Náš tábor, náš život✔️

Nespavost je svině

Z pohledu Simon:

Obdivovala jsem Anet, že tak rychle usla, protože já, i když jsem se snažila sebevíc, stejně jsem neusla.
Byly už dvě ráno a já stejně neusla. Šla jsem se proto projít a sedla si na houpačku. Chvíli jsem se houpala a pak nechala houpačku samovolně se zastavit.
Jakmile se zastavila, ucítila jsem něčí ruce na mých bocích, jak se do nich opírají a opět mě rozhoupávají. Instinktivně jsem se otočila a podívala se, čí ruce to jsou a spatřila jsem nádherný úsměv hnědovlasého kluka.
„Ahoj, Theo" usmála jsem se zpátky.
„Ahoj, princezno, co ty tady tak pozdě?" uchechtl se a já jen protočila očima. „Nemůžu usnout. Co ty?"
„Hlídám princezny před draky a příšerami," nahodil šibalský úsměv a já se zasmála.
„A jaká hrůza by tu prosím tě byla? Lochneska určitě ne. Leda ty," uchechtla jsem se a začala se smát.
„Au, to bolelo. Já tě hlídám a toto za to dostanu jako odměnu?" ironicky prohodil.
„Promiňte, princi, ale vaše ego se nemusí bát. Stále je dost vysoko," utřela jsem si falešnou slzu a začala se smát. V tu chvíli se dvě silné paže obmotaly kolem mého pasu a stáhly mě z houpačky. Ocitla jsem se na zemi a na mně Theo, který mě lechtal.
„Pře-pře-přestaň!" křikla jsem a nepřestávala jsem se smát.
„Odvolej, cos řekla," ušklíbl se a povolil trochu.
„Nikdy! Za pravdu se má děkovat!" opět mě začal lechtat na plno a já se svíjela. „Dobře, jak chceš"
„Fajn! Odvolávám to!" poraženě jsem ze sebe vyjekla a on přestal. Přitiskl se ke mně blíže a jemně mě políbil.
„To bych řekl," pošeptal mi do ucha a pomohl mi vstát. Chvíli jsme se na sebe dívali, dokud mě neobmotal rukama kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. V tu chvíli jsem si uvědomila, že zbývají pouze čtyři dny už i s dneškem. Zaleskla se mi v očích slza a on si toho všiml. Přitiskl si mě ještě vice a já ho objala. „Půjdu za tebou kamkoli," pošeptal a přičichl si k mým vlasům.
„Theo, já tě nechci ztratit," rozbrečela jsem se a silněji ho objala. Chvíli jsme tak zůstali, a pak si mě odtáhl, pohladil mě po tváři a usmál se. „Nevím, jak jsi to dokázala mě tak omámit, ale... Zamiloval jsem se do tebe," viděla jsem, jak se červenal a musela se usmát. „Jsi roztomilý, když se červenáš," uchechtla jsem se a on si mě opět přitáhl blíže. Zachvěla jsem se a on to vycítil. Stále se přibližoval, až se mezi nás nevešel ani papír a přitiskl své rty na ty mé. Láskyplně jsem mu polibky oplácela, ale pak už docházel kyslík a museli jsme se odtáhnout. „Už půjdu," poznamenala jsem potichu a chystala se k odchodu, jenže mě chytil za zápěstí. „Princeznu musí ochránce doprovodit, až ke dveřím," uchechtl se a propletl naše prsty. Usmála jsem se a vyrazili k mé chatce. „Dobrou noc," pošeptal a políbil mě na čelo. „Dobrou noc," odpověděla jsem a vešla do chatky.
Lehla jsem si na postel a hlavou mi běhalo milión myšlenek. Opět jsem nemohla usnout, a tak jsem přemýšlela, co bude, až tábor skončí. Stekla mi slza a já ji hned setřela. Dlouho jsem přemýšlela, a pak konečně usínala. Malém jsem usla, jenže zrovna zazvonil budík... No to si děláte snad ze mě srandu?!
Podívala jsem se na hodiny a opravdu bylo 8:00 a já vůbec nespala. Byla jsem vyřízená, jenže nemůžu už jít spát... Neochotně jsem se přiměla vstát a převléct se. S holkami jsme šly na snídani a po ní hned na nástup.
„Dobré ráno, táborníci. Dneska máme na programu cvičení. Dopoledne budou probíhat míčové hry jako vybíjená, fotbal a volejbal. Odpoledne budeme běhat a připomeneme si trochu školu," řekl Leo a všichni začali bručet kromě těch nejmladších.
Neochotně se šli všichni připravit na dopolední program a sešli se na hřišti.
Byla jsem unavená, ale nedávala jsem to na sobě znát. Fotbal byl v pohodě. Střelila jsem dva góly a měla z toho radost, protože to byl můj první zápas v životě. Poté následovala vybíjená, u které jsem se vyřádila a v poslední řadě volejbal, kde jsem už byla opravdu unavená a usínala, i když jsme zrovna hráli, ale skončili jsme druzí, což není špatné místo.

