Náš tábor, náš život✔️

Ples

Z pohledu Anet:

Ráno jsem se vzbudila dříve, než mi zazvonil budík. Tak jsem vstala z postele a podívala se do kalendáře. Sakra, dnes má byt ples, já zapomněla.
Šla jsem se podívat do skříně na šaty.
Našla jsem krásné tyrkysové šaty s ramínky. Hledala jsem ještě škrabošku. Konečně jsem ji našla, tak jsem ji i s šaty vytáhla na postel. „Dobré ráno, zřejmě máte dnes ples a ty jsi zapomněla,," řekla s úsměvem máma. „Jo, jsem strašná, vždy zapomenu,," řekla jsem mamce. „Půjdu nachystat snídani,," dořekla a odešla.
Šla jsem si umýt obličej a přichystat se do školy. Snídani jsem rychle vzala a šla pro Simču.

„Ahoj, Simi," řekla jsem, když mi otevřela dveře. „Ahoj, Anet," odpověděla a šly jsme do školy. Cestou jsme si povídaly o všem možném. „Víš o tom, že je dnes ples?" podívala jsem se na ni. „Ale mně se nechce. Já nepůjdu," řekla a já se zarazila. „Půjdeš, ty si mě přemluvila, tak půjdeš taky," odpověděla jsem jí. „Ne, nejdu, s kým tam mám asi jít, ty chytrá," odbyla mě. „Já taky nemám nikoho, ale to neva, půjdeme spolu," mrkla jsem na ni. ,,Víš kolik lidi půjdou sami?" dořekla jsem a ona teda přikývla. ,,Ale jen kvůli tobě,"

Ve škole jsem nezahlédla Seba a bylo mi to divné. Kde je? Nezameškal by školu, nebo jo? Třeba měl důvod. Už jsem nad tím nepřemýšlela a šly jsme si se Simčou nachystat učebnice. První tři hodiny byly na nic. Nedávaly jsme pozor a bavily jsme se o plesu. Co si bereme a další věci. O přestávce jsme zahlédly Theodora, tak jsme se mu obloukem vyhly a šly na další hodinu. Opět byly nudné, ale dávaly jsme pozor, protože jsme měly přísné učitele. Konečně zazvonil zvonek v poslední hodině a rychle jsme šly na oběd. „Neviděla jsem Seba, kde ho máš?" řekla Simča a ušklíbla se. „No taky jsem ho neviděla, nevím, kde je," řekla jsem a usmála se. Na oběd byla svíčková na smetaně a houskové knedlíky. Simča měla hodně knedlíků a pořád jsme se smály. Byla zase sranda, konečně to byla Simča, jakou znám. Jakmile jsme dojedly, odnesly jsme tácy a šly ze školy.

Byly jsme už skoro u domu, když někdo před nás skočil. Málem jsem dostala infarkt. „Bože, já jsem se lekla," řekla Simča a začaly jsme se smát. „Promiňte, dámy," řekl Seb. „Kde jsi byl, když ne ve škole. „řekla jsem podezíravě. „Zařizoval jsem důležitou věc," řekl a zaksichtil se. „Jakou, když škola je důležitá taky," zeptala se Simča. Seb se postavil přede mě a natáhl ruku plnou růží. „Půjdeš se mnou na ples?" zeptal se mě a já stala jako přikovaná k zemi. Simča do mě žduchla. „Ano," vykoktala jsem ze sebe a vrhla se Sebovi kolem krku. Políbili jsme se a já si od něho vzala růže. „Byl jsem vyřizovat smoking a růže pro tebe," řekl a usmál se. Chytili jsme se za ruku a šli. „Simi, i tak na ten ples půjdeš, nemůžeš mě v tom nechat," mrkla jsem na ni pořád nadšená. „Nevím, ale pokud tam nebudu chtít být, tak odejdu, přeci jen máš doprovod," řekla a usmála se.
„Lidi, já už musím domů, tak se mějte," zamávala nám a odešla.

„Tak kam půjdeme? Můžeme k nám, rodiče jsou v práci, tak můžeme objednat pizzu a pustit si film," navrhla jsem a on s úsměvem přikývl.
Jak jsem tušila, rodiče nebyli doma, tak jsem vzala telefon a objednala pizzu. Šla jsem do kuchyně a nalila pití sobě i Sebovi. Chtěla jsem jít do pokoje, jenže ve dveřích mě lekl a všechna voda ze skleniček přistála na něm. Neubránila jsem se smíchu na jeho překvapený a nechápavý pohled.
„To máš za to, že jsi mě lekl. Můžeš si za to sám," vydala jsem ze sebe a začala se smát ještě víc.
Prošla jsem kolem něj a odložila skleničky na stůl. „Můžeš se jít osušit do koupelny, osušek máme dost," uchechtla jsem se a poslala mu vzdušnou pusu. On se však ušklíbl a šel ke mně. Díval se mi do očí a já do jeho, když najednou vzal sklenici a vylil ji na mě. „No jo, osušek máte dost," začal se smát pro změnu on. „Děláš si srandu? Vždyť mám mokré celé tričko," zasmála jsem se. „No vidíš, jsme si kvit," mrkl na mě a šel do koupelny. Následovala jsem ho a vzala si ručník. Nechala jsem ho v koupelně a šla se usušit a vyměnit si tričko. Vybírala jsem si ve skříní něco na doma, ale nemohla jsem se rozhodnout. Nakonec jsem vzala obyčejné bílé tílko a hodila ho na postel. Sundala jsem si to mokré a dala ho na topení, pak jsem však slyšela kroky a otočila se. Opět se mi naskytl pohled na Sebovi vypracované svaly. Stala jsem v úžasu přikovaná k zemi neschopná sebemenšího pohybu. Začal se přibližovat, dokud nestal těsně u mě. Nemohla jsem to vydržet a vrhla se mu kolem krku. Začali jsme se vášnivě líbat. Chytil mě za stehna a vyhoupl si mě na sebe. Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a užívala si sladké polibky. Došel se mnou až k posteli a tam mě položil, ale nepřestával mě líbat. Ucítila jsem jeho ruce na mém pasu, které šly čím dál níž a sundávaly mi kalhoty. Nakonec jsme byli oba během chvilky ve spodním prádle a pak i bez něj.
Bylo to neuvěřitelně krásné.

