"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 65

"BEST JOB EVER" 65

Zabouchnu za sebou dveře.

Tak to sem zvládla dokonale. Potlesk.

Vezmu iPhone a vytočím znovu El.

„El, já, já sem mu to řekla, všechno.“ Řeknu mezi vzlyky.

„Co všechno?“

„To, že si myslím, teda já to vím, že někoho má, že sem těhotná a všechno.“

„El, já myslím, že můžeš být v pohodě. Víš, on s ním Louis mluvil a nikoho vážně nemá, došlo k omylu.“

„El! To by mi snad něco řekl, ne, já ti nevěřím. Co by dělal? A nebyl s nimi.“

„A došlo ti, že třeba v pátek máš narozeniny?“ Mám ji věřit? Dobře, uznávám sem jen blbá nána.

„Já, ani sem si to neuvědomila. Co mám dělat?“

„Normálně mu to vysvětli a omluv se mu.“

„El, já sem tak blbá.“

„Ale nejseš, upřímně, myslela bych si to samí. Dobrou noc, a pak napiš, jak to dopadlo.“

„Dobrou.“

Mobil položím na noční stolek, o peřinu si otřu slzy.

„El, můžu?“ ozve se ode dveří s poklepáním. Doprčic, myslela sem, že budu mít trochu času.

Nečekal na odpověď a otevře, nejdříve jen cítím jak do pokoje, kde je tma, z chodby proniklo světlo, prosím, ať už zavře a jde ke mně.

Jsem pořád zticha, asi si myslí, že sem uražená, ale ve skutečnosti si rozmýšlím, jak se mám dostatečně omluvit.

Přilehne ke mně do postele, jelikož k němu ležím otočená zády, svou ruku mi dá přes boky a s druhou spojí okolo břicha. Ne nebudeme si hrát na to, že už tam to malé je, že ne? Jako jo, něco tam je ale tak malá kulička, nic víc.

„Omlouvám se.“ Vzlyknu. Pomalu se k němu otočím čelem.

„Já, já myslela sem, že když si nebyl s klukama a prostě, já mluvila sem s El, vše mi řekla, sem jen blbá, vážně mě to moc mrzí. Harry.“ Má moc dobré umlčovací metody. Jeho rty! Přisune si mě k sobě ještě blíže. Usměju se. Možná to nebude zas tak těžký.

„Ale! Harry já žádnou velkou oslavu nechci!“

„Víš, vtip je v tom, že jsem vlastně žádnou oslavu nechystal, já sem chystal překvapení.“

„I překvapení může být oslava.“

„Slibuju, že není.“

„Můžu ti věřit?“

„Můžeš.“

„Jakto, že tak najednou?“

„Oslavu chystá někdo jinej.“ Začne se smát.

„Harry! A ty jim budeš pomáhat, achjo.“

„To sem neřekl, ale je to možný.“

„Víš, že tě miluju?“ Právě si uvědomuju, že, když bych El nevolala, mohla sem celý večer jen probrečet, a takhle mu to můžu říct.

„Nene, to já miluju tebe!“

„Oba stejně?“ nadhodím.

„Ne, já tebe víc!“

„Když to ale není fér!“ bráním se.

„Ale je, miluju tě, princezno.“ Ehm, naše přezdívky, no, když uslyším prdelko, mě to až tak vadit nebude ale jemu?