Náš tábor, náš život✔️

Trochu pomsty a trochu lásky

Z pohledu Simon:

Četla jsem si na lehátku a opravdu jsem se pekla, ale nechtěla jsem, aby o mém koleni kdokoliv věděl. Hlavně vedoucí. To bych potom nemohla hrát žádné hry a musela bych trčet na chatce nebo se na ostatní jen dívat.

Četla jsem si knížku, když mě zrovna někdo chytil za rameno.
„Proč pak nejdeš do vody, princezno?"
Otočila jsem se a nade mnou stál Theo.
„Protože nechci, chci si číst," odbyla jsem ho a vrátila se ke knížce.
„Ale notaak, vždyť ti musí být v těch riflích vedro," podezíravě řekl Theo
„Není mi vedro," řekla jsem, i když to nebyla pravda.
„To ti nevěřím, pojď do vody,"
„Nejdu, nevidíš, že si čtu? A navíc ani nemám plavky," snažila jsem se z toho nějak vykroutit a chtěla jsem, ať už odejde, jenže on se ani nehl.
„Fajn... Za chvíli půjdu," zalhala jsem mu, protože mě znervózňoval.
„Dobře, ale nemysli si, že mi jen tak utečeš," ušklíbl se a odešel.

Konečně jsem si v klidu mohla číst, ale po chvilce už mě to přestalo bavit a knihu jsem odložila vedle lehátka. Porozhlédla jsem se a uviděla Anet, jak skotačí se Sebem ve vodě. O kousek dál byla Jeny s nějakým klukem a bylo vidět, že se mají rádi. Usmála jsem se.
„Chvilka už odběhla, takže jdeme do vody," lekla jsem se, když ke mně přišel znova Theo.
„Nikam nejdu, nechce se mi a navíc nemám plavky," odsekla jsem a odvrátila jsem pohled na chatky.
To jsem však dělat neměla, sotva jsem se otočila, ucítila jsem kolem pasu silnou paži a druhou pod koleny. Než jsem stačila cokoliv udělat, už jsem byla celá promočená v bazénu.
„Děláš si ze mě srandu?! Proč jsi mě do té vody hodil? Teď jsem celá mokrá!" vztekle jsem po něm vyjela
„Říkal jsem ti, že půjdeš do vody. Aspoň ti teď není vedro," šibalsky se usmál a všichni kolem taky.
Fajn to jsi říkat neměl...
„Tak mi alespoň pomoz z vody," záměrně jsem se usmála a natáhla k němu ruku.
Nic nenamítal a podal mi ruku. Hned, jak jsem ucítila jeho stisk, škubla jsem a on sletěl do bazénu. Vylezla jsem z bazénu a ozvala se bolest kolene, potichu jsem sykla, ale nikdo si toho nevšiml. Narovnala jsem se a otočila k Theodorovi, který byl v bazéně a překvapeně na mě civěl.
„Už jednou jsem si říkala, ať si nezahráváš," mrkla jsem na něj a odbelhala do chatky se převléct. Všichni kolem bazénu se začali smát, když jsem Thea shodila do vody, takže mého kulhání si nikdo nevšiml. Teda skoro nikdo. Uviděla jsem Thea, jak na mou chůzi zareagoval a já se snažila celou cestu jít normálně, ale bohužel to nešlo.

Došla jsem do chatky, vyměnila obvaz a převlékla se do suchého oblečení. Nyní jsem měla na sobě světle šedé tepláky, aby nešel obvaz vidět, modré tílko s potiskem a bílé tenisky.

Uvědomila jsem si, že jsem nechala knížku u lehátka, tak jsem se rozhodla pro ni vrátit, opět, jak už jsem uviděla táborníky, tak jsem se snažila nekulhat i přes tu bolest. Povedlo se. Vzala jsem si knížku a šla zpátky směrem ke své chatce, ale u chatky mě zastavila Nikol.
„Co si vůbec o sobě myslíš?! Řekla jsem ti dost jasně, že necháš Thea nepokoji!" křičela po mně.
„Nikolo, sklapni. Já si nezačala. On pořád za mnou chodí, ne já za ním," křik hlasu jsem zopakovala.
„Já jsem to viděla! Ale tohle ti jen tak neprojde!" opět křikla a odešla. Nechápala jsem, co má za problém, ale bylo mi to jedno. Šla jsem do chatky a hned se svalila na postel. Po chvilce přišla Anet, Jeny a Bethany s Violou.
„To bylo úžasný, Simi, jak jsi mu to natřela!" nadšeně řekla Bethany.
Cítila jsem, jak jsem se trochu začervenala, tak jsem raději odvrátila obličej.
„Ehm...Díky," řekla jsem a usmála se.
„My jdeme ještě k bazénu jo?" podotkla Anet a já poznala, že má něco zalubem, ale pouze jsem přikývla. Hned jakmile se zavřely dveře, tak jsem si zase lehla a po chvilce usla.

