Náš tábor, náš život✔️

Narozeninová párty

Z pohledu Anet:

Bože, oni uspořádali párty a pozvali celou školu. Jak já to nesnáším a jak znám Simču tak to taky nemusí. Podívaly jsme se na sebe se Simčou a musely jsme protočit očima, ale tak, aby nás nikdo neviděl.
Party se rozjela a já někde ztratila Simču. Byl tam bar, tak jsem se k němu vydala a sedla si. Zrovna tam přišel Seb, objednal si koktejl a barman mu ho podal. „Ale, lásko, víš, že máš zákaz,"usmála jsem se na něj a vzala mu drink z ruky. „No tak, to se nesmím napít?" řekl dotčeně a stoupl si vedle mě. „Samozřejmě, že můžeš, ale ne alkohol. Dohlížím za tvoji mámu. Slíbila jsem jí to," mrkla jsem na něho a vypila drink. Bylo to hnusné, ale vypila jsem to. Chytl mě kolem pasu a podíval se na mě tak sladce. „Ne, nemůžeš a já si tě pohlídám," řekla jsem a políbila jsem ho. Oplatil mi to a podíval se na mě. „No dobře, ale jenom kvůli tobě, a když mi nedovolíš pít, tak teď pojď tancovat," usmál se a tahal mě na parket. Konečně jsem viděla Thea a ulevilo se mi, když jsem ho zahlédla i se Simčou. Tancovala jsem, ale vyschlo mi v krku, tak jsem šla k baru a Seba nechal za sebou na parketu. Požádala jsem o vodu a barman mi ji přinesl. V tom klubu byl vydýchaný vzduch, tak jsem se rozhodla jít ven se provětrat.

Venku byl klid a já se kolem klubu procházela. Nemám ráda párty, prostě je nemusím, vždy se něco stane. Pořád jsem přemýšlela nad tátou, když v tom mě někdo chytl za pas a já se lekla. „Lásko, proč jsi venku a ne uvnitř?" řekl Seb. „Protože... Nemám ráda překvapení a párty," řekla jsem. ,,A nemám na to moc náladu. Já jsem radši doma," dodala jsem a detail, že mě bolí hlava, jsem vynechala a otočila jsem se na Seba. „Promiň, nevěděl jsem to. Je to kvůli hádce s tátou?" zeptal se opatrně Seb. „Ne, dobrý, je hezké, že jste to uspořádali, ale příště méně lidí," mrkla jsem na něho. ,,Z části je to kvůli táty," řekla jsem sklesle. „Je to i kvůli mně, že?" řekl smutně. „Ne... no vlastně jo, ale ty za to nemůžeš, prostě jsme se pohádali a já si to vyčítám," řekla jsem a pokusila se o úsměv. Sedli si na schody před klub a já jsem se podívala do těch krásných modrých očí. On se ke mně nahl a políbil mě tak vášnivě a dlouze, že jsem byla opět šťastná. Odtáhli jsme se kvůli nedostatku vzduchu, ale opět jsme své rty spojili. „Hej, hrdličky, co děláte venku. Párty je vevnitř," řekl hlas za námi a my se otočili. Ve dveřích stál Theo a všimla jsem si, že byl opilý. „No, brácho, ty ses ale opil. To je po dlouhé době," řekl Seb a ušklíbl se. „No, je to docela dobrá párty, tak proč ne," řekl a vrátil se zpátky dovnitř. „Ou, kdo ho bude tahat domů, to nevím," řekla jsem a zasmála se. „Necháme to na Simči, ať se o něho postará," řekl a udělal ten svůj sladký úsměv, pod kterým se mi podlamovaly kolena. Ještě, že jsem seděla. „Zapomněl jsem na dárek, vážně jsem přemýšlel, ale nic mě nenapadlo," řekl smutně Seb. „Ale pro mě je dárek to, že jsi se mnou," pošeptala jsem mu do ucha a objala ho. „Víš, mně se ani dovnitř nechce, zůstaneme tady venku," řekl Seb a políbil mě a já si užívala ty nejlepší narozeniny, co jsem kdy měla. Seděli jsme a Seb mě objal kolem ramen. Povídali jsme si, smáli se, anebo líbali. Byla mi zima a Seb si toho všiml, tak si sundal mikinu a přehodil ji přes moje ramena. Opřela jsem se hlavou o jeho ramena a pomalu usínala. „Díky, že jsi mě pohlídala," řekl Seb a dal mi pusu do vlasů. Tohle už jsem slyšela velmi potichu.

Z pohledu Simon:

Ta párty se tak rozjela, že jsem ztratila Anet a viděla jsem ji tak 2x. Zarazila jsem se, když jsem viděla Thea. Dělá si srandu? Takového jsem ho nikdy neviděla. On..on byl opilý. „Ahoj, moje princezničko," řekl a málem spadl. „Theo, kolik jsi toho měl?" zeptala jsem se a přidržela ho. „Ale malinko, vážně, nemusíš se bát, jsem v poho," řekl a podíval se na mě. „Málo jsi teda neměl a nevíš, kde je Anet?" zeptala jsem se ho, ale myslela jsem, že to vědět nebude. „Anet a Seb jsou venku a naposledy jsem se viděl, jak se líbali," řekl a nasadil ten přihlouplý výraz. „Aspoň nejsou opilí jako ty," řekla jsem a ušklíbla se. „Ale já nejsem opilý a pojď si se mnou zatancovat," řekl a táhl mě k parketu. „Nejdu, jsi opilý a já s tebou nebudu tancovat. Pojď si sednout a už nepij. Hlavně ti bude zítra blbě," řekla jsem a uchechtla se. Jenže on se někde ztratil a nechtělo se mi ho hledat. Chodila jsem tam a zpátky a viděla hodně opilých lidí. Já už ale nebudu pít, to posledně mi stačilo, myslela jsem, že umřu. Řekla jsem si, že radši půjdu na záchod.

