Náš tábor, náš život✔️

Rebel na scéně

Z pohledu Thea:
O pár dní později...

Po škole jsem šel rovnou do nemocnice jako každý den.
Sedl jsem si k její posteli a chytil její ruku. Hladil jsem ji po hřbetu ruky a myslel na ni.
Je opravdu nádherná, když spí, jenže už to trvá dost dlouho. Už je to týden, co se neprobudila a nevím, v jakém je stavu, protože nejsem rodinný příslušník. Musím počkat na její mamku, až přijde.
Seděl jsem tam asi už půl hodinu, když v tom někdo otevřel dveře. Konečně Simčiná mamka. Za tu dobu, co je Simon v nemocnici jsme se sblížili a už si tykáme.
„Ahoj, Theo, zase jsi tady?" usmála se na mě Lenka a já přikývl.
„Víš už, jak na tom je?" zeptal jsem se naléhavě, jako by šlo o život. A taky že šlo.
„Horečka naštěstí klesla na 38. 2°, ale stále se neví. Antibiotika konečně začaly zabírat, takže doufám, že se brzy vzbudí. Vysazují tlumící léky, aby se začala budit. Není v ohrožení života, což je hlavní, ale spíše mám starost s jejím ochrnutím," dořekla a já si ulevil. Strašně moc mi chybí. Chybí mi to, jak se na mě zlobila, jak mě objímala, líbala, milovala. Chybí mi její úžasný smích a radost ze života. Chybí mi její zpěv, úsměv a zkrátka ona celá. Bez ní se cítím, jako bych to nebyl já. Ona je kus mě samého. Strašně moc ji miluju a chci ji zpátky a udělám pro to cokoliv. Každý den ji tady nosím květiny, protože vím, že je miluje. Už to tady má jako v džungli.
Návštěvní hodiny už končily a já musel už domů. Políbil jsem ji na čelo a odešel domů.

„Jsem doma!" křikl jsem ode dveří a šel si hodit batoh do pokoje.
„Jsem v kuchyni. Je hotová večeře, tak si pojď sednout," ozvalo se po chvilce a já si šel sednout ke stolu. „Tak, jak je na tom?" zeptala se mě mamka a dala přede mě talíř se špagetami.
„Už lépe. Horečka jí klesla a antibiotika začínají zabírat," pousmál jsem se a pustil se do jídla.
„To ráda slyším a probudila se už?"
„Ještě ne," povzdechl jsem si a dál se ládoval jídlem.
Po večeři jsem pomohl s nádobím a odešel do pokoje.
Nachystal jsem si věci na zítřek, udělal úkoly a šel si dát vanu. Byl to úžasný relax a pročistil jsem si myšlenky.
Vylezl jsem asi po půl hodině a šel k počítači, kde jsem si psal chvíli se Sebastianem a Anet, a pak šel spát.
Ještě nikdy mi nechyběla postel tak moc, jako teď. Přes celou postel jsem se rozvalil a během chvilky usl.

***

Přísahám, že ten zpropadený budík vyhodím z okna!
Bylo 6:40... Vypl jsem budík a chvíli ještě ležel. Opět jsem se podíval na hodiny a tentokrát bylo 7:06, tak jsem se vydrápal z postele a šel do koupelny. Vynadal jsem opravdu strašně... Umyl jsem si vlasy a vyfénoval. Trochu jsem si je učesal a chvíli se na sebe díval do zrcadla. „Potřebuju už ostříhat. Vypadám jako bezdomovec," řekl jsem si sám pro sebe a uchechtl se.
Přešel jsem ke skříni a ulovil si roztrhané černé kalhoty a šedé tričko. Dost mi kručelo v břiše, tak jsem odešel do kuchyně a prošmejdil všechny rohy. Nakonec jsem si jen vzal jogurt a odešel do pokoje.
Zazvonil mi messenger...

Sebastian: čau, bro. Pojď dneska po škole se mnou a Anet do cukrárny. A bez odmlouvání. Pak půjdeme do nemocnice, slibuju

Já: fajn, jak chceš, ale za to půjdeš dneska ve volné hodině se mnou se ostříhat. Taky bys to mohl už zkusit.

Sebastian: Nech si to, jo?... Jo půjdu. Máme se s Anet pro tebe stavit za chvíli?

