Náš tábor, náš život✔️

Náročný první školní den

Z pohledu Anet:

Odvedla jsem Sebastiana do ředitelny a šla do třídy, kde už Simča seděla v naší lavici. Zrovna zazvonilo na hodinu a my si sedly do lavice. Hodina utíkala pomalu jako obvykle, takže jsme si se Simčou buď povídaly, nebo dělaly totální kraviny. Trochu mě pobolívala hlava, ale usoudila jsem, že to je jen z toho, že jsem málo pila.
Když zazvonilo, odešly jsme ke skříňkám, kde jsme si vzaly věci a chystaly se jít konečně domů, jenže se za námi objevil Theo a Sebastian. ,,Ahoj, kluci," řekla jsem a šla okamžitě k Sebovi. ,,Čaute, holky, co vy tu?" řekl Theo a já viděla na Simči udiveny výraz na tváří, jakmile spatřila Theodora. Upřeně se na něj dívala a on na ni. ,,Jdeme domů, přidáte se?" ,,Jasný. Hej, lidi... Tak mě napadlo. Co to stanování? Můžete?" zeptal se Seban a všichni jsme přikývli. ,,Klidně, kdy můžete?" zeptal se Theo a začali jsme přemýšlet. ,,Co příští víkend? Z pátku do neděle?" zeptal se Sebastian a já se na něj jen usmála. ,,Příští víkend nemůžeme. Máme už něco se Simčou,"
,,A co máte tak zajímavého?" podezíravě si nás přeměřil Theo. ,,No, Simča, bude mít narozky a já taky, takže jsme u Simči," odsekla jsem a zahleděla se Sebovi do očí. ,,Takže párty a nás nikdo nepozval?" dotčeně se na nás podíval Theo a já si všimla, že Simča zatím nic neřekla a drží se stranou.
,,Pardon, kluci, dámská jízda ve dvou," uchechtla jsem se a Seban chtěl něco říct, jenže jsem mu skočila do řeči, abych změnila téma. ,,Tak co váš první den?"
,,V pohodě, co vy?" uchechtl se Seban a přitiskl si mě blíž k sobě. ,,Nuda jako vždycky," odpověděla jsem a zastavila se, protože jsme už stali u mého domu. ,,Tak se loučím, lidi, musím domů, mějte se," dala jsem pusu Sebovi a odešla domů.

Z pohledu Simon:

