"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 35

"BEST JOB EVER" 35

„To, to není možné!“ četla sem znova, ne to neudělal!

„El, co tam píše?“ přišel ke mně a já sem mu podala dopis.

„El, to by neudělal, neboj, ještě bude doma.“

„Nebude, to myslel vážně, sem totálně v prdeli, bez něho to nejde.“ Slz padalo více a více.

„Zavolám mu.“ Řekl a šel do vedlejší místnosti volat.

„El, není dostupnej, ještě zavolám klukům, počkej.“ Jakmile to řekl a odešel, na nic sem nečekala, vyběhla sem ven, jen sem se obula a popadla sem bundu. Nastoupila sem do auta a jela sem k němu domů.

Rychle sem k němu dojela a okamžitě sem vyběhla z auta. Odemknula sem a zavolala sem: „Nialle, kde jsi?“ nikdo se neozýval. Doprdele!

Vyběhla sem do jeho pokoje, nebyl tam, všechno je v prdeli. Jen sem se podívala na můj zvonící iPhone, Harry, típla sem to.

„Nialle, co si to udělal? Kde jsi?“ sedla sem si na zem a znovu sem propadla pláči. Proč mi to dělá?

Vím, že bezdůvodně, ale napsala sem mu sms:

Nialle, prosím vrať se. Potřebuju tě! Nikam neodjížděj! Nemůžu žít bez nejlepšího kamaráda! :**

Lehla sem si do jeho postele a nasávala sem jeho vůni, záhadně sem usnula.

Jemně sem se otřepala a probudila sem se, pod peřinou, polo vysvlečená, vedle mě Harry.

„Harry?“

„El, konečně ses probudila.“

„Kde je Niall?“

„Odjel, nevím kam, ale asi za rodinou.“

„Kolik je hodin?“

„Bude šest večer.“

„Jedu za ním.“

„El, ne to nejde, nevíš kam. Rozhodl se tak, ať si tam klidně shnije.“

„Víš co, ani jeden z vás mě nedokáže pochopit, že bez toho druhého nedokážu normálně fungovat, respektuj můj názor, nebo se můžeme rozejít.“

„El, miluju tě. Nebudeme se rozcházet!“

Jemně sem ho políbila a pronesla sem: „Bojím se o něj, nemáš to teď se mnou lehký, ale pochop, že to je můj nejlepší kamarád.“

„Poprosím kluky, aby mu ještě jednou zavolali.“

„Děkuju.“

Slezla sem z postele a šla sem dolů do obýváku, vykoukly tam na mě tři hlavy.

„Zavoláte mu prosím?“ přisedla sem si k nim.

„Volal sem mu, pořád a nebere to. Možná, když to zkusíš ty, vezme ti to.“ Řekl Liam.

„Dobře, dojdu si nahoru pro telefon.“ Zvedla sem se a šla nahoru, Harry šel proti mně.

S iPhonem v ruce sem se vrátila dolů a začala vytáčet Nialla.

Asi po šedesátém-devátém zazvonění se konečně ozval: „El.“

„Nialle, jsi v pořádku?“

„El, jo.“

„Okamžitě se vrať domů! Kde jseš?“

„Odjel sem, nechci se vracet, bude to tak lepší, jak pro tebe, tak i pro Harryho.“

„Nialle, nedělej, něco, čeho bys litoval.“

„Prosím vrať se aspoň kvůli mně.“

„El, nevím, je to pro mě teď lepší, asi odjedu za rodinou do Irska a na tour nebo na různé akce se ke klukům jen připojím. Promiň.

„Víš co, nic ti neprominu, kvůli Harrymu sem si tak moc posrala život a těžce sem se z toho dostala, ale ty jsi mi teď tady dal další důvod udělat to všechno znovu, děkuju za to, že právě teď mám vedle sebe na pomoc nejlepšího kamaráda!“ vykřičela sem s brekem a ironií do telefonu, pak sem telefon hodila na zem.

Jen se z něho ozývalo: „El, neubližuj si, prosím, kvůli mně.“

„El, jsi tam?“

Když to zopakoval asi po stopadesáté, Harry se uráčil, ohnul se pro telefon a ukončil hovor.

Vylítla sem z křesla, nahoru do mého pokoje, zabouchla sem za sebou dveře a zamkla sem se v koupelně. Samozřejmě hned přilítli ti ostatní, bušili na dveře, přemlouvali, ať otevřu, ale chtěla sem chvilku být sama, nepochopili to.

Opřela sem se o vanu, nohy sem si přitáhla blíže k tělu a slzám sem nechala volný prostor.

„El, tak už kurva otevři, neubližuj si! Nic si nedělej!“ řekl Louis

„Víš, co. Klidně si budu ubližovat, protože Niall už to určitě několikrát stihl, jenomže, teď sem o něj přišla nadobro. Odjel, prostě se nevrátí!“

Něco si tam šuškali, ale já sem je ani pořádně neslyšela, nevnímala sem okolí, čas nic. Jen to, že sem na Nialla, pěkně naštvaná, a v blízké době ho nejspíše neuvidím. To především on mi se vším pomohl, udržoval mě při životě, vždy mi zlepšil náladu, a teď, je pryč.

Najednou sem slyšela větší ránu, okamžitě sem zvedla hlavu, v dobu už mě objímal Harry. Jak se sem dostal?

„Harry, chci být sama.“ Řekla sem přes své vzlyky.

„Tady, ne tady sama nebudeš.“ Řekl a vzápětí mě vzal do náruče, odnesl mě do postele.

„Harry, prosím, nech mě tu samotnou, neboj se o mě.“ Poprosila sem a zachumlala sem se do peřiny.

„Nechceš jet radši domů?“ navrhl.

„Hmm, jestli to je nutný.“

„Bude to lepší, tak vstávej, jedeme.“ Řekl a už šel dolů za ostatními.

Neochotně jsem vstala z postele a šla sem dolů, no musela sem vypadat jako chodící mrtvola.

*Po týdnu*

Už je to týden co se Niall neukázal, občas s někým z kluků volal, ale to je všechno. Nic prostě zmizel.

Včera měl být na nějakém rozhovoru a nedorazil, víte, jak těžké bylo to zakecávat, proč tam není? No to byl absolutní konec, slíbil, že přijede na každou akci, ale nestalo se. Když mu kluci volali, jen se omluvil, to bylo vše, ještě že se to aspoň uráčil zvednout.

Nevím, co mu přeskočilo v hlavě, ale po, sice dost hnusné hádce jen tak zmizel, vždyť jsme se mohli domluvit, usmířit, cokoliv, jen ne to, že odjel.

Teď sem se vlastně probudila, Harry už je nejspíše se všema dole a řeší, to co se včera stalo, všude se o tom mluví i v televizi, ale prostě to přece nejde jen tak zamluvit, že jeden z pěti chyběl.

Sešla sem schody dolů, okamžitě mě propalovaly čtyři hlavy.

„Ehmm, dobré ráno.“ Řekla sem a šla sem směrem do kuchyně.

„El, něco nás napadlo.“ Řekl Louis.

„Já bych to teda přežil.“ Řekl Harry.

„Co je ten váš super plán?“

„No, ale musíš s tím souhlasit, je to důležité.“ Řekl Liam.

„Takže co to je?“ 

__________________________________

Co si myslíte, že na ní kluci připravili? Koment!:)

Děkuju za všechny votes a komenty, děkuju moc! ♥ 

Maky xxx