"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 34

"BEST JOB EVER" 34

Přijela sem domů, Harry vařil něco k obědu, stejně si pořád neuvědomuje, že nejím normálně, ale už se snažím, nemám důvod, nejíst nebo se řezat, teď jsem s ním šťastná, ale jestli mě bude Niall prudit, budu mít o důvod více do toho zase spadnout, ale nechci. Teď si vlastně říkám, že já jsem tak trochu blbá, proč sem to dělala?

„El, miláčku, pojď jíst.“ Zavolal z kuchyně.

Seběhla sem schody dolů, usadila sem se ke stolu a začala sem jíst.

„Chutná ti to?“ řekl Harry, a podíval se na mě výrazem jako, co to je?

„Je to vynikající.“

„To vidím, když máš na talíři poslední sousto.“

„Cože?“ zděsila sem se, co já to snědla? Jak to, to je super, budu zase v pořádku? Chci být, nechci už zvracet, je to nechutný a nebaví mě to.

„Snědla si to celé, děláš pokroky, je to k neuvěření, ale je to skvělé.“ Řekl

„Taky sem ráda.“

Odnesl nádobí do myčky, já sem se posadila do gauče a čekala sem až přijde ke mně, mám mu to s Niallerem říct?

„El, nechápu, jak sem bez tebe mohl být.“ Řekne a znovu mě políbí. Snaží se pokračovat, ale já nespolupracuji.

„El, děje se něco? Všechno v pohodě?“

„ Niall se děje. Promiň.“ Řeknu a hned lituju, že sem mu to řekla, co si teď bude o mně myslet, že něco cítím k Niallovi, že mám odpor se líbat s mým přítelem?

„Co s Niallem? Něco si provedla? Něco co bych měl vědět?“

„Ne! Co si o mně myslíš, že bych tě podvedla?“

„Ne to ne, jen nevím, co čekat, je to tvůj no skoro brácha.“

„Už asi není.“

„El, co se stalo?“

„Když, já nic neudělala, jen se naštval kvůli těm fotkám a pak mi to ještě vyčetl, prostě sem od něho odešla.“

„El, vy dva nemůžete být bez sebe. To bude zase v pohodě, za hodinu je tady jako na koni a budete zase usmíření.“

„To sem si s tebou taky říkala a ejhle byla sem bez tebe, nemyslím si, že by přijel, je naštvanej a to hodně, ještě takhle naštvanej nikdy nebyl.“

„El, pár let už ho znám, neboj, bude v pohodě.“

„To si povíme za týden, ještě se mnou za týden ani mluvit nebude.“

„El, bude to v pohodě, nebuď z toho smutná, prosím.“

„Takže tady podle tebe mám skákat tři metry vysoko radostí, promiň Harry, ale na tyhle kecy nemám náladu.“

„Ne, já omlouvám se. Nevím, prostě nech to plavat, on se umoudří a bude to v pohodě.“

„No, asi si půjdu lehnout.“

Odešla sem nahoru do ložnice, Harry zůstal dole. Jen sem se povalila na postel, začala sem přemýšlet, co to mám za zkurvenej život.

Na iPodu sem si zapnula nějaké písničky a hodně sem přemýšlela, co sem udělala za chybu, proč sem kývla na nabídku o zakrytí vztahu a jela přes celou země kouli, kvůli práci? Nejspíš proto, že mě v LA nic nedrželo a chtěla sem dobrodružství? Nevím, nic nevím mám v hlavě totálně vygumováno.