Celou cestu domů jsem se jim vyhýbala a tvářila se, že tady nejsem, ale jak šla Anet už domů, šla jsem taky, protože jsme s Anet bydlely naproti. Rychle jsem se se všemi rozloučila a pospíchala domů, jenže u vchodu mě zastavila něčí ruka, která mi sevřela zápěstí. Prudce jsem se otočila a střetla se pohledem Theodora. ,,Kam pak? To mě tady necháš samotného?" udělal psí kukuč a já jen protočila očima. ,,Promiň, chtěla jsem jít domů," odsekla jsem a chtěla se otočit a odejit, jenže mě stále držel za zápěstí. ,,Proč se mi vyhýbáš? Udělal jsem něco?" zeptal se a já byla nervózní. ,,N...Ne já se ti nevyhýbám, jen jsem spěchám," snažila jsem se vymanit z jeho sevření jenže to nešlo. ,,To ti nevěřím. Nechceš jít ke mně? Myslím, že mi dlužíš vysvětlení," usmál se a stisk povolil.
,,Já nem-," nedořekla jsem to, protože mi skočil do řeči. Proč to všichni dělají? ...
,,Prosím, jen na chvilku," opět ten psí kukuč. Nedokázala jsem odolat a poraženecky jen odpověděla. ,,Fajn,"
Konečně mě pustil a vyrazili jsme do schodů. Řekla jsem mu, ať počká, protože jsem si chtěla dat věci domů, a pak jsem šla k němu do pokoje. Opět ho měl uklizený a já první, co udělala, bylo, že jsem se rozválela na jeho poměrně velké posteli. ,,Jako doma ti říkat nemusím zřejmě," uchechtl se a sedl si na druhý kraj postele. ,,Nemáš mít tak pohodlnou postel. O čem jsi chtěl mluvit?" zasmála jsem se a sedla si. ,,No, tak ze začátku. Proč jsi včera utekla?" zeptal se narovinu. Protože jsem se styděla a nemohla být u tebe tak blízko? To jsem chtěla odpovědět, ale místo toho jsem řekla první kravinu, co mě napadla. ,,Musela jsem jít domů,"
Přiblížil se ke mně a mě to znervózňovalo. ,,To ti nevěřím. Nevím, čeho se bojíš, ale můžeš mi věřit. Neublížil bych ti nikdy, to snad víš?" opatrně podotkl a usmál se. Neodpověděla jsem a odvrátila jsem pohled. ,,To se pořád na mě tak zlobíš kvůli tomu táboru? Jestli jo, tak promiň, já js-," nedořekl, protože jsem vstala a skočila mu do řeči. ,,Ne, prosím tě, neomlouvej se. Spíš já bych se ti měla omluvit za to, že jsem tě nevyslechla a křičela po tobě. Jediný, kdo by se tu měl omlouvat jsem já. Včera jsem neutekla kvůli toho, že bys něco špatného udělal. Utekla jsem, protože jsem se strašně styděla za to, že jsem se na tebe vrhla, a dovolila si tě vůbec dotknout. Stydím se vůbec se na tebe podívat, aniž bych se necítila trapně," vyhrkla jsem najednou i to, co jsem vlastně říct ani nechtěla. Chytla jsem se za obličej, přešla na druhou stranu pokoje a opřela se o zeď. Bože, já jsem tak blbá. Proč jsem to sakra řekla?
Cítila jsem po chvilce kolem sebe pevné paže, které mě objímaly. Nebránila jsem se a otočila se. Byli jsme k sobě čelem a já se opět začala topit v jeho nádherných tmavých očích. Nedokázala jsem se udržet a pevně ho objala. On udělal to samé, ale přitiskl si mě pevněji. Nasávala jsem jeho vůni a cítila jsem jeho bušící srdce a dech. Byla jsem jako zhypnotizovaná, nemožná jakéhokoliv pohybu. ,,Ty se za nic omlouvat nemusíš. Jsi dokonalá a lepší být ani nemůžeš," pošeptal mi do ucha a já cítila, jak se červenám. Odtáhla jsem se od něj a usmála se. ,,Co kdyby jsme si pustili nějaký film?" navrhla jsem a on jen kývl. Chtěla jsem jít k jeho počítači nějaký vybrat, ale on mě chytil za ruku a otočil si mě k sobě. Přitiskl si mě k sobě a spojil naše rty. Okamžitě jsem začala spolupracovat. Chyběl mi tento pocit a jeho něžné polibky. Nejradši bych se už nikdy neodtrhla, jenže musela jsem kvůli nedostatku vzduchu. Chvíli jsme stali opření čely o sebe, ale potom jsem uslyšela odemykání dveří a rychle se od něj odtrhla.
Otevřely se dveře a v nich stála Theova máma Noemi.
,,Ahoj, Noemi. Ráda tě vidím," pozdravila jsem ji a usmála se. ,,Ahoj, Simi, přišla jsi za Theodorem?" úsměv mi oplatila. ,,Přišli jsme si pustit film, nevadí?" přidal se Theo a já jen kývla. ,,Samozřejmě, že ne. Nepotřebuje něco? Doufám, že zůstaneš na večeři," mile se na nás podívala a vzala nákup ze země. ,,Ráda, děkuji," odpověděla jsem a Theo mě už táhl do pokoje a zavřel dveře. Sedla jsem si na postel a Theo vybral film.
Sedl si vedle mě a dívali jsme se na Zahulíme, uvidíme. ,,Posuň se kousek, jsi rozvalený na celé posteli," bodla jsem do něj loktem, ale on se ani nehl. ,,Tak pojď blíž ke mně," ušklíbl se a já protočila očima. ,,No to víš, že jo," prohodila jsem ironicky. ,,Dříve ti to nevadilo," uchechtl se a otevřel náruč. Váhala jsem, ale nakonec jsem si k němu lehla a on mě objal kolem ramen a já si opřela hlavu o jeho hruď.
,,Vidíš, že to jde," uchechtl se a přitiskl si mě blíže. ,,Egoisto," potichu jsem řekla, ale dost nahlas, aby to slyšel. ,,Au, to zabolelo," ironicky prohodil a chtěl něco dodat, jenže volala jeho mamka z kuchyně, že už je večeře. Rychle jsem se vymanila z jeho sevření a pospíchala do kuchyně. ,,Chceš s něčím pomoct?" zeptala jsem se Noemi a usmála jsem se. ,,Snad jen ty talíře můžeš dát na stůl, ale jenom tři. Fred dnes nebude doma," řekla a já popadla talíře a rozestavila je na stole.
Večeře byla opravdu úžasná, takže jsem si ještě přidala. Pomohla jsem pak poklidit nádobí a vrátila se s Theodorem do pokoje dokoukat film. Lehli jsme si do původní polohy a sledovali film. Po chvilce se mi začínaly samy zavírat oči. Snažila jsem se to přemoct, jenže spánek byl silnější a já usla.