Náš tábor, náš život✔️

Trochu sportu nikomu neuškodí

Z pohledu Anet:

Ten strašný budík už fakt nenávidím. Neochotně jsem se zvedla z postele a holky taky. Oblékla jsem si kraťasy, bílé tričko s krátkým rukávem a kolem pasu kostkovanou, bílo-modrou košili a boty Nike.
Šly jsme na snídani a po ní hned na nástup, kde už čekal Leo, aby nám řekl, co dnes bude. „Takže dobré ráno, milí táborníci, dnes si dopoledne trochu zaběháme. Budete zase v týmech soutěžit v orientačním běhu. Po obědě budou probíhat opět sekce a ty budou strašení, bingo, tetování fixem nebo karaoke," dořekl a my jsme se šly převléct a chystat se na běh. Mám ráda běh a obzvlášť orientační na základce jsem byla nejlepší, ale dnes to tak nevidím. Moc se mi nechtělo, ale musela jsem... No co.
Všichni jsme se sešli u lesa, kde měla soutěž probíhat. Seřadili jsme se do týmů a Leo nám vysvětlil pravidla.
„Jeden z každého týmu vyběhne s mapkou, na které máte trasu a body. U každého bodu stoji jeden z vedoucích a ten vám dá razítko, aby jsme v cíli měli jistotu, že jste nepodváděli. Je to na čas, takže se snažte. „ všichni souhlasně přikývli a vydali se ke startu. Vždycky ten, co vybíhal, dostal mapku minutu před startem, aby ji neviděl nikdo jiný a studoval směr. Po výstřelu vyběhli a připravili se další.
Byla jsem na řadě poslední jako obvykle, takže jsem se psychicky připravila a nebála se.
Postavila jsem se na start a dostala mapku. Studovala jsem ji a zjistila, že je opravdu lehká. Měla pouze kilometr a já jsem zvyklá na dva až tři.
Zazněla pistole a já vyběhla směrem k prvnímu bodu. Doběhla jsem k první zatáčce, kde stala Rita s razítkem. Označila mi bod a já běžela dále skrz stromy směrem k druhému bodu. Až když jsem měla všechny body, tak jsem běžela do cíle. Nedopadla jsem nejhůř, ale jsem zvyklá na lepší umístění. Když to skončilo, šli jsme se všichni převléct a potom hurá na oběd.
Moc jsem neměla hlad, a tak jsem odešla po chvilce na houpačky, protože se mi do chatky nechtělo.
Pohoupávala jsem se a přemýšlela nad vším možným, ale pak mě někdo probudil z mých myšlenek.
„Ahoj, náměsíčná," „Ahoj, Zbyňku," uchechtli jsme se .
„Jak to, že nejsi na obědě?" podezíravě si ho měřím.
„Nemám hlad stejně jako ty. Viděl jsem tě, že jsi nejedla a odnesla hned tác," odpověděl a sedl si na druhou houpačku.
Opět jsme si začali povídat o všem možným, dokud se táborníci nezačali shromažďovat na nástupu. Přidali jsme se taky a já tentokrát nepřišla pozdě.
„Takže, naši milí táborníci. Za chvíli začne polední klid a po něm následují sekce. A aby jste nemuseli potom opět čekat na nástupu, tak vám řeknu informace teď, a potom se vydáte samostatně přímo na některou z daných sekcí," řekl Leo.
Já jsem šla na chatku, protože se mi nic nechtělo, tak jsem si šla číst. Jeny šla s holkami někde a Simča se šla projít. Nakonec mě přestalo bavit i čtení, tak jsem se šla taky projít. Šla jsem do lesa a přemýšlela, co tehdy večer řekl Sebastian. Pořád jsem měla takový divný pocit, že i když mi ublížil a byla jsem naštvaná na něho, nějak to ze mě vyprchalo. Vždy jsem s ním byla ráda. Vtom mě někdo vyrušil z přemýšlení, byla to Simča. „Anet, nad čím přemýšlíš?" zeptala se.
„Nad ničím, jen jsem se procházela. Simi, už víš, jakou sekci si vybrat?" změnila jsem téma.
„No ještě ne, pročpak? A kde jdeš ty?" ptala se.
„Já jsem chtěla to tetování fixem a teď ti chci říct, že jsem tě přihlásila na karaoke," usmála jsem se.
„Cože, ale ne, já nechci, víš, že neumím zpívat a navíc... Nemůžu... A ty moc dobře víš, proč," řekla a sklopila zrak
„Děláš si srandu, však zpíváš úžasně a už tam jsi stejně přihlášená. Simi, já jsem nezapomněla na tvůj důvod, ale ta nehoda se stala už dávno, je to minulost a ty jsi za to nemohla. Neboj se, vždyť jsi úžasná," řekla jsem jí a snažila se ji přemluvit.
„Anet, ne, prostě ne. Nemůžu," špitla potichu a uviděla jí na tváři slzu.
„Dobře, ale mě alespoň doprovodíš na tetování, ne?" změnila jsem téma a zasmála se.
„Tak to je snad jasné," začala se smát a vyrazily jsme směrem k jídelně, kde probíhala většina sekcí.