Náš tábor, náš život✔️

Miluje mě

Z pohledu Thea:

„Copak se stalo?" zeptal jsem se a ušklíbl se. Seb se na mě vražedně podíval. ,,Ou já zapomněl, vlastně nic, nestihl jsi to." provokoval jsem ho a smál se.

„Ale notaak, neber to tak vážně. Víš kolik toho ještě bude?" uchechtl jsem se a neubránil se smíchu ze Sebova nasraného pohledu.
„Jestli to, co potřebuješ, nebude tak vážné, tak ti přísahám, že tě vážně zabiju," přeměřil si mě pohledem a dál trucoval.
„Neboj, bude to stát za to a přilepšíš si taky u Anet." mrkl jsem na něj a vešel do obchoďáku.
„Jak to myslíš? Co máš v plánu?" povytáhl obočí a čekal na odpověď.
„Chci si Simču získat zpátky. Nechci být bez ní... Znamená pro mě víc než celý můj život... A mám v plánu jí něco mimořádného koupit. Něco z čeho jí vyrazím dech a ty můžeš to stejné udělat Anet,"

„Aha... A kvůli tomu jsi mě vytáhl z mého úžasného plánu? Fajn, když už jsme tady, tak jí něco koupím, něco, co se jí bude líbit," usmál se konečně a já věděl, že jsem vyhrál.

Procházeli jsme z obchodu do obchodu a já nic zatím nekoupil. Zato o Sebovi se to říct nedalo. Ten už Anet koupil náramek a modrou-černou kostkovanou košili. Anet má ráda modrou, takže myslím, že bude nadšená, ale co moje princezna? Ona je jiná než ostatní, chci pro ni to nejlepší. Není jako ostatní, co řeší dietu, správné boty k outfitu... Ona je prostě jedinečná.

„Hele, obchod s dárkovými koši!" ukázal Seb na obchod vedle nás a šli tam. Pane jo, tu toho bylo víc než u mě ve skříni... Na jedné straně alkohol s jídlem, na druhé květiny s přáním... Tady se bude dobře vybírat.

Prošel jsem pět regálů, ale nic mě ještě neoslovilo... Jenže pak jsem našel ten správný a vybral zelené velké srdce, ve kterém byla polovina srdce hromada sladkostí a druhá polovina z růží.
Nadšeně jsem si ho koupil a spolu se Sebem šli ještě do jednoho obchodu s boty.

Nemohl jsem vybrat, které by se jí líbily, tak jsem vybral pět favoritů a losoval. Vyhrály nakonec světle šedé NIKE tenisky.
Konečně jsme měli nakoupeno, tak jsme šli ještě na jídlo a pak domů.

Zhroutil jsem se unavený na postel a málem bych usnul, kdybych si nevzpomněl, že mě momentálně vyžírá Sebastian.
„Jestli mi vyjíš celou ledničku, tak mi týden budeš nakupovat do ní. A navíc nechápu, jak můžeš mít hlad? Vždyť jsme před necelou hodinou jedli," vyhrkl jsem ze sebe a on se jen nevinně usmál.
„Sorry, bro, ale já mám hlad,"
Fajn, bude mi kupovat jídlo do konce měsíce... .
Protočil jsem nad ním očima a šel do pokoje připravit překvapení pro Simon.

Jakmile jsem skončil, podíval jsem se na své mistrovské dílo a musel jsem se nad tím usmát. ,,No jo, jsem machr,"
Sebastian už mezitím odešel za Anet a já se odhodlal a zazvonil na Simču.

„Theo?Ahoj, c.. Co tady děláš?" překvapeně se na mě dívala a já se jen ušklíbl.
„Pojď, prosím, na chvíli ke mně, potřebuju s něčím pomoct," vyhrkl jsem první kravinu, co mě napadla.
Chvíli váhala, ale nakonec přikývla a bez berlí šla ke mně. Překvapilo mě, že nemá berle, ale byl jsem za to rád.

Zavřel jsem vchodové dveře a vedl ji do pokoje.
Sotva otevřela dveře, tak zůstala stát s otevřenou pusu. ,,Co to je? A pro koho to je?" opět překvapená stála jako solný sloup a nevěřila svým očím.
„To je pro tebe," pošeptal jsem jí do ucha a vedl ji k posteli.
Přesněji řečeno... Můj pokoj momentálně vypadal jako z nějakého romantického filmu. Všude byly růže a zapálené svíčky s hudbou. Na posteli byly tašky s dárky a uprostřed to srdce.

