Náš tábor, náš život✔️

Neodolatelný

Z pohledu Anet:

Vstala jsem v 6:45 a šla jsem se převléct. Vzala jsem si černé jeany a kostkovanou košili. Šla jsem do koupelny, kde jsem si umyla obličej a něco jsem si učesala. Na snídani jsem si vzala cereálie. Máma šla do práce a říkala mi, že po ní půjde za tátou. Já nic neměla v plánu. Asi se na něho půjdu taky podívat. Už bylo půl osmé, tak jsem vyšla do školy.

Samozřejmě jsem si dala sluchátka a pustila nějaké songy. Chvilkama jsem udělala nějaké taneční kroky a šla dál. Bohužel jsem byla ve škole, tak jsem zamířila ke skříňkám. Tam jsem si vzala věci na hodinu a šla jsem do třídy. Když zazvonilo na hodinu, přišel učitel a my jsme se mohli posadit. Chvíli jsme se učili a pak najednou zaklepal někdo na dveře.

„Dále," řekl učitel. Dovnitř vešel Seb, Theo a ještě jeden kluk. Divila jsem se, co tu dělají. „Dobrý den, učiteli, byli jsme sem přiděleni," řekl Theo. Učitel si je všechny přeměřil pohledem. ,,Dobře, a kde je vaše třída?" zeptal se. „Ale, jela někam na debilní galerijní animaci," řekl Seb a ušklíbl se. Ve třídě se někteří začali smát, tak se na ně podíval učitel a oni ztichli. Učitel se pak podíval na Seba a kluky a pokynul jim, ať se posadí. Seb a Theo si šli sednout ke mně. „Ahoj, lásko," řekl Seb. „Ahoj," odpověděla jsem a usmála se na něho. Pozdravila jsem i Thea a dál poslouchala učitele.

Pak jsem ucítila na mém stehně něčí ruku. Podívala jsem se a byla od Seba. „Sebe, nedělej je hodina," stěží jsem ze sebe vydala. Nedal ruku pryč, tak jsem se na něho vyčítavě podívala. A na to čekal. Rychle si mě přitáhl a dlouze mě políbil. Zřejmě mu nevadilo, že je hodina a všichni se na nás dívají. „Tak to ne, tady nejste doma, buď přestaňte, nebo vás rozsadím," řekl učitel a všichni se začali smát. Odtáhla jsem se od něho. „Promiňte, už se to v hodině nestane," odpověděla jsem a sklopila zrak. Pak jsem se podívala na Seba, který se přihlouple na učitele usmál a kývl na souhlas.

O přestávce jsem žduchla do Seba. „Hej, to už nikdy nedělej, víš, jak jsem si připadala," řekla jsem naštvaně. „Snad se na mě nezlobíš, však to bylo úžasné a můžeme to zopakovat," řekl a zaksichtil se na mě. „Opovaž se to udělat ještě jednou," řekla jsem. „No dobře," ušklíbl se a dal mi pusu na líčko. Theo tam stál vedle nás, tak jsem se na něho podívala. „Tak co Simča?" zeptala jsem se ho. „Už je to lepší a lepší. Těším se, až bude zase s námi chodit," řekl a usmál se. ,,Ale miluju ji a chci, aby byla se mnou zase jako dříve," dořekl a sklopil zrak. „Podělal sis to sám, ale taky tě miluje, jen se bojí dalšího zklamání," odpověděla jsem a už zvonilo na další hodinu. Rychle jsme běželi do třídy. Hodiny ubíhaly s kluky rychle, byla s nimi sranda a taky jsem musela krotit Seba, aby nezopakoval to, co v první hodině, protože to na mě zase zkoušel.

Na oběd byla krupice. Vzpomněla jsem si, co se mi stalo doma, tak jsem se musela usmát. S kluky jsme se rozhodli, že si zajdeme do cukrárny, a pak za Simčou, a že jí vezmeme nějakou dobrotu.

V cukrárně jsem Simči vzala Míša řez.
Má ho strašně ráda. Sedli jsme si ke stolu, Seb vedle mě a Theo naproti nás.
Povídali jsme si a smáli se. Akorát nám tu chyběla Simča. Kluci něco říkali a já nedávala pozor, protože jsem přemýšlela. „Anet, stalo se něco?" zeptal se Theo a vyrušil mě z přemýšlení. Seb se na mě tázavě podíval. „Ne ne, jen jsem přemýšlela," usmála jsem se. „No dobře," řekl Seb a objal mě kolem ramen. Položila jsem hlavu na jeho ramena a usmála se. Ještě chvíli jsme si povídali, jenže Theo už chtěl jít za Simčou, tak jsme šli.