Nastal čas oběda a já už jen počítala minuty, abych se mohla vyspat. Vzala jsem si oběd a sedla si k našemu stolu, za kterým už seděla Anet, Jeny, Viola, Bettany, Theo i Sebastian.
„Jsi v pohodě, Simi? Jsi dneska jako chodící mrtvola," řekla ustaraně Jeny.
„J.. Jo, jsem v pořádku, jen jsem dneska trochu nespala," odpověděla jsem a jedla kuřecí řízek s kaší.
„Aha, to mě mrzí. Určitě jsi unavená. Řekni Leovi, že jsi nespala, jsi unavená a chceš si odpočinout," řekla Bettany a mrkla na mě. „Ne, já se nebudu pořád vymlouvat. Je to moje mínus, že jsem nešla spát a navíc jsem v pohodě, fakt," usmála jsem se a dojídala zbytky. Nevšimla jsem si, že mě pozoruje Theo ustaraným výrazem. „Je mi fajn," mrkla jsem na něj a odnesla tác.
Šla jsem do chatky a chtěla spát, jenže mi do chatky vtrhla Nikola a začala mi nadávat.
„Ty mrcho, já už to nevydržím! Příliš dlouho jsem snášela, jak balíš Theodora, ale s tím už je teď konec! Zajistím, že už se s tebou nebude chtít vidět ani mluvit. Tohle ti neprojde, říkala jsem ti, že si nemáš se mnou zahrávat!" křičela po mně.
„Bože, mě už nebaví poslouchat káču, jako jsi ty. To je pořád dokola," povzdechla jsem si bolestně. ,,Celý tábor poslouchám tvoje vyhrožování, ale mě to už nebaví! Dej mi svátek už," Vzala jsem ji za krk a vyrazila ji z mojí chatky. Chtěla se bránit, ale nevyšlo jí to a skončila před chatkou. Díky bohu za taekwondo.
Šla jsem si lehnout a hned jsem usínala. Uslyšela jsem kroky, kliku a otevírající se dveře. Hned jsem se podívala, kdo to je, a viděla jsem ve dveřích Anet s Jeny.
„Promiň, jestli jsme tě vzbudily," potichu řekly a sedly si na postel.
„To je dobrý, stejně jsem nespala," byla jsem strašně unavená, takže jsem zněla trochu zdrogovaně.
Došlo mi, že se nejspíš už nevyspím, bylo odpoledne, tak jsem šla na hřiště a čekala na ostatní.
Když se všichni tady sešli, Leo vysvětlil, co se bude dít, a všichni si začali protahovat nohy.
Měli jsme běžet dva kilometry kolem celého tábora, všichni najednou.
Nevěděla jsem, jestli to zvládnu uběhnout, ale doufala jsem, že ano.

Zazněla pistole a všichni jsme se rozeběhli. Běžela jsem s Anet po boku a mlčely jsme. V polovině se mi začala motat hlava a zavírat oči. Zpomalovala jsem, dokud jsem úplně nestala. Porozhlédla jsem se kolem, ale všechno se točilo. „Simi, co ti je?"
slyšela jsem hlas a padla k zemi.

Vzbudila jsem se, ale hned jsem zase usínala. Poznala jsem, že se pohybuju. Ale nepohybuju se sama, někdo mě nese pryč.
Opět mě pohltila temnota a já usla.

„Asi jen nespala. Jinak si to vysvětlit nedokážu," uslyšela jsem někde v dáli hlas. Poznala jsem hlas Anet, jak se s někým baví. „Dobře. Necháme ji si odpočinout, ale teď pojď. Už je večeře," další hlas řekl. Byl to Leo, určitě. Hlas, jakoby se přiblížil a já nabila vědomí. Byla jsem na lůžku opět na zdravotce. Vypadá to, že jsem tady častěji než na své chatce, pomyslela jsem si a usmála se. Leo s Anet už odešli, takže jsem byla v místnosti sama. Stále jsem byla unavená, ale tady jsem spát nechtěla. Vstala jsem a začernilo se mi před očima, tak jsem si opět sedla. Když jsem se vzpamatovala, opět jsem opatrně vstala a vyrazila na chatku.
Všichni byli naštěstí na večeři, takže jsem nikoho nepotkala a byla jsem na chatce sama.
Převlékla jsem se, zachumlala do peřin a během pár minut jsem usla.