Z pohledu Anet:
Začínala diskotéka a Jeny byla krásně upravená. Opravdu jí to moc slušelo, takže mě ani nepřekvapilo, když za ní pár kluků běželo. My jsme se Simčou zůstaly na chatce, ale kolem desáté jsme se rozhodly se tam alespoň podívat. Simča šla napřed a já se vrátila na chatku pro mikinu, ale někdo mě chytil za rameno a já se prudce otočila. Přede mnou stál blonďatý kluk s modrýma očima. Byl opravdu pěkný, takže jsem se trošku začervenala.,,Ahoj, jsem Sebastian," měl milý úsměv
,,A..ahoj, já Anet," byla jsem nervózní a zřejmě to vycítil, ale jen se usmál.
,,Těší mě. Jak to, že nejdeš na diskotéku?"
,,No, jdu se tam podívat s kamarádkou na chvilku, ale je zima, tak si jdu pro mikinu."odpověděla jsem a šla do chatky. Sebastian šel za mnou a počkal před chatkou, ,,A proč tam nejsi ty se svou partou?" zeptala jsem se a vyrazili jsme směrem do jídelny, kde probíhala diskotéka.
,,No ... Já moc na to nejsem, tak se tam vždy na chvilku zastavím, ale dlouho se nezdržím,"odpověděl a my už byli u dveří. Neřekla jsem už nic, ale když jsme vešli, tak mě vzal za ruku a táhl mě na parket. Byla jsem překvapená, takže jsem se ani nehla a jen se nervózně rozhlížela a čekala jsem, jestli mě Simča nebo Jeny nezachrání od tance, ale obě měly společnost .
,,Zatanči si se mnou, prosím," požádal Sebastian a udělal psí kukuč. Tomu jsem nedokázala odolat, tak jsem přikývla a začali jsme tančit. Když se kolem něj ale začaly motat dvě dívky, tak jsem toho využila a odplížila se za Simčou, která měla společnost jednoho kluka, ale nebyla z toho moc nadšená. Bylo vidět, že ji otravuje, tak jsem se na něj hodila výraz, aby odešel. Nechtěl odejit, tak jsem vzala Simču za ruku a táhla ji pryč z diskotéky, před budovou se zastavila ,,Děkuju, Anet, za záchranu, fakt to bylo nesnesitelné," řekla Simča s vděčným výrazem a usmála se.
,,Není zač, ale proč jsi jednoduše neodešla?"
,,No, chtěla jsem, jenže on mě nechtěl pustit a pořád za mnou chodil a nechtěla jsem ani, aby zjistil, jaké mám číslo chatky, tak jsem raději zůstala stát a snažila se s nim nemluvit a ignorovat ho"
Odpověděla a mně to stačilo, tak jsme vyrazily na chatku pro věci na umytí a šly jsme do umývárny. Naštěstí se většina holek umývala před diskotékou, takže jsme měly umývárnu pro sebe.Po sprše jsme šly na chatku. Já si četla knížku a Simča okamžitě vytuhla, ale po chvilce jsem začala být unavená, tak jsem knížku zavřela a usla .
Probudily mě tiché kroky v chatce. Podívala jsem se, kdo to je a uviděla Jeny, jak se plíží. ,,Jeny, co děláš? Kolik je hodin?"
Jeny se lekla, ale snažila se být potichu.
,,No je jedna ráno a jdu do chatky se vyspat, jestli dovolíš," odpověděla a začala se smát, neudržela jsem se a začala se smát taky, ale mírnily jsme se, protože dole na posteli spala Simča.
Jeny se převlékla, šla spát a já nakonec taky.První den je za námi a zbývá ještě 19. S touto myšlenkou jsem usnula.
ČTEŠ
Náš tábor, náš život✔️
Novela Juvenil20 dní na táboře je pro mnohé jen ztráta času. Jen samé hry, pravidla, večerky... je to přece pro malé děti. Ovšem i tento kousek času může změnit pohled na život a celkem jej obrátit vzhůru nohama. Jen za tak krátkou chvíli toho člověk zažije toli...