"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 68

"BEST JOB EVER" 68

„No, jednoduše sem nechala přivést pár šatů k tobě domů."

„To nemyslíš vážně, El!"

„No, už jsou tady, takže jo. Musíme ti vybrat jedny na naši party a jedny pak na Harryho překvapení."

„El? Klid, teď sem vstala, chci se nasnídat a pak až můžeme něco dělat."

„No jo, ale dělej, spěcháme."

„Ehm, Na co spěcháme?"

„No na ty šaty."

„Vždyť je máš tady, doma, co víc chceš?"

„Já vím, že je máš doma, ale prostě jsou tak dokonalý, že už se nemůžu dočkat, až si je oblečeš, samozřejmě až zítra."

***

„El, dělej, tyhle sem ti vybrala a jsou naprosto dokonalý."

Přijdu k ní z kuchyně a kouknu na ní, v ruce drží béžové šaty s mašlí v pase. Vypadají božsky, ale nevím, jak budou vypadat na mě.

„Jsou dokonalé, ale budou mi slušet?"

„Blázníš? Okamžitě si je obleč!"

„No dobře." Šaty ji vezmu z ruky a svléknu se do spodního prádla a následně obleču šaty. Přejdu k velkému zrcadlu.

Měla pravdu, jako anděl. Jsou tak krásné.

„Myslím, že si ode mě právě dostala první předčasný dárek k narozeninám." Oznámí mi a dívá se na mě jak na boha.

„Ne, já si je koupím, myslím, že dárek jako to, co všechno připravujete, to stačí. Podle toho co sem nenápadně slyšela, to bude velké."

„Co si zase odposlouchala?" vykulí na mě oči. Jako, kdybych měla vědět všechno, což samozřejmě nevím.

„Jen pár informací, nic zajímavého." Mrknu na ni a už si sundávám šaty. Šaty na Harryho překvapení.

„Koukej na tyhle? Ty jsou super na party." Hodí po mě druhé šaty."

„Ne, ty jsou až moc vyzývavé." Upozorním ji. Nejsou ani moc pěkné.

„No to teda nejsou, hned si je zkus!"

„Ne, zkusím si tamty!" ukážu na šaty, podobné, ale jsou delší, El vybrala šaty, které sem měla opravdu hodně krátké.

„No jo." Smutně se na mě koukne, ale nechá mě si vyzkoušet šaty, které sem si vybrala.

„Myslím, že tyhle co mám na sobě, budou perfektní."

„Jo, jsou taky hezké."

„Takže tyhle dvoje? Je to všechno?" ptám se jí, vše odkývá a zbytek šatů dá na jeden věšák.

„Takže co dalšího dnes podnikneme?" ptám se jí.

„No, absolutně netuším, k nám nemůžeme, jsme bez kluků, co si jít zablbnout do aquaparku?"

„Joo! Půjdeme do aquaparku! Jupí!" začnu jásat, jak malé dítě.

„No nevěděla sem, že budeš tak nadšená z obyčejného aquaparku." Uchechtne se.

***

Další den ráno - El má narozeniny

Ani na moje narozeniny si nemůže nikdo dát pokoj se zvonkem. Achjo. Otráveně vstanu z postele, dojdu dolů ke dveřím.