Náš tábor, náš život✔️

Sleduje mě?!

Z pohledu Anet:

Když už jsem byla se Sebem u jeho dveří, tak jsem tak jsem zaklepala.
Dveře mi otevřela jeho máma. „Dobrý večer," řekla jsem a usmála se. „Ahoj, ty budeš Anet, a ty můj opilý syn. Můžeš mi říkat Lenko," řekla a úsměv oplatila.
„Těší mě," řekla jsem a vedla Seba dovnitř. „Mami, víš, že ji strašně moc miluju a nikomu ji nedám?" řekl Seb trochu opile. „Říkal jsi mi to už hodně krát a já ti teď taky něco řeknu," odmlčela se a dodala. ,,Máš zákaz pití alkoholu, ať víš," řekla a ušklíbla se na něho. „Já vám ho pohlídám, taky se mi to nelíbí," řekla jsem a tahala ho do pokoje. Měl ho úžasný a veliký. Měl tam poháry medaile a fotky. Položila jsem ho na postel a byla na odchodu. „A nechceš tu zůstat, když jsi mě nechala u sebe?" zeptal se mě. „No já nevím, táta asi nebude moc rád," řekla jsem sklesle, odešla jsem z pokoje.
„Jsem ráda, že si našel holku, která se o něho stará. Jsi hodná, že jsi ho sem odvedla," řekla Lenka. „Děkuji. Myslím, že by se sem jinak nedostal," usmála jsem se a dodala. ,,Mohla bych se něco dozvědět o jeho dětství atd?" zeptala jsem se jí a usmála se. „Samozřejmě, klidně ti ukážu i fotky," řekla a šla pro album. Povídaly jsme si a smály se. Seb přišel za námi do kuchyně. „To jsi vážně musela vytáhnout i fotky?" řekl a já se usmála. „Víš, jak jsi vypadal roztomile?" řekla jsem a políbila ho. „A pořád jsem," řekl a usmál se. „Samozřejmě, že jo," řekla jsem a políbila ho ještě jednou. Nevadilo mi, že nás Lenka viděla, protože byla ráda, že jsme spolu. Někdo zaklepal a já se otočila. Lenka šla otevřít a ve dveřích stal můj táta. S Lenkou se pozdravil a podíval se na nás dva. „Co tady děláš? Jak víš, kde bydlí?" zeptala jsem se ho docela naštvaně. „Pojď domů, už je pozdě," řekl klidným hlasem. Nechtěla jsem se hádat, ale tohle už vážně přehnal. „Jak jsi mě našel?" řekla jsem zvýšeným hlasem. Seb s Lenkou se na nás dívali. „Nedělej tu scény a pojď domů," řekl táta opět s ledovým klidem. „Rozluč se a jdeme," dodal.
Poděkovala jsem Lence a objala ji. Pak jsem přišla za Sebem a dlouze ho políbila, v tu chvíli mu asi taky bylo jedno, že tam je můj táta, tak mě taky dlouze a něžně políbil.
Potom jsme se odtáhli a já šla ven s tátou. Ještě před tím řekl. ,,Moc se omlouvám, co jste museli vidět," Jak se zavřely dveře, tak začal. „To bylo schválně, že -," nedořekl to a já spustila. ,,Jak jsi mě našel? Co máš s ním za problém, je to první kluk, kterého mám ráda víc než cokoli na světě," řekla jsem zvýšeným hlasem. Pak jsem ucítila štiplavou bolest na tváři. On mi dal facku před jejich barákem!?" Nekřič po mně, jsi moje dcera a já tě chráním. Do mobilu jsem ti dal čip, takže tě najdu kdekoliv," řekl táta. Počkat, on právě řekl, že mám čip v mobilu? Bezva, on mě sleduje. „Před kým mě chráníš? Seba ještě neznáš. Jediný, před kým bych potřebovala ochranu, jsi ty!" řekla jsem. „Nastup do auta," řekl a já to radši udělala. Když jsme přijeli domu, tak jsem rychle běžela do pokoje a s brekem si lehla na postel. Po chvíli přišel táta. „Zlato," řekl a já se na něho podívala. „Nech mě. Nemám tě ráda. Myslela jsem, že budeš rád, když mám kluka, a že ho přijmeš," řekla jsem a přikryla se peřinou. Zřejmě mu došla slova a odešel. Já jsem po chvíli usla.

Ráno jsem se vzbudila a zůstala jsem ležet na posteli. Bolela mě příšerně hlava a tělo, ale neřešila jsem to. Nejspíš to bylo kvůli včerejšku. Začaly se otevírat dveře, tak jsem ty oči zavřela a dělala, že spím. „Zlato, přemýšlel jsem a omlouvám se za včerejšek, nechtěl jsem to tak, jen jsem se o tebe bál. Ale asi vím, že už nemusím. Měl jsem si uvědomit, že ho miluješ," odmlčel se. ,,A doufám, že mi odpustíš a Sebastian taky. Jsi už velká holka, tak se o sebe umíš postarat sama, a když něco budeš potřebovat, tak tu budu pro tebe," řekl smutně a odešel. Sedla jsem si a přemýšlela o tom, co teď řekl táta. Byla jsem na něho hnusná. Pak jsem slyšela zavřít hlavní dveře a věděla jsem, že odešel do práce. Seděla jsem tak asi půl hodiny a pak zjistila, že mám času dost. Ale pořád mi to vrtalo hlavou. Pomalu jsem se s námahou zvedla, umyla si obličej, vhodně se oblékla a pak nasnídala. A když už jsem vše měla, tak jsem čekala, až přijde Simča. Bolest se trochu zlepšila, ale i tak jsem si vzala prášek od bolesti.