"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 10

"BEST JOB EVER" 10

Odemkla sem si dveře od mé vily, jako první sem si udělala milkshake na dobré ráno. Pak sem se vrhla na balení, vzala sem si tři kufry značky Samsonite, všechny tři sem otevřela a dala sem je před sebe na zem v ložnici. Do jednoho sem nacpala všechno oblečení, do druhého ještě zbytek oblečení a hlavně boty a do třetího pár fotek, elektronické kabely, a pár osobních věcí. Pak sem si vzala můj kosmetický kufřík ten sem jen pojistila aby se mi neotevřel, taky sem si nachystala tašku s macbookem, dala sem ještě na nabíječku iPhone a někdo zazvonil. Sešla sem schody dolů a otevřela.

„Nialle, ježiši já úplně zapomněla na čas, už jsou dvě pryč, já sem se dala do balení, už to skoro mám a prostě promiň.“

„Ahoj, v pohodě, nechceš pomoct a pak by jsme vyrazili?“ navrhl.

„Dobře.“ Šli jsme nahoru.

„Nialle, můžeš prosím zavřít ten kufr s oblečením.“ Poprosila sem ho.

„Jo tak Victoria’s secret, krajky a tanga jo?“ zeptal se.

„Cože? Nialle sklapni a jen zavři ten kufr, nekoumej obsah.“ Řekla sem mu, mezitím co já sem si balila elektroniku.

„No, mohla by si nám někdy udělat soukromou přehlídku, jen ve 1D vile, co ty na to?“

„Ani náhodou, zapomeň na to a zavři ten kufr!“

„Hotovo.“ Prohlásil, když já sem zavírala ten kufr s elekronikou.

„Zavři prosím ještě ten s botami a kabelkami.“ Poprosila sem ho.

Přešel ke kufru s botami a řekl: „Tolik párů bot? Na co?“

„Na chození, překvapivě.“

Zavřel i ten kufr, takže už sem měla všechny tři kufry i čtvrtý s kosmetikou nachystaný, teď už jen tašku na cestu a mám sbaleno, ale to zvládnu až večer.

„Jdu se převléknout, počkej dole a pak můžeme vyrazit.“ Oznámila sem mu.

„Už sem tě vyděl jen ve spodním prádle, tak proč musím jít dolů?“ zasmál se.

„To bylo za jiných okolností, běž už.“

„Ok.“ Řekl a odešel.

Já sem přešla do šatny, vyndala sem si úzké černé džíny, bílé triko a černé sáčko. Vše sem na sebe navlékla, už sem si jen vzala náhrdelník ve tvaru srdce, takový delší, takže to srdce bylo pod prsy. Ještě sem popadla černé lodičky na platformě a šla sem dolů za Niallem.

„Proměna do pěti minut, z uklízečky na modelku?“ zasmál se.

„Já nejsem uklízečka, jen sem byla v domácím, když sem si balila.“

Obula sem si boty a mohli jsme vyrazit, vzala sem si kabelku s klíči, peněženkou a iPhonem.

„Jdeme!“ zavelela sem.

Nastoupili jsme do auta a jeli jsme k místnímu parku, který je obrovský a je tam vždy plno lidí, ale kouzlo přírody je úžasné.

Procházeli jsme parkem, drželi jsme se za ruce, občas jsme si jeden druhému něco pošeptali do ucha, protože novináři sežerou naprosto všechno. Když jsme viděli nějakou holku, mohlo jí být tak 16, šla směrem k nám, asi chtěla od Nialla podpis a fotku, než k ní Niall šel, dala sem mu pusu na tvář a posadila sem se na lavičku. On se s ní vyfotil, podepsal se ji a pak se vrátil.

„Myslím, že pokud něco tweetla, za chvíli tu máme armádu directioners.“ Zasmál se.

„No, aspoň budou něco fotit a ty budeš mít zamaskováno nemyslíš?“ řekla se a podívala sem se mu do očí.

„No fotit si můžou, ale potřebujeme, aby nás vyfotili novináři.“

„Třeba tohle si vyfotí.“ Řekla sem a v okamžiku sem ochutnala jeho rty, opět spolupracoval, ovšem nevím, co v tom cítí, protože po včerejším večeru mě to přijde jiné, než kdyby se to nestalo, to bych ho možná za účelem zamaskování líbala pořád, ale teď, trochu se bojím. Pořád jsme se líbali, nic extra to sice nebylo, ale doufám, že tam byl nějakej idiot, kterej si to už konečně vyfotil!

Po chvíli sem se od něj odlepila a poznamenala jsem: „Myslím, že tohle snad bude stačit.“

„Možná to bude stačit, ale zopakovat si to můžeme.“ Navrhl.

„Niallere, ne!“ řekla sem se smíchem.

„Nezajdeme na zmrzku?“ zeptala sem se.

„Od kdy modelky jedí zmrzlinu, nepřiberou.“ Dobíral si mě.

„Nech toho, ne, dám si zmrzlinu, kopec zmrzliny!“ řekla sem.

„V tom případě já taky.“ Souhlasil.

Vydali jsme se směrem k cukrárně, která byla na kraji parku, poblíž Niallova auta.

„Jakou si dáš?“ zeptal se Niall.

„Vanilkovou.“ Odpověděla sem.

„Dvakrát tři kopečky vanilkové, do toho velkého kornoutu.“ Poručil Niall.

Počkala sem než mi podal můj kornout do ruky, zaplatil a šli jsme směrem k druhé lavičce, která byla už jen pár desítek metrů od jeho auta.

„Děláš si srandu? Tohle nemůžu přece sníst, dřív se to rozteče.“ Řekla sem mu.

„Řekla si, že dnes si dáš kopec a tohle je oproti kopci, kopeček, tak mlč.“ Řekl se smíchem, málem to překlopil na zem ale hlavně, že se smál, když mám mlčet, tak on taky, přisála sem se svými rty na ty jeho, jen se podíval pohledem jako, co to děláš, ale v dobrém a spolupracoval. Jemně sem mu skousla dolní ret a odpojila sem se. Sakra.

„To nebylo na plánu, ale vůbec to nevadí.“ Řekl a dál jedl zmrzlinu.

„Mlč!“ řekla sem a šťouchla sem do něho.

„Taky bych chtěl takovou práci, jako máš ty, že bych mohl nadřízené líbat.“ Řekl a usmál se.

„Haha, hrozně vtipné.“ Vyplázla sem na něj jazyk.

Když jsme dojedli obší kopec zmrzliny, rozešli jsme se směrem k autu. Hned jak jsme zalezli do auta, prostě sem mu to musela říct.

„Nialle, víš já se ti to bojím říct, ale.“

„Ale co?“

 __________________________________________________--

Strašně moc děkuju za komenty u předchozího dílu ! Děkuju moc ! I za hvězdičky dělá mi to neskutečnou radost, a to ten příběh píšu asi jen týden a už tolik! Děkuju moc! :****

Pokud tu bude tak 8 hvězdiček  (nebo komentů) tak přidám další, pokud ne tak až zítra večer :DD :PP 

Maky xx