Vzbudil mě klepot na dveřích, ale nechtěla jsem s nikým mluvit, tak jsem to ignorovala a znovu usínala.
Po chvilce klepot přestal a já se uvolnila.
„No to si děláš srandu, nebudeš spát," řekl někdo ode dveří. Myslela jsem, že je to Anet.
„Aneto, nech mě spát...," odbyla jsem ji a zalezla si víc pod peřinu.
„Páni, nečekal bych, že si jsme s Anet tak podobní," uchechtl se hlas a já poznala kdo to je.
„Theodore, co tu zase děláš?" byla jsem podrážděná.
„Ale notak, i šípková Růženka musí vstávat," uchechtl se a šel o krok blíž.
„Jo, jenže šípkovou Růženku alespoň nechali vyspat," usmála jsem se a chtěla bouchnout Thea do ramene, ale má rychlé reflexy, takže moji ruku chytil.
Chtěla jsem se vyprostit, ale jeho stisk byl moc pevný.
Zadívali jsme se do očí toho druhého. Teprve teď jsem si všimla, jak moc má Theo tmavé oči a byla jsem z nich jako v transu.
Začervenala jsem se a on to zaregistroval. Ušklíbl se a přitáhl si mě blíže. Jindy bych se hned vyškubla, ale teď jsem se ani nehla.
Přitiskl si mě ještě blíž. Tělem by se mezi nás nevešel ani papír. Začala jsem být nervózní a náhle jsem si vzpomněla na ten večer venku u lesa. Odvrátila jsem pohled.
„Neboj se, už to neudělám. Fakt nebudu riskovat tvůj kop, ale byl fakt silný," uchechtl se.
„Promiň, ale fakt sis neměl dovolovat," řekla jsem potichu.
„Theo, pusť mě, prosím, máš moc silný stisk," Řekla jsem a on mě pustil, ale pořád mě pozoroval.
„Pojď se projít," změnil téma Theo. Váhala jsem, ale nakonec jsem přikývla.
Vyšli jsme z chatky a namířili si to rovnou k lesu.
„Kam chceš jí? Za chvíli bude večeře," řekla jsem nervózně, protože se mi stále vracel ten včerejší večer.
„Neboj, chci ti něco ukázat," usmál se a šli jsme skrz les.
Po asi čtvrt hodině jsme se zastavili a Theo mi dal ruce před oči .
„Neboj, jdi rovně," zašeptal mi do ucha a já poslechla.
Po pár metrech jsme se zastavili a on mi odkryl oči.
Stali jsme na okraji útesu, ale ten výhled byl opravdu nádherný. Odsud byl vidět snad celý svět. Zůstala jsem stát nehybně s otevřenou pusou a pozorovala tu nádheru. Theo se zasmál a mě to probudilo z transu. Nedokázala jsem odolat a musela jsem do něj rýpnout.
„Kolika holkám jsi to tady už ukázal?"
„Žádné, všechny se bojí jít večer do lesa," uchechtl se.
Popošla jsem ke kraji a pod námi byla voda, která byla od nás asi 10 metrů.
Když jsem se poohlédla kolem, uviděla jsem cestičku dolů vedoucí až k vodě.
Vydala se po ní a Theo za mnou.
„Voda dobrá na koupání večer" řekla jsem ironicky a začala se smát.
„No vlastně proč ne?" uchechtl se a po chvilce byl jen v trenýrkách.
Uviděla jsem jeho břišáky a začala se červenat. Odvrátila jsem pohled do dálky a po chvilce zase zpátky a Theo byl už ve vodě.
„Co blázníš?! Vždyť je ta voda ledová!" křikla jsem po něm a začala se smát.
„No tak pojď za mnou mě zahřát!" odpověděl a šibalsky se usmál.
„Zapomeň, voda je ledová," odsekla jsem a poodstoupila pryč. Ale to nebyl pravý důvod. Ještě jsem se o tom nezmínila, ale mám strach z vody... Nemyslím z normální, kterou má každý doma v kohoutku, ale mám na mysli vodu v přírodě, jako jsou rybníky, řeky, jezera, moře a oceány. A to, kde se koupal Theo, bylo jezero.

