"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 28

"BEST JOB EVER" 28

 „To nemyslíš vážně?“ řekla sem dost nahlas, když bral za kliku.

„Musím vás posunout někam dál!“

„Tímhle mě akorát víc nasereš a půjdu hned domů!“ řekla sem, těsně před tím, než sem se ocitla v měkké posteli, Harry nikde. Aspoň, že tak.

„Jejda, nějak ti to nevyšlo, mistr idiotskej tu není, copak?“

„Hm, o to se neboj!“

„Jasně.“ Řekla sem a on odešel, aspoň mám klid.

Jen sem tak ležela v posteli, obličejem dolů, nasávala sem tu božskou vůni z jeho polštáře, asi si budu muset koupit jeho voňavku a nastříkám si tím polštář. Ne, zase takovej debil nejsem. Bože, co tu dělám a co budu dělat?

„El?“ řekl, bože co tu dělá, no trochu blbá otázka, když sem v jeho pokoji, v jeho posteli.

Nic sem neříkala, jen sem se otočila zády k němu.

Přilehl si do postele, protože se jeho strana matrace lehce poklesla.

Nic neříkal, jen se přisunul blíže ke mně, a dal mi ruku přes bok, kterou sem okamžitě sundala dolů a lehce sem se odsunula, i když jeho přítomnost mi dělala dobře. Jen, když se mě dotkl, projela mnou elektrická energie. Jen když mě políbil, v mém břichu se odehrával ohňostroj, ale teď jen mini záblesk té energie, i když bych mnohem radši cítila plné břicho motýlků a jeho sladké rty. Nenechám se unést, nechci mu to odpustit, takže na to můžu zapomenout.

„Mluvil sem s Louisem.“

„Hm, a co já s tim?“

„Řekl mi to.“

„Co?“

„Že mám naději.“

„Tak to si asi spadl z višně!“

„Notak El, já vím, že mě chceš, nechovej se tak hnusně a prostě mě aspoň polib.“

„Nebudu líbat kluka, kterej mě využíval a předstíral jak moooooc mě miluje!“

„Kurva já tě miluju!“ řekl, zastavilo se mi srdce? To asi těžko, nevěřím mu.

„Nevěřím ti!“

„M.I.L.U.J.U.T.Ě.“ hláskoval, jasně bla bla, jenže on ví pravdu i o mě a to, že já ho miluju, jenže nevím, jestli to není nějaká jeho další hra.

„Dokaž to.“ V tu chvíli mě došlo, že to měla být pouze myšlenka v mé hlavě, ne aby to slyšel. Měla sem ho jednoduše poslat doprdele, ale ne, já blbá kráva!

Chvíli na to mě otočil směrem k němu, řekla sem si jen ach bože, co dělá, v tu chvíli se přisunul ještě blíže, odhrnul mi vlasy z obličeje, kurva už sem chtěla cítit jeho rty, ale on to ještě natahuje. Když se ke mně přiblížil, tak blízko, že nás dělilo pouze pár centimetrů, cítila sem jeho horký dech, naklonila sem se k němu blíže a políbila sem ho, myslím, že byl dost překvapený, nečekal to ode mě! Viděla sem jen jeho krásný široký úsměv.

„Věděl sem to.“ Řekl, bože co to plácá?

„Co?“

„Že neodoláš.“

„Udělala sem to jen, protože by bylo trapný, abych tě teď poslala doprdele.“ Och vážně, El, nic lepšího tě nenapadlo, jen taková sračka?

„Jasný, vím, že si to chtěla udělat, tak nelži. Chyběl sem ti.“

„Víš co, když chci, aby bylo něco jako dřív, vždycky to posereš, třeba jako teď tvejma blbýma kecama!“ Vstala sem z postele a odešla sem k sobě do pokoje, nezajímají mě pravidla Nialla, že musím s někým být, přece sem dospělá, ať mě nechaj být!

Lehla sem si do postele, och bože! Co sem to zase řekla, měla sem být ráda, že sem s ním jakš tač v pohodě, ale já to zase poseru, nebo to on to posral? Zabořila sem hlavu do polštářů a úplně sem vypla.

„Oběd!“ přišel do pokoje, on.

„Nebudu jíst.“

„El, musíš jíst.“

„Harry, co nechápeš na větě, nebudu jíst?“

„To, že začneš jíst, aspoň málo, jinak se z toho za chvíli zblázníš.“

„Odmítám jíst! Ale ty si to jaksi nepochopil!“

„Máš snad nějakej jinej důvod k nejedení a řezání se, kromě mě? Protože si mě právě před pěti minutami políbila, tak nechápu, co máš stále proti mně.“ Přišel ke mně a sedl si na postel, já sem se posadila.

„Harry, není jednoduché začít jíst. Viděl si to včera a to ti za to můžu poděkovat, kvůli tvýmu chování, nemysli si, že bude teď všechno jako před tím, ani náhodou!“

„Není to kvůli mně, ale kvůli tvé blbosti. Musíme si promluvit.“

„Né teď!“

„Jo odpoledne, protože jdeme na oběd.“

„Nikam nejdu.“ Jen se zamračil a odešel, aspoň, že tak.

Lehla sem si zpátky do postele a nic nevnímala.

„El, jdeš jíst!“ přiběhl Niall s Louisem.

„Nemusel vás posílat, nebudu jíst, bude mi zle!“

„Aspoň trochu musíš sníst!“

„Vy to nechápete, když člověk určitou dobu nejí, prostě nebude ze dne na den normálně jíst!“

„Právě proto musíš začít!“

„Hmm.“

„Jdeme!“ řekli oba nastejno.

Neochotně sem vstala z postele a následovala sem je dolů do jídelny. Co to dělám? Zasedla sem ke stolu vedle Zayna a Harryho s Liamem, oni dva šli do kuchyně pro jídlo. Jídlo, co to je? Proč to dělám? Chci být v pohodě? Co si o mě myslí Harry, lže? Mluví pravdu? Nevím!

„Tak tady to máme.“ Řekl Niall a postavil přede mě talíř s kuřecím prsem a zeleninovým salátem.

„Ehmm.“ Z pohledu na to jídlo, ne fuj!

„Dobrou chuť.“ Řekli všichni, beze mě a začali jíst, já sem na vidličku nabrala kousek salátu a to stačilo.

„El, co ten zbytek?“ začal otravovat Niall, když on už měl dojedeno, jak to stihl tak rychle?

„Jsem plná.“

„Z jednoho kousku salátu, aha!“

„Máš problém?“ řekla sem a podívala sem se na něj s výrazem alá radši mlč!

„Budeš jíst, nebo tě odvezu do nemocnice na psychiatrii.“

„Ani náhodou!“

„Nebudu se s vámi hádat o mým zasraným nevydařeným životě, kde je všechno na hovno, tak mě kurva jednou nechte žít tak jak chci.“ Řekla sem hodně hlasitě, jen jim spadla držka dolů.

Odsunula sem talíř od sebe, směrem ke středu stolu a obličej sem si schovala do dlaní, začaly mi téct slzy. Nikdo nic neříkal, aspoň, že tak, nebaví mě se skrývat, utíkat, nedát najevo svou pravou tvář. Jestli mě chtějí znát, musí mě vidět i takovou.

_______________________

Děkuju moc! Za komenty a votes! ♥ ♥ 

Maky xxx