Náš tábor, náš život✔️

Zachránce

Z pohledu Simon:

S Theodorem jsme zazvonili na Anet. Po chvilce se otevřely dveře a v nich byla Anet a taky jsem si všimla rozespalého Seba. „Ahoj, hrdličky, perný den?" zeptal se Theo a začal se smát a já s ním. „No to určitě," odpověděla Anet a s úsměvem se otočila na Seba. „Půjdeme už?" zeptala se Anet. ,,Jo, tak pojďme," řekla jsem a vyrazili jsme. Chvilku jsem šla s berlemi, ale Theovi se to nelíbilo.

„Simi, pojď, já tě vezmu, ať se nenamáháš," řekl a zastavil mě. „Ne, to je dobrý, já to zvládnu," odpověděla jsem a obešla ho. Nechal mě tak a šel něco říct Anet a Sebovi. Nevšímala jsem si toho, ale po chvíli mi někdo z nich vzal berle. „Ale no tak, vraťte mi je," protestovala jsem. „Ani náhodou. Pojď, já tě vezmu na záda," ušklíbl se Theo a za ním Anet držela berle.
Málem jsem neudržela rovnováhu, ale naštěstí mě Theo podepřel. „No fajn, ale jenom na chvilku," poraženecky jsem pronesla a přemístila se na Theodorova záda.
Vyhoupl si mě jako bych nic nevážila a vydal se směrem neznámo kam.

Ostatní se přidali a spokojeně si i zpívali. Dorazili jsme na skrytou louku, která měla uprostřed malé jezírko. Konečně mě Theo pustil a já si opatrně sedla do měkké trávy, zatímco ostatní se svlékli do plavek. Theo ihned skočil bombu do vody a podle toho, co jsem postřehla, se Sebastian snažil chytil chichotající Anet, protože mu zřejmě vzala mobil a někomu psala.

„Až tě chytím, tak si to vypiješ! Co teď řeknu klukům?!" křičel za Anet Seb a ona se jen nezadržitelně smála a utíkala dál.
Nenápadně kolem mě proběhla a hodila mi jeho telefon. On si toho zřejmě nevšiml, protože za Anet stále křičel, ať mu dá ten mobil.
Pro mě to byla úžasná podívaná a nemohla jsem se přestat smát.

Náhle telefon od Sebastiana zavibroval a já se neubránila a podívala se, kdo mu napsal.

Neznámý Ben: hej, kámo, ty jsi fakt sbalil svojí třídní? Fakt šla s tebou na padesát odstínů temnoty? Hej, nekecej! :D

Abych představila jeho třídní. Je to sympatická mladá ženská, která má tuším kolem 23 let. Kluci po ní jedou... Jednoduše.

Sebastian : hej, fakt, ale neříkej to moc lidem. Jako klidně to řekni ostatním z bandy, ale jinak to je tajné. A jo, je to pravda. Dneska jdeme na rande a pak na hotel. Neboj, vyjednám, ať nepíšeme v úterý tu písemku ;)

Ben: hej, dík, kámo. Pořádně si vrzni, že nebude moct pak vstát :D

Sebastian : neboj, myslím na to. Musím jít, tak čest

Ben: čau, bro, a pak mi napiš, jak to dopadlo :D

Odložila jsem telefon a uviděla Sebastiana, jak chytil Anet za boky a přitáhl si ji k sobě.
Něco mluvili a smáli se, ale pak se oba otočili směrem ke mně a přišli.
„Dej mi můj mobil zrádkyně," řekl dotčeně Seb a já dělala, že nic nevím.
„Cože? Jaký mobil?" uchechtla jsem se.
„Ten, který schováváš vedle sebe," ukázal na kalhoty, ze kterých trčel telefon.
Neochotně jsem mu ho podala a zadržovala smích.

„Co jste jim to nakecali?! Děláte si ze mě prdel?" křičel a nadával Seb a my už s Anet vybuchly smíchy.
Procházel se kolem dokola a s otevřenou pusu si četl konverzaci.
Podívaly jsme se s Anet na sebe a plácly si.

„Jsme dobré," smála se dál Anet a já jen přikývla a snažila se propadnout dech.
Konečně Seb přišel k nám, odložil telefon a trucoval.

„Ale notaaak, lásko. To byla jen sranda," udělala psí kukuč a on jen zvedl nos a dál trucoval. Musela jsem se nad tím smát, protože to bylo fakt k popukání.

„No tak mi to odpusť, byla to jen sranda," objala Seba a políbila ho.
Přišla jsem si strašně mrňavá, když jsem seděla, zatímco oni stáli.

Seb se na chvilku zamyslel, a pak se ušklíbl. Myslela jsem si, že chtěl jen Anet obejmout, jenže jsem zmýlila a než kdokoli stačit něco udělat, tak už si Seb přehodil Anet přes rameno a vrhl se s ní do jezírka.