Když jsem vycházela ze záchodu, tak jsem viděla to, co jsem asi vidět neměla. Zastavilo se mi srdce a dech. Opravdu je pravda, co vidím? Nahrnuly se mi slzy do očí. On... on se opravdu líbal s Trisou?! Theo mě podvedl??... Okamžitě jsem vyběhla z klubu a běžela neznámo kam. Uviděla jsem Seba s Anet, ale ta spala. „Simi?" slyšela jsem za sebou Seba, ale nešel za mnou kvůli Anet.
Běžela jsem dlouho. Nevnímala jsem bolest v plicích z běhu a stále běžela dále a brečela. Nezkoušela jsem slzy zastavit, protože jsem na to neměla dost síly. Asi po půl hodině jsem zastavila v nějaké neznámé ulici. Vlastně jsem tady nikdy nebyla. Sedla jsem si a opřela jsem se o stěnu. Strašně mě pálily oči a plíce. Když jsem přestala po další půl hodině brečet, honilo se mi v hlavě milión věcí. Theo mě opravdu podvedl? Co mohl teď dělat s Trisou? Třeba už se spolu vyspali... Byla jsem zničená a nevěděla, co dělat. Uvědomila jsem si, že se mi vrátila bolest v kotníku po tom pádu. Nebyla to nesnesitelná bolest, ale stále bolest.
Jakmile jsem se vzpamatovala po dlouhém přemýšlení, už jsem ani nebrečela a měla v obličeji kamenný výraz. Náhle jsem uslyšela hlasitý smích a hudbu. Byla jsem zvědavá, odkud to jde, protože jsem si jistá, že tato část města je neobydlená a nikdo tu nechodí. Šla jsem ke zdroji a asi po deseti minutách jsem zahlédla v dáli světlo. Šla jsem dál a bylo mi jedno, jestli se mi mohlo něco stát, nevnímala jsem nic kolem sebe, ale najednou jsem uviděla ve vedlejší ulici osobu, která mě pozorovala. Moc jsem na ni neviděla, tak jsem popošla blíže. „Hej, kdo jsi?" křikla jsem a stále se přibližovala, ale najednou jsem viděla osobě do obličeje a myslela si, že to se mnou sekne. „To není možný," pošeptala jsem si sama pro sebe a stála, jak přikovaná k zemi s otevřenou pusou. Ten člověk mě stále pozoroval a ani se nehl. „Kristýno?" opatrně jsem se zeptala a chtěla jít blíže, ale ona utekla pryč. Vydala jsem se za ní. Opravdu to byla ona? Ta podoba je neskutečná, ale je to nemožné, protože Kristýna umřela při autonehodě. V tom autě jsem byla přece s ní... Nedávalo to žádný smysl. Hnala jsem se mezi ulicemi za ní. Utíkala do toho hluku plného lidí. Už jsem byla od ní asi 15 metrů, když jsem z ničeho nic zaslechla za sebou kroky a to mě donutilo se zastavit.
Porozhlédla jsem se kolem, ale nikoho jsem neviděla. Obrátila jsem zpět oči, ale ona byla pryč. Nevěděla jsem, kam jít, tak jsem šla neznámo kam a přemýšlela nad tím, kdo byla ta osoba.
Prošla jsem temnou ulicí a slyšela za sebou opět kroky. Zrychlila jsem a ohlížela se kolem sebe, ale nikoho jsem stále neviděla. Šla jsem dále, jenže někdo mi zastoupil cestu a já začala couvat. Během chvilky jsem byla uprostřed kruhu obklopená neznámými muži. Začali se přibližovat a natahovat ruce. Křičela jsem a máchala rukama a kopala, ale nic nepomáhalo. Obmotaly se kolem mě ruce a sundávaly mi mikinu. „Dost," uslyšela jsem.
Ruce se mě pustily a já se podívala za tím hlasem. Chtěla jsem utéct, ale jeden z mužů mě chytil pevně za paže, až jsem sykla bolestí. „Vypadni odtud, ona je naše," vydal ze sebe ten, co mě držel. Jeho stisk mě strašně bolel a pálil. Cítila jsem, jak se mi do očí opět vlily slzy. „Neříkej kraviny. Ona ti nepatří, takže ji okamžitě pusť, než se ti něco stane. Jak že dopadl tvůj bratr? Myslím, že se z toho ještě nevzpamatoval,"
Podívala jsem se důkladněji na tu osobu, protože byla tma a nešlo moc vidět. Ale poznala jsem ji. Opravdu to byla moje starší sestra. Nebyla jsem schopná ze sebe vydat ani hlásku a ani se pohnout. Byla jsem vysloveně v šoku. „Nevyhrožuj, Kris, to, že jsi ochránkyně Ghosta neznamená, že se budeš vytahovat," rozzuřeně řekl jeden z mužů. „Říkám ti to naposledy. Pusť ji!" zvýšila tón a přistoupila blíže.
„Ona je moje!" odstrčil mě a já sletěla na zem. Ucítila jsem pálivou bolest v hlavě a zatočila se mi. Vnímala jsem hádku mezi sebou, a pak už si jen pamatuju, jak jsem se vzdalovala a pohltila mě temnota.