nebudu, ale už vstávej," usmála se a odešla. Šla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a šla se obléct do něčeho vhodného. Ustlala jsem si postel a na ni položila mikinu. Pak si ještě pouklízela pokoj, dala si mobil do kapsy a šla na snídani. „Dobré ráno," řekl táta a já jen kývla.

Vzhledem k tomu, že k nám měli přijít, tak jsem musela utřít prach a povysávat. Najednou mi pípl mobil.
Psala mi Simča.

S : Ahoj :)

Já : Ahoj, tak co, jak to jde?

S : Včera jsme šli k sousedům na večeři.

Já : no bezva, vyřešili jste to s Theodorem?

S : Odpustili jsme si a objali jsme se. A viděla jsem jeho pokoj. Měl tam hodně pohárů a medailí.

Já : Děláš si srandu? Jen objetí, nic víc?

S : No, tak to je snad jedno, ne? :) A teď dost o mně, co ty? Co máš dnes v plánu?

Já : No dobře, ;) K nám dnes přijede bratranec Tom a teta. Takže teď uklízím celý byt, jinak super. Dnes jsem se probudila, seděla u mě máma a smála se :)

S : Tak to jo, jen uklízej. ;) Proč se smála?

Já : Protože jsem si nechala na sobě mikinu od Seba a usla jsem v ní. Tak z toho měla srandu. Hele, mamka mě volá, musím končit, tak pa. :) ;)

S : No toto :) dobře, užij si návštěvu, pa :)

Ukončila jsem to a šla za mámou. ,,Už jsou skoro tady, tak pojď ještě něco připravit," táta se šel převléct a máma taky. Zůstala jsem v kuchyni sama, když vtom zazvonil zvonek. Šla jsem otevřít a tam stála teta a Tom. „Ahoj, Anet," řekla teta a bratranec na mě kývly. „Ahoj, pojďte dál," řekla jsem a podívala se na Toma se sarkastickým úsměvem.
Máma s tátou se s nimi ještě pozdravili a sedli jsme si do obýváku na gauč. A začala ta jejich konverzace, já se nudila, a jak jsem viděla, i Tom se nudil. „Anet, zajdeš do ledničky pro to jídlo?" řekla mamka a já šla. Vzala jsem vše, co jsem mohla a vrátila se zpátky k nim. Najednou začal zvonit mobil. „Anet, není to náhodou tvoje?" zeptal se táta a měl pravdu. Šla jsem do pokoje a hledala telefon. Konečně jsem ho našla. Nějaké neznámé číslo, tak jsem to zvedla.

ano? Kdo volá?

- Kdo asi, krásko.

Sebastiane, kde jsi vzal moje číslo?

- Dala mi ho Simča na táboře.

Fakt? Ona byla tak hodná, jo?

- Ano, zlobíš se? Neruším náhodou?

Ne, to je v pohodě, (otočila jsem se a odpověděla) nerušíš.

- Jak se máš? Copak děláš?

Ale mám se dobře, teď máme návštěvu

- Návštěvu, tak to nebudu rušit

Opovaž se to teď zavěsit, jsi moje jediná záchrana