Náš tábor, náš život✔️

Mám nového nepřítele

Z pohledu Anet:

Vzbudila mě Jeny, ať vstávám, ale se mnou je to složité a nikdy nechci. Zabořila jsem hlavu do polštáře a chtěla spát. Něco mě začalo šimrat na noze a já vyjekla.
„Proč mě lechtaš?!" vyjela jsem po Jeny a smála se.
„Protože už je čas vstávat," usmála se Jeny a mrkla na mě.
Nechala jsem to být a lehla si zpátky. Po chvilce mě však něco chytlo za nohu a zatáhlo.
,,Aaaauu!!!" škubla jsem silně s sebou, protože mě Jeny táhla za nemocnou nohu. Zřejmě si to uvědomila, pustila mi nohu a začala se mi omlouvat. Naštěstí moje noha byla už celkem v pohodě, ale zabolela, když mě Jeny začala tahat.
,,To je v pohodě, jenom to už příště nedělej," mrkla jsem na ni a opatrně slezla z postele.
Simča byla potichu, což se moc často nestává, obvykle je strašně upovídaná.
„Děje se něco, Simi?" opatrně jsem se zeptala.
„Ne, jsem v pohodě, neboj, jenom jsem se špatně vyspala," odpověděla a usmála se.

Venku bylo dneska hodně teplo, tak jsem si vzala modré kraťasy, bílé tílko s potiskem a černé superstary. Doplnila jsem outfit modrými brýlemi a šly jsme s Jeny na snídani. Simča nám řekla, že pak přijde, tak jsem to neřešila a šla. Dneska byl ovocný jogurt s rohlíkem a teplým čajem.
Sedla jsem si s Jeny na naše obvyklé místo v rohu jídelny a pustily se do jídla. Po chvilce si k nám přisedly dvě dívky stejného věku.
„ Jé, ahojte, holky," řekla s úsměvem Jeny.
„ Holky, toto je Anet. Anet, toto je Bethany a Viola," představila nás a my si podaly ruce .
,,Těší mě," řekla jsem skromně. Chvíli jsme si povídaly a smály se, ale pak přišla Simča k nám a opět probíhalo představování. Hned jsme se všechny spřátelily a rozuměly si.
Rozhlédla jsem se po jídelně a uviděla Sebastiana, jak mě pozoruje. Když jsme se střetli pohledem, usmála jsem se a on taky. Odvrátila jsem oči zpět na holky a ty si povídaly o dnešním programu.
,,Tak co, myslíte, že bude dnes za hry?" natěšeně se ptala Bethany.
My se Simčou jsme se zdržely odpovědi, protože jsme tady byly poprvé.
Po chvilce jsem odešla zpátky na chatku a četla si knížku. Jakmile přišly holky, okamžitě jsem vyběhla na nástup a holky za mnou. Trošku se na nás čekalo, ale problém jsme neměly.
,,Takže, táborníci, teď si zahrajeme takovou menší hru, která bude hlavně o spolupráci v týmu. Jedná se o to, že v lese jsou rozmístěny různé papírky, které mají barvu vašeho týmu. Na každém papírku je napsaný nějaký symbol, který znamená jedno písmeno a to je napsané u symbolu na papírku. Vy musíte papírky najít a rozluštit význam znaků na papíře, který dostanete. První tým, který rozluští hlavolam, dostane odměnu a poslední tým bude uklízet po obědě jídelnu,"
domluvil a všichni se báli, že jejich tým prohraje a oni budou muset uklízet celou jídelnu. Všichni se rozutekli do chatek se převléknout do něčeho, co si můžou zašpinit a pak se sešli u lesa.
Leo hru odstartoval a jeden z každého týmu vyběhl najít jeden papírek. Po tom, co se vrátil, vyběhl druhý, a tak to i pokračoval.
,,Anet, jdeš po mně," oznámil mi Sebastian a já jen přikývla.
Teď jsem vybíhala já, sice mě trochu zpomaloval bolavý kotník, ale snažila jsem se soustředit pouze na papírek. Konečně jsem našla zelený papírek, který patří našemu týmu a běžela zpět. Z našeho týmu jsem běžela poslední, takže jakmile jsem dorazila zpět, seskládala jsem písmena podle symbolů na papíře, jak šly za sebou, a vyšlo slovo Jídelna. Okamžitě jsme se rozběhli do jídelny, ale v patách jsme měli modrý tým. Nakonec jsme skončili stejně a Leo rozhodl, že budou dvě první místa.
Jako odměnu jsme dostali pytel sladkostí, které jsme si rozdali a ihned snědli.
Když všechny týmy dorazily do jídelny, začal oběd. Dneska byl řízek a brambory Byla jsem najezená z těch sladkostí, takže jsem si jen uždíbla a odnesla tác.
Čekala jsem na ostatní, než dojí a vyrazily jsme k chatkám. Já však zapomněla v jídelně klíče od chatky, tak jsem tam rychle spěchala, zatímco holky šly pomalu k chatce. Naštěstí klíče byly stále na stole. Když jsem se pro ně nahla, abych si je vzala, předběhla mě jedna holka a klíče vzala do ruky .
„Hledáš tohle?" ušklebila se zákeřně dívka. Poznala jsem, že to byla Eliška, která chodí stále s Nikol a Andreou za klukama.
V jídelně jsme byly už jen my dvě. Nahla jsem se, že si klíče vezmu od ní, ale ona schovala ruku za záda.
„Dej mi ty klíče," řekla jsem nepříjemným hlasem.
„Jen, když mi tady něco slíbíš děvenko" řekla potichu Eliška
„Co po mně chceš? Jdeš mi říct, ať se vyhýbám klukům?" ušklíbla jsem se otráveně.
„Chci, ať se vyhýbáš Sebastianovi, vůbec s nim nemluvila a nechala ho na pokoji," řekla nepříjemným hlasem zase ona.
„Co prosím?" nechápala jsem, co mi teď řekla.
„Nedělej blbou... Chci, ať dáš zkrátka ruce pryč od Sebastiana, on je můj," zvýšila hlas a přistoupila ke mně.
„Hele, ty mi nebudeš, co rozkazovat a nevšimla jsem si, že bys měla papír, který by nasvědčoval tomu, že by ti Sebastian patřil," řekla jsem s klidným hlasem.
,,Ty jedna nicko, zkrátka Seb je můj a ty dej od něj ruce pryč. On se nezajímá o takové nuly jako jsi ty a dopředu ti říkám, ať si se mnou nezahráváš nebo s-" nedořekla to, protože jsem jí skočila do řeči .
„Nebo co, co mi uděláš? Sorry, ale tebe se fakt nebojím. Jsi mi akorát k smíchu. A jestli jsem nula? Kdybych byla nula, tak by se se mnou nebavil, nechodil by za mnou, zatím co tebe si ani nevšímá, takže asi taková nula nebudu, když se tak na tebe dívám," ušklíbla jsem se, vzala jí z ruky klíče a šla jsem do chatky rychlejším krokem, aby holky nemusely čekat.
,,Těš se, holčičko, protože jsme spolu ještě neskončily!" zakřičí na mě Eliška a já ji neodpovídám a jdu dále.
„No konečně, kde jsi tak dlouho byla?" řekla unaveně Jeny.
„Promiňte, nemohla jsem je najít," nevinně jsem se usmála a vešla do chatky.
Celou hodinu poledního klidu jsem myslela na Sebastiana, nevím proč, ale strašně mě to k němu táhlo. Že bych něco snad k němu cítila?... Ne, to určitě ne. Řekla jsem si v hlavě a malém bych usla, kdyby k nám nevletěla do chatky Patricia, ať jdeme na nástup.

