"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 46

"BEST JOB EVER" 46

- Tuto část věnuju mrdce,..vazne skvela pipina!:DD Anickooo ♥ Tobe!:D ♥♥♥

„Potřebuju vědět, máš ještě něco s Louisem?"

„Do toho ti nic není."

„Tak jo nebo ne."

„Ne! Jak si to o mě můžeš myslet!" odstoupím od něho o krok dozadu.

„Tak nám dej ještě šanci."

„Pravděpodobně zítra ráno odlétám, nejde to, je konec."

„Víš, kdo by měl prosit mě? Ty! Tak proč to nedokážeš!"

„Harry, promiň mi to, promiň mi všechno, omlouvám se, ale."

„Ale co?!"

„Pravděpodobně by to nešlo." Řeknu potiššeji.

„Pravděpodobně? Určitě by to šlo!"

„Harry, promiň."

„Říkám, že sem ti to odpustil, dej nám znovu další šanci prosím."

„Harry." Přijdu k němu a obejmu ho.

„Nefungovalo by to, potřebuju být sama. Ty asi taky."

„Jak myslíš." Řekne, otočí se a jde domů.

Zalezu zpět do domu a sjedu dolů po dveřích, začnu brečet. Co sem to zase udělala? Chci to tak? Vážně chci letět sama domů a tam tvrdnout jako modelka? Tohle byl lepší, hezčí život!

Z přemýšlení mě vyruší zvuk oznamující novou SMS:

„Jen chci, aby sis uvědomila, že mě miluješ, vím to, nelíbali bychom se tak dlouho, konečně to prosím přiznej a dej nám druhou šanci! Jestli ale i přes to chceš odletět, tak zítra letí jediné letadlo do LA, v osm večer, takže ti v šest večer před vilu přijede limuzína a odveze tě na letiště, já tam nebudu, tak se neboj. Měj se hezky, miluju tě! Za všechno ti děkuju! -Harry xxx"

Tak to je skvělý, aspoň využiju odvoz, protože do taxi bych se nevešla. Zítra už jen dobalím a pak šup domů. Jen nevím, zda si nalhávám jen sama sobě, že musím odjet, chci nebo nechci? Vím, že odjet bude pravděpodobně lepší, ale bojím se.

***

Normálně bych si popřála dobré ráno, ale dnes to nebude dobrej den. Nedopadne dobře, něco se stane, já, nějak to tuším vím. Začala sem netradičně dobrou snídaní, je poslední v Londýně, takže sem si udělala tu jejich pravou anglickou snídani. Vejce, slanina, uzeniny, rajčata toasty a všechno možné. Uklidila sem v kuchyni a odebrala sem se dobalit posledních pár věcí. Všechno sem po sobě ještě uklidila, snad třikrát sem zkontrolovala, jestli mám všechno a odvezla sem kufry dolů. Posledních pár hodin tady, co budu dělat? Možná bych mohla jít na své oblíbené místo, tady. Jeden zapadlejší park, byla sem tam s Niallem, nikdo tam nechodí, snad tam nikoho ani jeho nepotkám.

Obula sem si již zmiňované Vansky a vyrazila sem do parku. Uklidňující procházka, usadila sem se v lavičce a přemýšlela, jak skvělé a dokonalé období sem tu prožila. Z odpočinku mě vyrušil gong budíku na mobilu, že už bych se měla vrátit. Došla sem domů, popadla sem všechny věci, naposledy se ohlédla a vyrazila k limuzíně. Vystoupil mladší pán, pozdravil a okamžitě si vzal na starost moji bagáž. Zalezla sem dovnitř s kabelkou v ruce a čekala na něho.

„Prosím vás, byl by problém, zajet ještě ke klukům do vily?"

„No, ale pak to nestihnete, slečno."