Opřela jsem se o jeho hruď a nasávala jeho vůni. Chvíli jsme tam leželi, jenže pak jsem uslyšela zvonek a oba se vyřítili z postele a během minutky byli oblečení. Šla jsem otevřít a převzala si pizzu.
Přišla jsem do pokoje a uviděla Sebastiana rozvaleného na mojí posteli bez trička. Díky bohu měl alespoň kalhoty na sobě, ale stále jsem odolávala pokušení kvůli jeho tělu.
Sedla jsem si vedle něj a otevřela krabici od pizzy. Nádherně voněla, ale než jsem si vzala, došla jsem si pro notebook a zapla film Let's dance.
Opět jsem si sedla vedle Seba, který se už pustil do pizzy a sledovali film.

„Už musím domů připravit se na ples," řekl Sebastian, když film skončil. Oblékl si tričko a my se zvedli z postele. „Dobře, běž," usmála jsem se na něj a šla ho vyprovodit ke dveřím.
„Přijdu pro tebe o půl sedmé," pošeptal mi do ucha. „Dobře, budu čekat," dořekla jsem a políbila ho.
„Mimochodem, dneska to bylo úžasné," uchechtl se a dlouze mě políbil. Cítila jsem, jak se červenám a doufala jsem, že si toho nevšimne. „Dobře, ahoj," rychle jsem řekla a vytlačila ho ven, kde jsem ho naposledy políbila a zalezla do bytu. „Ahoj, lásko," řekl, než jsem zavřela dveře a odešel.

Páni, co se to dneska stalo? Já mu to dovolila? No, ale bylo to úžasné, to musím uznat... Trochu se stydím, ale zároveň šílím štěstím.
Přišla jsem do pokoje a podívala se na čas 16:46.
Rychle jsem si vytáhla šaty na ples a oblékla si je. Byly opravdu nádherné.
Tyrkysové se třpytkami na sukni. Kolem pasu byly uplé, ale sukně byla volná a vlála, když jsem se otočila. Připadala jsem si jako princezna, i když jsem nebyla na šaty zvyklá, líbilo se mi to.
Šla jsem do koupelny a nevěděla co s vlasy, protože jsem nešikovná na pletení jakéhokoliv účesu. Proto jsem si vzala mobil a okamžitě vytočila Simčiné číslo.

No, ahoj, potřebuješ?
Ahoj, Simi, potřebuji pomoct s vlasy, mohla bys přijít?
Jo, klidně, za pět minut jsem tam.

Odložila jsem telefon a prohlížela se v zrcadle. Látka byla opravdu neskutečně hebká a příjemná.

(Pro představu)

Ještě chvíli jsem se prohlížela, ale pak zazvonil zvonek a já šla otevřít.
„Páni, Anet, sluší ti ty šaty," nadšeně si mě prohlédla a pak vešla do bytu.
Hned zamířila do koupelny pro hřeben, sponky a gumičky.
Sčesala mi vlasy do nízkého drdolu a postranní vlasy spletla do několika copů, které obmotala kolem drdolu a připla je. Vypadalo to kouzelně opravdu. Pak si mě však prohlédla a svraštila obočí. „Ne, něco tomu chybí, takže pojď," následovala jsem ji do pokoje, kde už bylo vytažené všelijaké líčení.
Nic jsem nenamítala a jen se posadila na židli.
Nejdříve začala makeupem, korektorem pudrem, bronzerem, tvářenkou a nakonec rozjasňovačem. Pak zvýraznila obočí a nalíčila mi ombré stíny z tmavě modré do bílé. Pokračovala linkami a nakonec řasenkou. Na rty mi nanesla světle růžovou rtěnku a tím to zakončila. Podívala jsem se do zrcadla a málem nepoznala sama sebe. Bylo to neuvěřitelně krásné. Líčení, účes i šaty... Bylo to zkratka nádherné...
„Děkuju, Simi, jsi úžasná," poděkovala jsem jí a objala.
„Já vím," ironicky prohodila a začaly jsme se smát.
„Počkat, ale co ty, Simi? Kde máš šaty? Řekly jsme si, že tam půjdeme obě dvě," založila jsem ruce na hrudi a čekala na odpověď.
„Neboj se, přijdu, ale trošku později slibuju," usmála se a já kývla.

Slyšela jsem zvonek, tak jsem šla jako vždy automaticky otevřít.
„Ahoj, Sebe, už můžeme jít," usmála jsem se a viděla ho, jak stojí ohromený s pusou dokořán.
„Pane jo, vypadáš nádherně. Budou mi tě tam všichni závidět," usmál se a okamžitě mě políbil.
„Fajn, hrdličky, už běžte na ples," uchechtla se Simča za mnou. „Počkej, ty nejdeš?" přeměřil si Simču a čekal na odpověď. „Jdu, ale přijdu později," usmála se a Seb už nic nenamítal. Všichni jsme vyšli ven. Simča odešla domů a já se Sebem jela směrem na ples.