Náš tábor, náš život✔️

Stanování

Z pohledu Anet:

Vzbudila jsem se a podívala se na čas. Bylo 9:23. Lehla jsem si znovu. Pak jsem si něco uvědomila. Dnes jdeme stanovat! Vyskočila jsem z postele a šla jsem do koupelny udělat to, co každé ráno, ale zaskočila mě silná tepavá bolest hlavy. Chytla jsem se za hlavu a kroužila si prsty na spánku. Když se to zlepšilo, došla jsem k šatníku a vybrala si oblečení.
Oblékla jsem si jeany, tílko, mikinu a šla na snídani (pozdní snídani).

„Dobré ráno," řekla jsem s úsměvem na tváři. „Dobré ráno, zlato, co, že se tak usmíváš?" řekl táta. „Dneska jdeme stanovat," skoro jsem zapištěla radostí. Vzala jsem si na snídani jogurt a sedla si ke stolu. „Dobře, ale žádné hlouposti a buďte opatrní," řekla máma a usmála se. „Víš, že je opatrná vždy i v tomhle směru," řekla sem a protočila očima. Táta se na mě díval tím svým výrazem, jestli ti něco udělá nebo tě přivede do jiného stavu, tak ho zabiju. „Tati, ty mi nevěříš nebo co?" zeptala jsem se. „Jasně, že ti věřím, nic jsem neřekl," myslel si, že jsem ten výraz nepostřehla. Zvedla jsem se od stolu a šla do pokoje. Vzala jsem mobil a napsala Simči.

Já : Simi, půjdeme nakoupit věci? :)
S: jo, půjdeme, jen se sbalím a můžeme jít :)
Já : já se teď budu taky balit :)
S : dobře, za 30 min přijdu pro tebe
Já: Oki, už se těším, tak ahoj :)
S: já taky, ahoj ;)

Odložila jsem mobil a dala se do balení. Vzala jsem si jen to nejdůležitější a sbalila si to do batohu. Šla jsem si rychle umýt vlasy a pak si je vyfénovala. Pak jsem šla do pokoje, ale opět mě rozbolela hlava. Vzala jsem si v kuchyni nějaký prášek na bolest a zapila ho.
„Je ti dobře?" Zeptala se mě starostlivě mamka. „Jojo, jen mě bolí hlava, ale už jsme si dala prášek," usmála jsem se na ni a už něco chtěla opět říct, ale nestihla to.
Díky bohu zazvonil zvonek, já si vzala věci a běžela ke dveřím. „Ahoj, už jdu, tak zítra," křikla jsem přes rameno a otevřela dveře.
„Ahoj," řekly jsme naráz a objaly se Simčou. Rychle jsem zavřela dveře za sebou. Theo stál za Simčou, tak jsem ho pozdravila a šli jsme pro Seba.

„Ahoj," řekl Seb, když jsme stáli před barákem. „Ahoj," řekli jsme společně a zasmáli se. Theo se Simčou šli vepředu a my dva vzadu. „A co pozdrav?" zastavil se. „Já už jsem zdravila," řekla jsem a otočila jsem se na něho. „Já si to nepamatuju," řekl a sklopil hlavu. „No dobře," šla jsem k němu. Hned si mě přitáhl k sobě a políbil. Chvíli jsem spolupracovala, ale pak jsem se odtáhla. „Pojď, prosím tě," řekla jsem mu a usmála se. Dohnali jsme ty dva a zamířili konečně do obchodu.

V obchodě jsme se rozdělili, já se Simčou jsme šly pro jídlo a kluci pro pití. Nakoupily jsme buřty, chleba, rohlíky.
Šly jsme najít kluky a hádejte, kde byli, a co měli v košíku. „Tak to ne, okamžitě to vraťte," řekla jsem a Simča přikývla.
Oba zakroutili hlavou. Zamračily jsme se na ně, ale oni byli neústupní. „Sebastiane, jestli to nevrátíš, tak zavolám tvoji mámě a vše jí řeknu. A víš, že to udělám a ona moc ráda nebude," řekla jsem a on ztuhl. „No tak, jen dnes," zaškemral. Zakroutila jsem hlavou. „Maximálně vemte birely," řekla Simča a usmály jsme se na sebe. Neochotně šli odevzdat všechen alkohol a vzali birely. Zaplatili jsme nákup a vydali se na to naše místo pro stanování. Se Simčou jsme se jim cestou smály. Kluci byli chvíli uražení, ale pak je to přešlo.

Konečně jsme byli u jezera, tak jsme začali stavět stany. Simča s Theodorem se tam hádali, jak se to staví a já je chvíli sledovala. „Myslíš, že se ten stan sám postaví, když se na ně budeš dívat?" řekl s pobaveným výrazem Seb. „No přesně tohle si myslím," řekla jsem s úsměvem a podívala se mu do očí. „No to ne, pojď mi pomoct a dělej," řekl a já nakonec šla. Když jsme stany dostavěli, Theodor už Simču tahal do vody, i když se vzpírala, stejně tam oba skončili.