Nevěřícně se stále dívala po pokoji a bylo poznat, že jí to vyrazilo dech, což mě ohromně potěšilo.

„Líbí?" zeptal jsem se, i když jsem už znal odpověď.
„Je to nádherné," potichu odpověděla a sedla si na postel.
Pobídl jsem ji, ať začne rozbalovat dárky. Nejdříve vytáhla NIKE šedé boty, pak šaty s volnou sukní a nakonec Srdce, ve kterém byly sladkosti a růže. Doslova se mi vrhla kolem krku a plakala štěstím.
Objal jsem jí a voněl k jejím vlasům, které měly vůni ananasu.

,,Proč jsi to udělal? Vždyť si to nezasloužím," šeptla mi do ucha a stisk nepovolila. Nevadilo mi to, právě naopak.

,,Zasloužíš si mnohem víc. Toto je nic s porovnáním toho, co mám ještě do budoucna v plánu," oplatit jsem ji stisk a užíval si každičký moment s ní.

,,Nezasloužím si nic z toho, co pro mě děláš. Snažíš se tak moc a já si toho ani nevážím. Jsi jediný člověk, co toho pro mě dělá tolik aniž by musel...," vzlykala a já ji hladil po vlasech.

,,Pšš, to je dobrý... Vždy tady budu pro tebe a už nikdy tě nezklamu. To ti slibuju na kolenou," řekl jsem a vážně si klekl. Viděl jsem v jejich očích pobavení, výčitky, ale i strach.

,,Bojím se ale... Ráda bych ti věřila, ale mám strašný strach," šeptla a sklopila zrak. Postavil jsem se, jednu roku jí vzal do té mé a tou druhou ji chytl za bradu a donutil ji tak se mi dívat zpříma do očí.

,,Nikdy, přísahám, že už nikdy tě nezklamu. Nikdy ti neublížím a budu tě opatrovat. Vždy tady budu, když mě budeš potřebovat. A víš proč?" usmál jsem se a ona si nervózně skousla spodní ret.

,,Proč?" zeptala se a byla jako zhypnotizovaná.
,,Protože tě miluju. Miluju tě víc než cokoliv na světě, klidně půjdu za tebou na kraj světa. Cokoliv udělám, jen abych mohl být s tebou. Navždy," domluvil jsem a ani nevěděl, co jsem to sám řekl, ale věděl jsem, že to je pravda.

,,Ale to jsi říkal i předtím," vyhrkla ze sebe a já přistoupil ještě o malý kousek blíž.

,,Ale předtím jsem nevěděl, co to skutečně znamená, a byl jsem blbý a neuvědomoval si, jak moc mi na tobě záleží." šeptl jsem ji do ucha a ona se jemně zachvěla.

,,A teď to víš?" zkoušela mě.
,,Vím až moc dobře." odpověděl jsem a čekal na její reakci.
Oddálila se trochu, aby mi viděla do očí a nad něčím přemýšlela.
Už jsem chtěl něco říct a prolomit to ticho, ale ona byla rychlejší, a udělala něco, co mi doslova vyrazilo dech a já málem vybouchnul štěstím.
Ona mě políbila. Opravdu políbila.
Bylo to to nejhezčí a nejsladší na světě. Z každého pohybu a doteku mi naskakovala husí kůže a v břichu jsem měl doslova roj motýlků.
Nechtěl jsem se od ní odtáhnout, jenže jsem musel kvůli nedostatku vzduchu.

Opřeli jsme se o sebe čely a dívali se navzájem do očí.
,,Miluju tě," šeptla mi a já s ní prostě musel udělat několik otoček ve vzduchu, protože jsem byl díky ní ten nejšťastnější člověk na světě.

,,Miluju tě, zbožňuju tě...," stále jsem toto ze sebe vydával a ona se smála jako umanutá.
Když jsem ji konečně položil na zem, dlouze jsem ji políbil, a pak snad umačkal v náručí.

Miluje mě stejně, jako já ji.