Když už jsme byli v nemocnici, Theo už běžel na pokoj a my se Sebem šli despacito(pomalu). Už jsme byli na pokoji a Theo něco už říkal Simče, my jsme na ni kývli a usmáli se. Konečně mě Theo pustil ke slovu. „Simi, víš, jak mi ve škole chybíš? V hodinách je nuda," řekla jsem jí. „No co, musíš to tam beze mě ještě chvíli přežít," usmála se na mě.
„Nuda vážně jo," řekl Seb a ušklíbl se.
„Jo, je tam nuda. Jen dnes byla sranda, ale jinak je nuda," řekla jsem mu. „Klidně si to můžeme zopakovat," dodal Seb. „No, jak chceš," odpověděla jsem mu a díval se mu do očí. Do těch krásných modrých očí. Theo se Simčou nás pozorovali. Simči cukaly koutky úst. „Hele, tak dost vy dva, ať tady nedojde k incidentu," řekl Theo a začal se se Simčou smát. Podívala jsem se na něho. ,,K čemu by tak mohlo dojít," ušklíbla jsem se a vražedně ho probodla pohledem. Chvíli jsme si ještě povídali, ale nakonec jsem se rozhodla už jít za tátou. „Simi, ahoj, už se půjdu podívat na tátu," řekla jsem a šla ji obejmout. „Dobře, pozdrav ho ode mě," řekla a usmála se. Seb se taky rozloučil a šli jsme za tátou. Theo zůstal u Simči.

„Ahoj, tati," řekla jsem úsměvem a Seb kývl. „Ahoj, jak se máš? Co dnes ve škole?" odpověděl táta. Šla jsem se posadit na židli a Seb se postavil za mě. „Ale," podívala jsem se na Seba. ,,Dnes se nic moc nestalo," Táta povytáhl obočí. ,,Vážně? A proč ta odmlka?" podíval se na mě, a pak na Seba. „Ne, ve škole nic nebylo, jen jsem dnes byl u nich ve třídě, protože naše třída jela pryč," usmál se na tátu. „No, dobře," řekl a pousmál se.
Chvíli jsme si ještě povídali, jenže bohužel jako každý den, tak i dnes byl konec návštěvních hodin.
Rozloučila jsem se s ním a šla se Sebem ruka v ruce domů. Cestou jsme přibrali i Thea a nastoupili do auta.
„Lidi, co kdyby jsme dneska byli u mě a dali filmový maraton?" zajiskřilo Sebovi v očích. „Naši nejsou doma, takže by se to dalo," dodal k tomu a čekal na odpovědi. „Klidně, ale musím si domů zanést věci a vzít i nějaké oblečení na zítra," odpověděla jsem a usmála se. „Beru, taky si ale zajdu ještě domů," řekl Theo a my přikývli.

Seb nás vysadil u mého domu a já šla domů pro věci.
„Ahoj, mami, jsem doma, ale hned jdu, protože budu spát s Theodorem u Seba, jo?" křikla jsem ode dveří a šla se s ní přivítat. „Dobře, ale žádné hlouposti," povytáhla obočí a já jen přikývla a šla se sbalit. Vzala jsem si jen pyžamo, spodní prádlo a nějakou hygienu.

Opět jsme se sešli u Sebova auta a jeli.
„Lidi, v pátek je párty u Davida ze třeťáku, jdete se mnou, že?" uchechtl se Seb a Theo bez přemýšlení přijal.
„No, nevím, víš, že já na toto nejsem," mrkla jsem na něj a sledovala cestu. „Ale no taaak, prosím, přece mě v tom nemůžeš nechat," udělal psí oči a já poraženecky přikývla a on se vítězně usmál.

Dojeli jsme k Sebovi a já si hned zabrala postel a roztáhla se přes ni. „Lidi, jdu objednat pizzy tři, jo?" řekl Seb a odešel s telefonem u ucha do kuchyně. „Posuň se," uchechtl se Theo a já jen zabručela, ale ani se nehla. Byla jsem moc líná no...
„Dělej, nebo skončíš na zemi," ušklíbl se a já se opět nehla. „To bys neudělal, vždyť můžeš být na zemi ty, místa je tam dost," uchechtla jsem se a znovu zabořila hlavu do polštáře.
Najednou se kolem mě obmotaly ruce a byla jsem ve vzduchu v Theově náručí.
„Pusť mě okamžitě nebo se nedožiješ zítřka!" křičela jsem po něm, kopala, mlátila a smála se zároveň.
„Já tě varoval, ať se posuneš," ušklíbl se a položil mě na zem. Hned se rozběhl k posteli a tentokrát se na ní rozvalil on.
Byla to dlouhá bitka, ale přerušil ji Seb, když nás pobaveně sledoval u dveří. „Vidím, že moje postel má nápadníky," začal se smát a my s ním.
Chtěla jsem mu říct, že za to může Theo... Jenže zazvonil zvonek a Seb šel otevřít.
Konečně jsme všichni seděli na pohovce v obýváku, ládovali se pizzou a dívali se na Hunger games 1, 2, a pak na Divergenci.
Asi v polovině Divergence jsem se opřela o Sebovu hruď, nasávala jeho úžasnou vůni a usínala.
Byla jsem už smyslů zbavená a v polospánku, když mě Seb políbil na čelo a odnesl myslím do pokoje. Položil mě na postel, přikryl peřinou a pohladil mě po vlasech. Chvíli tam byl myslím, ale už jsem nevnímala a rovnou usnula.