Já jsem vlezla do stanu a chystala tam karimatky a spacáky. Sebastian mě chytl a otočil si mě čelem k němu. „Co děláš? Musím rozbalit ještě jeden spacák," řekla jsem. „Však stačí jen jeden," řekl a zazubil se. „Tak to ani náhodou. Každý bude mít svůj," usmála jsem se a dala mu pusu na líčko. „To ne, no tak jeden stačí," udělal psí kukuč. Zakroutila jsem hlavou a otočila se, abych rozbalila ten druhý. Objal mě kolem pasu a začal líbat na krku. „Tímhle mě nepřesvědčíš," stěží jsem řekla a vzdychla. Cítila jsem, jak se usmál a nepřestával. „To není fér," řekla jsem potichu. Otočila jsem se a on se přemístil k mým rtům. Ruce jsem mu spojila za krkem a spolupracovala. Svalil mě na zem a lehl si na mě. „Stejně dnes nic nebude," řekla jsem udýchaně a opět spojila naše rty. Po chvíli se odtáhl. „To není fér zase pro mě," řekl smutně a já se usmála. Opět jsme spojili naše rty a vášnivě se líbali. Zajela jsem mu rukou pod tričko a začala obkreslovat jeho svaly na břiše. Bylo to úžasné, ale dnes prostě ne. Jenže jeho ruka jela níž a níž, až narazila na lem mého trička, a potom...

„Hej, vy dva, zase? Pojďte do vody, i když taky tomu dávám přednost," zasmál se Theo a Seb se odtáhl. „Ne dnes, někdy příště," zašeptala jsem mu do ucha a on se jen smutně podíval. „Jo, už jdeme, za chvíli tam jsme," řekla jsem a posadila se. Theo odešel za Simčou a zase jsme byli sami. „Pojď do vody, bude to super," usmála jsem se. „No dobře, ale slíbila jsi mi náhradu za minule," povytáhl obočí. „Jo, ale neřekla jsem, kdy," mrkla jsem na něho. „Ale teď se chci převléct," dořekla jsem, ale on mi sundal mikinu a vzal mě ven.

„Ne, pusť mě, musím se převléct," křikla jsem. Přehodil si mě přes záda, takže jen měla hezký výhled na jeho zadek. Nemohla jsem si odpustit ho po něm plácnout. „Je hezký, vid? Závidíš mi," řekl a já se začala smát. „Ne, já ho mám lepší, ale ten tvůj ujde," řekla jsem. Nic neřekl, ale všimla jsem si, že jsme u jezera. Přehodil si mě dopředu do náruče a rozběhl se se mnou do vody.

„Sakra, je ledová!" řekla jsem a pořád se držela Seba. „Samozřejmě, že je a už se mě můžeš pustit," řekl. Zakroutila jsem hlavou. „Ani náhodou," odpověděla jsem a všichni se začali smát. „Neříkala jsi, že to bude super?" řekl a já se na něho zamračila. „Nemám náhradní tričko. V čem budu chodit?" řekla jsem naštvaně. „Můžeš chodit bez trička, mně to vadit nebude, ale teď se pusť, chci si zaplavat," řekl, dal mi pusu a pomalu mě ze sebe sundal. Rychle jsem plavala na břeh a šla se osušit, obléct do nových modrých tepláků a místo trička si dala černou mikinu. Simča už byla taky venku z vody, tak jsme si řekly, že uděláme oheň, aby nám bylo tepleji.

Konečně jsme ho rozdělaly, tak jsme si sedly a začaly se bavit. Řekla mi, že jí volala sestra. Akorát jsme se po chvíli přestaly bavit na téma "sestra", protože kluci vylezli a šli k nám. Každý jsme si vzali birela. Kluci opět brblali, ale nakonec byli ti, co jich vypili nejvíce.
Theo se Simčou seděli naproti nám a všichni jsme opékali buřty. Snědli a vypili skoro vše. Povídali jsme si, zpívali a smáli se.

Trochu mě bolela stále hlava a byla mi zima i přes to, že jsme byli u ohně. Seb si toho okamžitě všiml, jak se třepu a objal mě kolem ramen, tak jsem opřela hlavu o jeho rameno. Nechápala jsem Seba a Theodora. Jak mohli mít kraťasy a trička s krátkým rukávem?
„Není ti zima?" zeptala jsem se Seba. „Ne, není, ale ty se klepeš," řekl a podíval se na mě. „Už je mi ale tepleji," usmála jsem se na něho a on mě políbil. „Ještě, aby ne, když tu jsem vedle tebe," řekl a oba jsem se zasmáli.

Po chvilce jsem si všimla, že už Simča usla. „Hej, odnesu ji a půjdu už taky spát, tak dobrou," řekl Theo a vzal si Simon do náruče jako princeznu a odnesl ji do stanu. „Jo, dobrou," řekl Seb. „Asi půjdeme taky, že? Už mi tu taky usínáš, lásko," řekl a dal mi pusu do vlasů.
„Ani ne, ale už taky půjdu do stanu," zívla jsem, vstala a šla. „Přijdu za chvíli, dobrou, lásko," řekl a ještě seděl. Vlezla jsem do stanu a lehla jsem si. Stále mě nepřešla ta bolest hlavy a prášky jsem neměla...

Po 10 minutách přišel Seb. „Lásko, jak to, že nespíš?" zeptal se udiveně. „Já nemohla usnout," řekla jsem a on si lehl vedle mě a pohladil mě po vlasech. „Už spi, je pozdě," zašeptal, dal mi pusu a otočil se.
„Lásko, mohl by jsi... prosím.. ke mně?" řekla jsem prosebně. „Samozřejmě, že jo," řekl a hned si lehl ke mně do spacáku. Opřela jsem se o jeho hruď a nasávala jeho vůni. „Děkuji," řekla jsem potichu. ,,Stejně využijeme jen jeden spacák," zasmál se a objal mě kolem ramen. „Dobrou," potichu jsem řekla. „Dobrou," odpověděl. Konečně jsem mohla spokojeně usnout v jeho náruči.