Já: okey. dík

Odložil jsem mobil a dojedl jogurt.
Stihl jsem si neochotně ustlat postel, ať to tu nevypadá tak strašně a šel se obout.
„Já už jdu, mami. Čau," řekl jsem, nečekal na odpověď a odešel.
Před vchodem už čekal Seb s Anet, a jak jinak. Líbali se...
Přišel jsem k nim a odkašlal si.
„Čuste. Jedem?" řekl jsem a nastoupili jsme do auta.
Během pěti minut jsme dorazili ke škole a vešli. Vzali si učebnice ze skříňky a šli do třídy.
Zazvonilo a do třídy vešel nejhorší a nejdebilnější učitel na španělštinu... No bezva, už ze začátku mě chce nasrat?...
Půlka hodiny byla v pohodě, ale děsně jsem se nudil a pomalu usínal, když v tom do mě Seban žduchnul a naznačil mi, že mě sleduje učitel. „Tak odpovíte, Theodore?" zeptal se mě a já neměl šajna co chce. „Na co?"
„Ptal jsem se, jak se jmenuje španělský nynější prezident," probodl mě pohledem.
„Jak to mám vědět? Sotva vím, jak se jmenuje ten náš," odsekl jsem a všichni se začali smát.
„Jestli nechcete jít do ředitelny, tak si na mě neotvírejte pusu," řekl a ukázal na dveře.
„Hele, pardon, ale vy jste byl ten, co si na mě otevřel pusu jako první, tak klid," uchechtl jsem se a slyšel dušený smích ostatních.
„Tak to by stačilo. Okamžitě běžte do ředitelny" vstal jsem a odešel. Všechno je lepší než hodina s ním.
Zaklepal jsem na dveře a vešel.
„Ale opět tady, pane Jackensi?" založil si ruce a pozoroval mě.
„Nemůžu za to, že si na mě Stevenos zasedl," řekl jsem nezaujatě.
„Aha. Co to bylo tentokrát? Zase jste byl drzý a odporoval?" přeměřil si mě očima a já jen přikývl.
„Dobře. Předtím jsem to nechal plavat, ale teď opravdu dostanete školní trest. Zítra po škole vytřete první patro... CELÉ!" řekl a já jen protočil očima.
Vytírat podlahu. To tak...
Vstal jsem a odešel. Do třídy se mi fakt nechtělo, tak jsem chvíli počkal, než zazvonilo a pak až vešel. Vzal jsem si batoh a se Sebem jsme šli ke skříňkám. Vyměnili si učebnice a šli za Anet, která už na nás čekala u učebny. „Ahoj, kluci, tak co?" pozdravila na a my taky, i když Sebastian trochu jiným způsobem (však víte).
„Tak co, Theo? Jaký jsi dostal trest?" zeptal se mě Sebastian.
„Aale... Zítra musím vytřít po škole první patro," odpověděl jsem a uchechtl se. „Trest? Zase jsi byl drzý, že? Máme ti s tím pomoct? Pak zajdeme na pizzu," navrhla Anet a já jen pokročil rameny.
Opět zazvonilo a rozešli jsme se do třídy. Čeština... Hodina probíhala v klidu. Tvářil jsem se, že dávám pozor, ale přitom jsem celou dobu myslel na Simču...
Opět se ozval zvonek a se Sebem jsme rovnou vyrazili do kadeřnictví.
Sedli jsme si na křesla a o ostatní se postarala kadeřnice. Vzala mi to po bocích strojkem a vrch mi lehce střihla. Konečně jsem to byl zase já a Sebastian taky nevypadal špatně.
Přišli jsme do školy a holky se jen otáčely. Dlouho jsem se o sebe nepostaral a teď jsem to byl zase já. Sexouš školy. Trochu ego up...
Prošli jsme do třídy a nechyběly mezitím i návrhy na večer a odpoledne, ale všechny jsem odmítl a šel dál.
Opět další hodina byla v klidu, a pak už následoval jen tělocvik a Fyzika, ale i to jsem překonal a vešel po škole se Sebem a Anet do cukrárny.
Dal jsem si koktejl a čokoládový dort. Anet se Sebastianem si dali pohár a džus. Chvíli jsme tam seděli, ale pak už jsem byl netrpělivý a jeli jsme do nemocnice.
Nezapomněl jsem samozřejmě cestou koupit květiny...
Jako obvykle jsem přišel do pokoje Simči a květiny dal do vázy. Sedl jsem si k ní a vzal ji za ruku. Povídali jsme si s Anet a Sebem, jenže pak se mi ruka od Simči v té mé mírně pohla...