Rychle jsme všechny běžely na nástup, kde se opět muselo na nás čekat. Simči to trvalo z nás nejdéle, než tady došla, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Vždycky chodila pozdě.
,,Takže," Spustil Leo, jakmile jsme dorazily. ,,Jelikož je dneska opravdu teplo, tak máte volný den, běžte k bazénu, a nebo buďte v chatce, hlavně neopouštějte areál tábora, jinak pojedete hned domů," oznámil Leo a všichni začali jásat včetně mě.
Rozutekli jsme se do chatek. Já s Jeny jsme se převlékly do plavek a vyrazily k bazénu. Simča nechtěla, ale nakonec jsme ji přemluvily, ať jde alespoň na chvíli. Divila jsem se, že měla rifle, ale nechala jsem to být a roztáhla si ručník na lehátku. Jeny udělala to stejné a Simča si začala číst na lehátku v těch riflích. Bylo mi teplo i za ni. Chtěla jsem se jí zeptat, proč si nevezme alespoň plavky, když nechce do vody, ale ucítila jsem kolem pasu ledové ruce, které mě hodily do vody. Otočila jsem se a viděla Sebastiana, jak se směje. Chtěla jsem mu to oplatit, tak jsem ho vzala za kotník a stáhla do vody. Překvapeně se na mě podíval, ale pak se začal smát a začali jsme blbnout.