Náš tábor, náš život✔️

V jednom kuse jenom pomsty

Z pohledu Simon:

Když jsem se vracela ze záchodů, tak mi někdo zakryl oči a já lehce poskočila leknutím. „Hádej, princezno, jinak ti něco provedu," uchechtl se a já okamžitě poznala, kdo to je. Theo...
„No tak, Theo, nech toho," uchechtla jsem se a otočila se čelem k němu. „To byla sranda, neboj," začal se smát. Všimla jsem si za ním Sebastiana, jak se směje a probodla ho pohledem. „Kluci, co potřebujete?" zeptala jsem se a pohled na Theodora.
„Jen tak jsme se byli projít...," Theo něco plánoval, ale nechala jsem tam být, otočila jsem se a odešla na chatku. Kluci šli za mnou, tak jsem se zazubila a opět se na ně otočila. „Co je? Proč za mnou pořád jdete?"
„Já nejdu za tebou, já jdu za Anet," řekl Sebastian a proklouzl kolem mě do chatky. Zůstala jsem přede dveřmi s Theodorem.
„Co máte v plánu? Vždyť už bude večerka za chvíli," podezíravě jsem se zeptala a čekala na odpověď. On však jen přistoupil, dlouze mě políbil a pošeptal mi do ucha. ,,Neboj se, dnes jen budeme všichni spolu,"
Zachvěla jsem se a odvrátila obličej. „Jak to myslíš?" zeptala jsem se, protože jsem vážně neměla šajna, o čem mluví. „Jednoduše. Domluvil jsem Thomasovi, aby nás se Sebem nechali u vás, když Jeny je u Tobiáše," usmál se a bez odpovědi odešel do naší chatky. Po chvilce jsem přišla taky a Anet už byla vzhůru. Sebastian si lehl vedle ní a rukou ji objal kolem ramen. Theo se roztáhl na mojí posteli, tak jsem využila příležitosti a skočila celou vahou na něj. „Au, proč jsi to udělala?" bolestně se zeptal. „Nemáš se roztahovat na mojí posteli," uchechtla jsem se a Anet se Sebem jen udržovali smích.
Stále jsem ležela na Theovi a loktem ho bodala do břicha. Po chvíli mě přetočil a skončil na mě. „To není fer!" Křikla jsem po něm a všichni jsme se začali smát. Chtěla jsem se nějak vyprostit, ale opět to bylo marné. Po chvilce si lehl vedle mě a přitiskl si mě k sobě. Lehla jsem si na jeho vypracovanou hruď a čichala jeho vůni jako drogu. Po chvíli se mi samovolně zavřely oči a já usla.

Z pohledu Anet:

Jak je ta Simča roztomilá. Uchechtla jsem se, když jsem se podívala na spící Simču, kterou Theo hladil po rameni. Podívala jsem se do Sebastianových modrých očí a doslova se v nich začala topit. Objala jsem ho a přikryla nás peřinou. Cítila jsem se v bezpečí, takže mi nedělalo problém usnout v jeho náruči.

Vzbudila jsem se ráno. Tentokrát to nebyl však budík, ale Simča, která zápasila s Theodorem. Nevěděla jsem, proč tak zápasí, ale bavili se u toho. Podívala jsem se na Sebastiana a ten stále spal, tak jsem se opatrně vymanila z jeho sevření a stoupla si před Simču a Thea. Všimli si mě, takže přestali se zápasením a dívali se na mě. „Co to tady děláte? Vždyť je šest ráno? Vždyť probudíte Seba," potichu jsem řekla a dívala se upřeně na ně. „Nemůžu za to, že zabírá celou postel," uchechtla se Simča a dloubla Thea do ramene. „To není pravda. Ona se rozvalovala po celé posteli," začali jsme se smát a já byla momentálně rozhodčí. „Dobře, takže se oba dva rozvalujete," zakončila jsem svůj monolog a šla se převléct, ale samozřejmě nahoru na poschoďovku, aby mě neviděli. Sebastian spal, takže mě vidět ani nemohl. Převlékla jsem se do černým jean riflí, bílého volného trička a černých tenisek. Vlasy jsem si spletla do dvou copů a šla na záchod.
Najednou jsem uslyšela hlasy z umývárny. Jsem zvědavý člověk, takže jsem opět musela poslouchat za dveřmi.
„Však počkej, Eliško. Já se té huse pomstím, ale nejdříve se musím postarat o jednu věc," myslím, že to byla Nikola, co to teď řekla. „Myslíš, že to vyjde?" podezíravě se zeptala Eliška. „Ty mi snad nevěříš?" Přeměřila si ji Nikol. „Jasně, že věřím," ušklíbla se Eliška. Nechtěla jsem je dále poslouchat, protože mě to přestalo zajímat od té doby, kdy jsem poznala, že je to Nikol a Eliška. Odešla jsem zpátky do chatky, kde už všichni seděli a povídali si. „Dobré ráno, krásko," usmál se Sebastian a já si přisedla. „Ahoj," odpověděla jsem mu a opřela se o něj. Nahnul se a políbil mě. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsme šli na snídani.