Náš tábor, náš život✔️

Zkažené plány

Z pohledu Anet:

Když jsme dojedli, tak jsme si ještě povídali. „Simi, půjdeš v pondělí do školy, že?" zeptala jsem se. „Jasné," usmála se. „Konečně bude nějaká sranda v hodině," mrkla jsem na ni a usmály se na sebe. „Ale no tak, ještě tam máte nás," řekl Theo a ušklíbl se. „No, ale jak vím, tak nejste s námi ve třídě, takže asi nic no," řekla jsem a ušklíbla se. Seb byl zatím potichu, tak jsem se na něho podívala. „Jsi nějak potichu, lásko," divila jsem se. „Co? Ne, jen jsem vás poslouchal, jak se tu hádáte," řekl pobaveně Seb a objal mě kolem ramen. Jen jsem si položila hlavu na jeho rameno a všimla jsem si, že Theo se Simčou něco říkají a smějí se.

Neslyšela jsem nic, ale zajímalo mě to. „Taky tě zajímá, co si říkají," pošeptal mi Seb do ucha a já se na něho otočila. „Strašně, jsem zvědavý člověk," pošeptala jsem a usmáli jsme se na sebe. Ještě jsme si chvíli povídali a pak jsme se rozhodli jít domů. Theo opět vzal Simču na záda, ale zase protestovala. Berle si vzal do ruky. Se Sebem jsme se drželi za ruku a povídali si o těch dvou před námi, ale tak, aby nás neslyšeli.
Simča mu usla na zádech, tak jsme se potichu rozloučili a šli domů.

Otevřela jsem dveře. Konečně doma, pomyslela jsem si. „Jsem docela rád, že jsme už tady," řekl Seb. „Jako by si mi četl myšlenky," řekla jsem a usmála se na něho. Přišel ke mně blíž, ruce položil na můj pas a začal mě líbat. Ruce jsem mu spojila za krkem a jednou mu pročesávala vlasy. Odtáhla jsem se kvůli nedostatku vzduchu. „Jsem unavená. Už půjdu spát," pošeptala jsem mu. „Dobře, půjdu taky," řekl a já ho ještě políbila. Šli jsme do pokoje a Seb si lehl na postel.

„Pojď ke mně," řekl a natáhl ke mně ruce. „Počkej, ještě musím do koupelny," mrkla jsem na něj a on protočil očima. V koupelně jsem si rozčesala vlasy a umyla obličej. Když jsem vyšla, Seb už spokojeně oddychoval. Byl strašně moc roztomilý. Zhasla jsem, lehla jsem si a přikryla nás. Vážně jsem byla ospalá a pobolívala mě hlava, takže jsem během chvilky usla.

***

Probudila jsem se a zapátrala rukou po posteli. Nikdo tam nebyl! Rychle jsem se posadila a rozhlédla se po pokoji. Zvedla jsem se a šla do koupelny, tam nebyl, tak jsem si dala vlasy do jednoho copu a šla se obléct. Vzala jsem si modré tričko s krátkým rukávem a černé kraťasy. Vyhrabala jsem se konečně z pokoje a přešla do kuchyně. Sakra, kde je? Tady není a v obýváku taky ne. Začala jsem se trochu bát. Porozhlédla jsem se, jestli tu není nějaký vzkaz, ale nikde nic. Chodila jsem tam a zpátky byla jsem nervózní. On by mi dal vědět, tak proč ne teď. Sedla jsem si ke stolu a vytáhla jsem si mobil. Už jsem mu chtěla volat, ale vtom se otevřely vchodové dveře a v nich stál Seb s taškou v ruce.

Spadl mi kámen ze srdce. Přišel do kuchyně a položil tašku. Rychle jsem se rozběhla a objala ho a on mi to oplatil. „Doprčic, tohle už nedělej, víš, jak jsem se bála?!" řekla jsem trochu naštvaně. „Promiň, myslel jsem, že to stihnu, než se vzbudíš," řekl a dal mi pusu do vlasů. „Promiň," řekl ještě jednou. Pustila jsem ho a on vytáhl věci a nachystal snídani. Hned jsme měli, co jíst. Po snídani jsem zůstala sedět u stolu a dopíjela jsem čaj. Seb se zvedal od stolu a bral si mobil. „Kde jdeš?" zeptala jsem se. „No víš, musím něco vyřešit, protože si někdo včera hrál s mým mobilem a psal Benovi blbosti," ušklíbl se na mě. „Ups, skoro jsem na to zapomněla," zazubila jsem se na něho. „Ale víš co? Možná bych mohl to, co jsi napsala udělat. Co? Jak by se ti to líbilo?" ušklíbl se a já otevřela pusu. „To by si neudělal," zamračila jsem se na něho. Usmál se, a když kolem mě procházel, tak mi věnoval pusu na líčko.

„Samozřejmě, že ne, to bych nikdy neudělal...," zaslechla jsem Seba a musela se usmát.
„Vzala mi mobil... nikdy bych s ní nešel," Vím, že se nemá poslouchat, ale zajímalo mě to. Jak už jsem říkala, jsem zvědavý člověk. Stejně jsem slyšela jen útržky. Chvílemi po Benovi i křičel, protože to asi nechápal.