"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 29

"BEST JOB EVER" 29

„El.“ Na to se zmohl Niall.

„Co? Chceš po mě, abych ti pomáhala zakrýt vztah, který už vlastně neexistuje a všechno je kvůli mně, ale říkáš mě jak mě odvezeš na psychiatrii, nebo jak se nemám řezat místo toho, aby si mi pomohl, jen mě nutíš jíst, ale jak vidíš to nepomáhá!“ kurva, až teď sem si uvědomila, že všichni už to ví. Super!

„El, cože, ty se řežeš?“ Vylítl Zayn.

„Nedělej, jako, že ti to ti idioti ještě neřekli.“

„Já to taky nevěděl.“ Řekl Liam.

„Blabla, jestli mi chcete pomoct, tak mě nechte být na pokoji a nestarejte se o mě, nic nepotřebuju!“

Chtěla sem se zvednout a odejít, ale Liam mě chytil za ruku, tam kde byly jizvy.

„Auu!“ řekla sem a chtěla sem se mu vytrhnout, ale nešlo to.

„Okamžitě přestaneš!“ řekl a podíval se mi do obličeje, bože, jaklo by mě chtěl zavraždit.

„I kdyby ne, nic s tím neuděláš!“

„Ale ano!“

„A co?“

„To, že ti seženu okamžitě psychiatra a to asi nechceš! Může tady být do deseti minut!“

„Ne! To neuděláš! Budu se chovat normálně, klidně mě zabav žiletku, co chceš, narvi do mě jídlo, ale nevolej psychouše!“

„Kluci slyšeli jste ji? Abychom si to pamatovali! Pro začátek se posaď na židli a dojíš ten oběd.“

„Hm, ale celý to nezvládnu, pak se zase pobliju!“

„Aspoň něco.“ Bože, proč vedu tak trapný rozhovor s Liamem?

„Už vážně nemůžu!“ řekla sem dost jasně, protože sem snědla půlku toho jídla, co sem měla na talíři, všichni mě pořád sledovali, bylo to hrozný! Stejně pořád přemýšlím nad Harrym, co si o mně myslí, že sem blázen? Že sem jen malá holka, co se do něj zamilovala a on ji odmítnul, počkat, neřekl mi, že mě miluje? Líbali jsme se, nebo se mi to jen zdálo? Myslím, že už sem celá zblázněná a nevím, co se stalo nebo děje. Doprdele!

„Ehm, tak já jdu nahoru.“ Řekla sem a doufala, že nikdo z nich nebude nic namítat.

„Jdu s tebou!“ řekl, on! Celá sem ztuhla, ale nenechala sem to na sobě znát, neotočila sem se nic, jen sem šla nahoru.

Sedla sem si na postel, popadla sem iPhone a napsala sem sms Niallerovi:

Pomož mi! Sem asi blázen, ale nevím, co se mi stalo a co jen zdálo. –El xx

Jen sem to odeslala, Harry za sebou zavřel dveře a přišel ke mně.

„El, takhle to nejde dál, chci ti pomoct!“

„Hm, to co dopoledne, já omlouvám se.“

„Za co? Nemáš důvod se omlouvat, to já sem to všechno posral, jak na začátku, tak i teď.“

„Myslím, že každej z nás něco posral, ale pořád nedokážu uvěřit tomu, co jsi mi udělal. Nedokážu na to zapomenout, přenést se, to nejde, i kdyby ses snažil sebevíc!“ Kdyby tak věděl, jak moc ho chci, ale nemůžu, možná časem, ale teď, nejde to!

„Co, kdyby si na to teď zapomněla?“ řekl a políbil mě.

„Harry, ne, to takhle nejde.“