Náš tábor, náš život✔️

Bez zranení se to neobejde

Z pohledu Anet:

Došly jsme na nástup a já uviděla Sebastiana. Podíval se na mě, a zamával mi. Usmála jsem se a zamávala jsem mu zpátky.
Začaly se kolem něj omotávat různé holky, není divu. Je fakt k nakousnutí, ale stejně mi to trochu vadilo.
Odvrátila jsem pohled dopředu, kde už přicházel Leo a vedoucí.
,,Takže, milí táborníci. Nyní se rozdělíte do týmů. Celkem budou čtyři týmy, bohužel však bude v jednom týmu o jednoho člena méně, kvůli jeho nepřítomnosti na táboře. Do prvního týmu jsou zařazeni Eliška, Natálie, Viola, Samuel, Josh, Melanie, Ivo, Tobiáš, Andrea a Klaudie. Ti mají barvu červenou a vedoucí Patricii. Do druhého týmu patří," začal jmenovat lidi, ale tady jsem taky nebyla. ,, Druhy tým má vedoucí Ritu. Do třetího týmu patří Nikol, Bethany, Theo, Liem, Zbyněk, Simon, Kesha, Petra a Zack. Vy máte o jednoho člena méně, ale myslím, že to vadit nebude. Váš vedoucí je Thomas a barvu máte modrou,"
Vyjmenoval čtvrtý tým, který má vedoucího Nicka. Tam patřím já a Jeny. Také tam patří Sebastian, což mě potěšilo, ale dělala jsem, jako že mě to nezajímá. Jak chytré, že ano?
Po rozdělení jsme si měli zahrát vybíjenou a po obědě volejbal.
Šly jsme se s holkama převléct do sportovního oblečení. Já jsem si vzala sportovní kraťasy, tílko a boty Nike, jak jinak. Simča si vzala taky kraťasy, sportovní podprsenku a taky boty Nike. Venku bylo děsné vedro, takže se jí nedivím.
Všichni jsme se sešli na hřišti, vedle kterého byl obří bazén, a začali jsme hrát. První hrál modrý tým proti zelenému, čili mému. Leo vyhodil míč a začala vybíjená.
Vedl modrý tým. Uviděla jsem letět míč a hned jsem se pro něj rozběhla, ale nevnímala jsem okolí a silně jsme se srazily se Simčou.
Upadla jsem na zem a chytla se za kotník, cítila jsem děsně nesnesitelnou bolest. Podívala jsem se na něj a začal mi pomalu otékat, ale zlomené to snad nebylo. Zůstala jsem raději ležet a rukou naštvaně bouchla o zem. Rychle k nám přiběhl Leo a většina táborníků. Snažili se zjistit, co se stalo. Leo se mě zeptal, jestli mi nic není a uviděl můj kotník a začal mluvit na vedoucí. Zapomněla jsem úplně na Simču. Podívala jsem se vedle sebe a uviděla ji ležet úplně mimo. Asi se uhodila do hlavy, protože jí trochu tekla krev z čela. Chtěla jsem jí pomoct, ale sama jsem nemohla vstát. Otočila jsem se zpátky a Sebastian u mě starostlivě seděl, vůbec jsem nevěděla, co se děje. Vnímala jsem pouze svůj kotník a zraněnou Simču.
Leo se mě na něco ptal, ale nevnímala jsem a opět si lehla a na chvíli zavřela oči, abych odehnala tu bolest.

Z pohledu Simči:

Začali jsme hrát. Vyhrávali jsme, jenže jsem nedávala pozor a v plné rychlosti vletěla do Anet. Srazily jsme se a já se silně uhodila do hlavy. Zůstala jsem ležet na zemi a ucítila palčivou bolest v zápěstí a na hlavě. Uslyšela jsem hlasy a píšťalku a pak jsem ztratila vědomí. Jak úžasný začátek tábora?