Už jsem byla jediná na souši a vyhovovalo mi to.
Svlékla jsem se do plavek a začala se opakovat. Bylo mi nádherně a teploučko, jenže někdo mi to přerušil a stínil mi.
Otevřela jsem oči a chtěla začít nadávat tomu, kdo mi bránil v relaxaci, jenže jsem sotva otevřela oči a už mě někdo chytal. Kopala jsem, křičela a máchala rukama. Vítězila jsem a smála se, jenže jsem udělala osudovou chybu a podívala se na Anet se Sebem, kteří se ve vodě navzájem potápěli. Využil toho a chytil mě pod koleny, kolem ramen a hnal se směrem k vodě. Já umřu, až se dotknu vody... Pomyslela jsem si, když jsem byla asi metr od břehu, se Theo zastavil.

„Bojíš se?" zazubil se a díval se mi do očí.
„Prosím, Theo, pusť mě, já do té ledové vody nechci... Vždyť umřu a navíc se bojím...," udělala jsem psí oči, ale s ním to ani nehlo.
„Neboj, budu tam s tebou," mrkl na mě a já už chtěla namítnout, ať na to zapomene, že se chci opalovat, jenže bohužel už jsem přistála ve vodě.

Vynořila jsem se a snažila se být nad vodou, jenže nohy mě pomalu začaly bolet a já se ocitala pod vodou. Už jsem se smířila s tím, že moje noční můra, čili utopení, se stane skutečností. Síla v nohách mě opustila a já se topila, ale někdo mě zachránil z mého utrpení a chytil mě za ruku.
Opět jsem se vynořila a nadechla se zhluboka. Bože, jak já se bála... Klepala jsem se, chytala dech, rozhlížela se a pevně držela jeho ruku.
„Jsi v pořádku? " zeptal se ustaraně a stále mě držel.
„Asi j.. jo," řekla jsem a okamžitě se mu vrhla kolem krku a pevně ho objala. Objetí mi oplatil a nehodlal mě jen tak pustit stejně jako já. Nevnímala jsem chlad vody, ani udivené pohledy Anet a Seba. Jen jsem fetovala Theovu vůni, vnímala jeho teplo a silně ho objímala. Po asi deseti minutách jsem se uklidnila a odtáhla.

„Aaale, hrdličky už přešli do reality? Klidně pokračujte, nás to nevyrušuje," uchechtl se Seb a já ho probodla pohledem. Opět jsem se začala potápět, ale můj zachránce mě naštěstí opět zachytil.
Obmotala jsem nohy kolem jeho pasu a ruce spojila za jeho krkem. On se jen ušklíbl a přitáhl si mě k sobě.

„No jo, jsem neodolatelný,"
protočila jsem nad tím očima a podívala se na ty dva. Probíhala u nich válka, kdo zadrží nejdéle dech.
Byli jako malí, i když i já bych se přidala, kdyby mě nohy poslouchaly.

Zadívala jsem se zpátky Theovi do očí a rozplývala se nad jejich barvou.
„Co tak koukáš? " zazubil se, ale nepřestával se na mě dívat.
„Nekoukám," odbyla jsem ho a dál pokračovala v rozplývání nad jeho očima.
Nevím, jak dlouho jsme tak byli, ale připadalo mi to jako věčnost.

„Hej, vy dva! Jde se na pizzu, tak vylezte!" slyšela jsem za sebou Anet a probrala se z transu.
„Už jdeme!" křikla jsem zpátky a chtěla se Theovi vysmeknout, jenže mě jako obvykle nepustil.
Podívala jsem se na něj a povytáhla obočí, jako vážně?...

„Kam si myslíš, že jdeš? Snad jsem tvůj odvoz ne?" uchechtl se a vyrazil ke břehu. Jakmile jsme vylezli, chtěla jsem se postavit na vlastní nohy, jenže on mě stále držel pod zadkem a nezajímalo ho, že chci jít po svých.
„Theodore, já mám svoje nohy, jestli to nevíš, takže mě okamžitě pusť!" zamračila jsem se, ale on na to nic?!

Probodávala jsem ho pohledem a už vymýšlela pomstu, kterou mu provedu.
„Prosím, princezno," konečně mě pustil a já ho silně bouchla do ramene.
„AU... Nejdřív mě objímáš, a pak mlátíš? Čím jsem si to zasloužil? " dotčeně se na mě podíval a já ho znovu bouchla. „Moc dobře víš," odsekla jsem a šla se obléct.

Když jsme byli všichni hotoví, vzala jsem si berle a vyšli jsme směrem do pizzerie. Měla jsem opravdu hlad, takže tentokrát jsem pohla zadkem, ať tam jsme co nejdříve a přemýšlela, jakou pizzu si dám.
Tvarůžkovou!
Theo si dal sýrovou a Anet si dala se Sebem napůl šunkovou.