"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 14

"BEST JOB EVER" 14

„Jdeš na to nějak rychle, už mě budeš polonahého osahávat jo? Jasně, že můžeš.“ Řekl a zasmál se.

Posadila sem se k němu, na jeho lehátko, nejdřív mě sjel celou pohledem, ale to bylo pochopitelné, když sem na sobě měla jen spodní prádlo, naštěstí nic extra.

„Líbí se mi ten motýl, je dokonalý!“ řekla sem.

„Jo taky se mi líbí, asi jako jeden z nejlepších.“ Řekl.

Podívala sem se mu to očí, on mě najednou taky, a to ne, to nebude dobrý, rychle sem uhla svým pohledem a vstala sem, jemu se naskytl dokonalý rozhled na mé pozadí, super.

„Půjdu se osprchovat a vybalit si.“ Oznámila sem mu.

Sesbírala sem svoje oblečení a vydala sem se směrem dovnitř.

„Jdu taky.“ Řekl Harry a šel se mnou.

Ty malý dětičky si ani nevšimli, že jsme zmizeli a pořád blbli dál ve vodě, jak je to může bavit?

„Jdu do koupelny, zatím.“ Řekla sem a vydala sem se nahoru.

Svlékla sem ze sebe i spodní prádlo a vše sem hodila do pračky, protože to bylo hnusně načichlé od chloru. Zalezla sem do sprchy a užívala sem si pocit čistoty, byly tam už od někoho shower gely, tak sem použila jeden malinový, božská vůně toto! Vypnula sem sprchu a uvědomila sme si jeden průšvih, kufry jsou dole, tím pádem i moje ručníky, doprdele! Ať jsou kluci ještě v bazénu a Harry u sebe prosím! Prohledala sem celou koupelnu, ale nikde nic, všude prázdno, no nezbývá mi nic jiného, než jít dolů, ano, bohužel nahá. Vyždímala sem si vlasy do umyvadla, skoukla sem se v zrcadle, když sem měla ruce přes partie, které sem aspoň trochu chtěla zakrýt, když to jinak nešlo, vyběhla sem z koupelnových dveří, protože přes pokoj by to bylo dál od schodů. Rozhlédla sem se po chodbě a nikde nikdo, super, rychle sem doběhla do obýváku. Pořád nikde nikdo, rychle sem chtěla otevřít kufr, jenomže né, doprdele, zámky. No to snad ne! Mám jenom smůlu dneska, rychle sem doběhla ke gauči, vyhrabala sem z kabelky klíčky a vrátila sem se ke kufru. Byla sem tak nervózní, že se mi nepodařilo vůbec zámek rozdělat, asi až na stopadesátý pokus. Konečně! Otevřela sem kufr a ne! Tak tohle už fakt všichni přehánějí, jako na potvoru sem otevřela kufr s botami, nemám vůbec čas, každou chvíli sem může někdo přijít a já si tu v klidu pobíhám nahá. Super.

„Ehm El, co tu děláš? Nahá? Proč hledáš boty?“ slyšela sem ten jeho sladký chraplavý hlas.

Okamžitě sem se skrčila za kufr, i když mi to bylo houby platné.

„Ehmm, no já sem šla do koupelny a nebyli tam ručníky, neuvědomila sem si to, tak sem seběhla dolů a hledám správnej kufr s oblečením, jenomže první byl tento s botami. Nedonesl by si mi prosím ručník od tebe, než mě uvidí i ostatní.“

„Pozdě.“ Řekl, cože?

Rozešel se proti mně a postavil mě na nohy, jen tak tak, i když si myslím, že stejně mě viděl, sem se snažila zakrýt se. Postavil se zády přede mě.

„Kluci jdou. Musím tě nějak zachránit, tak stůj a nehýbej se.“ Řekl a jen se usmíval.

Musel to být super pohled, on jen s ručníkem kolem pasu a já nahá.

„Harry, co to?“ Vyjekl Niall.

„Myslím, že by jste nám nejvíce pomohli, když by jste tady El donesli ručník.“ Řekl Harry.

„Jo jasně, teď jste tady spolu oba nazí a máme vám donést ručník.“ Vykřikl Niall.

„Nialle, není to, tak jak to vypadá, jen blbá náhoda.“ Řekla sem tišším hlasem.