Probudila jsem se v nějaké místnosti, nejspíš na zdravotce. Bolela mě hlava. Chytla jsem se za ni a ucítila jsem na čele náplast. V místnosti jsem byla sama, tak jsem opatrně vstala a šla k zrcadlu. Měla jsem pravdu, na čele jsem měla náplast, ale všimla jsem si ruky. Úplně jsem zapomněla na bolest v zápěstí. Měla jsem ho obvázané a při kroucení bolelo. Asi pohmožděná jen.
V tu chvíli jsem si vzpomněla na vybíjenou, kde jsem se srazila s Anet. Anet! Jak jí je? Žije vůbec?! Prudce jsem vyběhla ze zdravotky směrem k naší chatce, ale v polovině cesty se mi zatočila hlava a já letěla k zemi. Spadla bych na zem, ale zachytily mě něčí ruce. Otočila jsem se ještě trochu malátná a pohledla jsem do očí Thea, který byl překvapený, když mě uviděl.
,,Princezno, neměla bys náhodou ležet?" zeptal se mě trochu ustaraným hlasem.
,,Já jsem v pořádku, ale kde je Anet?" zeptala jsem se nervózně a čekala na odpověď.
,,Neboj se, je v pořádku v celku. Když jste se srazily, tak ty jsi zůstala v bezvědomí a ona si zranila kotník. Sebastian jí pomohl na zdravotku a o hodinu později už sama odešla na chatku v doprovodu Seba," odpověděl a pousmál se. ,, Aha, a co se pak dělo se mnou?" Podezíravě jsem se zeptala a čekala jsem na odpověď.
,Noo. Když jsi zůstala v bezvědomí, Leo diskutoval s vedoucími a snažili ti pomoct. Pak jsem tam přišel a odnesl tě na zdravku chvilku před Anet," řekl a šibalsky se usmál.
Já sice nevěděla momentálně, která bije, ale snažila jsem se být v klidu. Silně jsem ho bouchla do ramene a vynadala jsem mu, že na mě vůbec sáhl, ale pak jsem se mu omluvila, poděkovala mu za pomoc a odešla za Anet. Fakt jsem měla strach o ni a chtěla jsem se sama přesvědčit, že je v pořádku. Vešla jsem do chatky a uviděla ji na posteli, jak si čte. Ulevilo se mi, že je v pořádku. Brala jsem ji jako sestru, takže jsem měla starost. Všimla jsem si jejího kotníku, které měla obvázané, ale jinak vypadala v pořádku .
,,Simii, konečně už jsi při sobě,
jak ti je?" řekla Anet a byla nadšená, že mě vidí .
,,Jsem v pohodě, jak myslíš konečně? Však jsem tam byla sotva dvě hodiny typuju," odpověděla jsem jí a smála se.
,,Dvě hodiny? Byla jsi tam osm hodin," udiveně na mě hleděla a já taky.
,,Osm hodin?! Cože?!" nemohla jsem uvěřit vlastním uším, ale nechala jsem to být ,,Joo. Anet, chci se ti omluvit, že jsem nedávala pozor a vletěla do tebe," řekla jsem jí s proviněním.
,,To je v pohodě, já jsem se taky měla podívat" usmála se na mě a pokračovala v knížce.
Po chvilce jsme šly na večeři, kde mě uviděl Leo a namířil si to přímo ke mně.
,,Ahoj, Simon, jak ti je? Když jsem tě šel zkontrolovat, tak jsi tam už nebyla," řekl klidným ustaraným hlasem.
,,Promiň Leo, jsem v pořádku, je mi už dobře," mrkla jsem na něj a šla si pro jídlo.
Sedla jsem si s Anet k Jeny a poslouchaly ji, jak nám vypráví dění po tom, co jsme se zmrzačily s Anet.
,,Volejbal i vybíjenou vyhráli modří. Pak jsme šli na procházku a dál už to víte," smála se a my s ní.
Po večeři jsem odešla a holky tam ještě zůstaly. Před dveřmi mě však stranou stáhly tři holky. ,,Dej laskavě od Thea ruce pryč, on se nezajímá o takové krávy jako jsi ty," křikla po mně Nikol, vůdkyně přísavek .
,,Dej ty pazoury pryč, ještě mě nakazíš tou debilitou," ohradila jsem se na ni tentokrát já.
,,Nedovoluj si, holčičko, jinak se ti něco stane," řekla a já se naštvala. ,,Ohoho, už se bojím. Vidíš, jak se klepu? Spíš si dávej na mě bacha ty, abych ti ten umělý nos nezkřivila. Mně nedělá problém se do někoho pustit. Po Theodorovi nejedu, sama se divím, že se k tobě přibližuje, tvůj parfém by odradil i tchoře," ušklíbla jsem se a odešla pryč. Byla jsem ráda za to, co jsem jí řekla.
Došla jsem na chatku a únavou sebou švihla na postel a okamžitě jsem usnula.