Zaregistroval to, že jsem odstoupila a můj pohled, který naznačoval, že se bojím.
„Copak, princezno? Snad se nebojíš," uchechtl se.
„N..Ne nebojím, jenom mi je už zima a je pozdě. A neříkej mi princezno!" odpověděla jsem a změnila téma.
„Dobře, tak mám ti říkat královno, kočičko?... A nebo Simon?" tím posledním mě překvapil a já vykulila oči a zůstala nehybně stát. Od koho sakra zjistil moje jméno?!
„Jak si zjistil moje jméno?" řekla jsem dost klidným hlasem, i když uvnitř jsem rozhodne klidná nebyla.
„Řekla mi to dobrá víla," ironicky řekl.
„Pojď do vody, když se nebojíš, nebo se snad bojíš?" tím mě naštval a já se odhodlala se nevzdávat, zůstala jsem ve svém oblečení a šla jsem k vodě. Boty jsem si sundala, takže jsem cítila, jak je voda studená.
„Je ledová," odsekla jsem, ale hned, jak jsem to dořekla, mě chytil za nemocnou nohu a stáhl do vody. Vyjekla jsem bolestí, a málem se rozbrečela.
„Co se ti stalo s nohou? A chci pravdu," zeptal se mě.
„Nic se nestalo," odvrátila jsem pohled, ale on mi obličej zpátky otočil, abych mu viděla do očí.
„Nelži, viděl jsem tě, jak kulháš, když jsi odcházela dneska od bazénu,"
řekl ustaraným hlasem. Věděla jsem, že nemá cenu lhát, tak jsem mu řekla pravdu, že jsem zakopla o větev a narazila se kolenem do kamene.
„To bylo kvůli mě, že?" sklopil hlavu a já poznala, že mu to je líto.
„Jo, ale už je to dobrý" usmála jsem se. Sice jsem lhala, že mě noha nebolí, ale uvěřil tomu, že ji mam už v pořádku.

Voda byla ledová, tak jsem se rozhodla vylézt, protože jsem se klepala zimou a bála jsem se zůstat v té vodě.
„Je mi zima, takže jdu ven," oznámila jsem mu, nečekala jsem na odpověď a otočila jsem se, ale vzal mě kolem pasu a stáhl k sobě. Otočila jsem se, aby jsme na sebe viděli. I když voda byla ledová, v jeho náruči mi bylo pěkně teplo, ale stále jsem vnímala tu vodu kolem. Bála jsem se, ale nechtěla jsem to dávat najevo. Zrychleně jsem dýchala a klepala se, což si Theo vyložil, jako že je mi zima a přitáhl si mě blíže.
„Pořád ti je zima?" usmál se a já se nepřestala dívat do jeho temných očí.
Zakroutila jsem hlavou na náznak, že mi zima není.
Přitiskl si mě blíže a já se nemohla ani hnout. Blížil se ke mně, až mezi našimi ústy nezbylo žádné místo. Začal mě líbat a já spolupracovala.Jeho polibky byly něžné a plné citů. Nechtěla jsem se od něj odtrhnout, ale musela jsem kvůli nedostatku kyslíku.
Chvíli jsme se na sebe dívali a já pak prolomila ticho.
„Vážně už chci vylézt z té vody," řekla jsem potichu a on přikývl.
Sedli jsme si nahoru na útes a pozorovali hvězdy. Uviděl, jak se klepu a dal mi kolem ramen svou mikinu a objal mě kolem ramenou, aby mi bylo teplo a já se mu hlavou opřela o rameno. Nikdo nic neříkal a já zavřela oči. Po chvilce jsem ucítila jeho prsty na mém obličeji, jak mě hladí .
„Nejsi jako ostatní. Dereš se mi pevně pod kůži, princezno" řekl potichu, že jsem to skoro neslyšela a já usla.