"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 30

"BEST JOB EVER" 30

„Nialle, ale neblbni jo? Sice s ním chci být zpět, ale jen tak na lusknutí prstu to nebude, musíme začít znovu, nebo alespoň se o to pokusit, jen ať na to všechno nejde moc rychle.“

„Řeknu mu to, určitě bude souhlasit.“

„Děkuju moc.“ Řekla sem mu, když sem ho hned obejmula, dala sem mu malou pusu, ale pro mě to nic neznamená.

„Ještě neděkuj.“

„Děkuju!“

„Nekoupíme si zmrzlinu?“ navrhla sem, na něco mám chuť.

„Jo, jakou si dáš?“

„Asi vanilkovou.“

„Já taky.“

Došli jsme k malé cukrárně, Niall objednal, překvapivě zaplatil a šli jsme cestou k autu.

„Co by si řekla na večeři? My dva? Jen tak ještě si pořádně pokecat?“

„Jo, to by šlo, ale moc toho nesním. Takže jedeme rychle domů, abychom se převlékli a hned jeli?“

„Aspoň se trochu pokusíš, jo jedeme.“

Zalezli jsme do auta, Niall se jen přiblbě usmíval a řídil k jejich domu.

***

Postavila sem se před svoje oblečení a začala sem vybírat oblečení, Niall byl úplně v pohodě, nechápala sem ho.

Zalezla sem do svojí koupelny, předělala sem si make-up, z postele sem popadla obyčejné šaty, které obepínali mojí postavu, náhrdelník na krk a už jen vysoké lodičky. Nevím, proč sem to pobrala až tak skoro svátečně, ale chtěla sem si to užít a vím, že kluci do obyčejných restaurací nejezdí, takže bych si v riflích připadala trapně.

„El, už jdeme?“ zavolal Niall přes dveře.

„Jo, už můžu.“ Otevřela sem dveře a šla sem za ním dolů

Z věšáku sem si vzala obyčejné sáčko a šla sem k Niallovu autu. Nasedla sem na místo spolujezdce a jeli jsme k restauraci do středu Londýna.

Když jsme přijížděli k restauraci, Niall mi řekl: „El, asi vystup, jedu zaparkovat, aby si nemusela na podpatcích se zase trmácet zpět jo?“

„Jasně, počkám, neboj.“ Ani sem to nedořekla, no asi mě ani neslyšel a už byl pryč, doufám, že nebudu čekat dlouho.

„Ale já se bojím o tebe.“ Řekl on.

Otočila sem se a objala sem ho: „Harry, co ty tady?“

„Mluvil sem s Niallem a máme začít od začátku, takže slečno tady je vaše květina a jdeme dovnitř!“ podal mi kytici plnou růží, přivoněla sem si a pak jsme ruku v ruce zašli do restaurace.

Pomohl mi sundat sáčko, odsunul mi židli, abych si mohla usednout a sám zasedl také.

„Takže, já sem Harry těší mě.“ Řekl a podal mi ruku.

„El, taky mě těší.“

„Co si dáš El?“

„Něco lehkého, asi salát?“

„Já si dám asi steak.“

„To bude určitě dobrý, víš, asi teď nebudu moct jíst, prostě to nejde ze dne na den.“

„Jo já vím. A můžu se tě zeptat?“

„Na cokoliv.“ Odpověděla sem, a nebyla sem si jistá co za otázku mi chce položit.

„Mám šanci? Když mám začít od znova tak úplně, včetně představení, že ses tak trochu zasmála, jako kdyby.“ Nenechala sem ho to dokončit a skočila sem mu do řeči.

„Jedeme od začátku, takže šanci má každý.“ Chytla sem ho za ruku, aby mi aspoň trochu věřil.

„Děkuju.“ Řekl a usmál se, jak já miluju jeho úsměv.

„Ale za co děkuje samotný pan Styles, když se vidíme poprvé?“

„Ale tak za to jak jste krásná.“

„Ale, ale, co kdybychom jsme si tykali?“ navrhla sem, jo je to sranda, ale tak co.

„Takže na nás?“ řekl a přiťukli jsme si skleničkou dobrého vína.

„Na nás.“

Objednali jsme si jídlo a začali jsme si povídat, ne, jako bychom všechno chtěli napravit, ale jako, když jsme se viděli poprvé.

„Takže, co teď děláš v Londýně?“ zeptal se mě.

„No žiju v jednom domě s pěti úchylama, kteří jsou hrozná prasata.“ Zasmála sem se a on se na mě kouknul jen vražedným pohledem.

„No dovol, jak to, že jsme prasata? I já?“

„A jak to mám vědět, známe se asi půl hodiny, tak to nedokážu posoudit.“ Zasmála sem se, byla sem za to ráda, protože sem se dlouho nesmála.

„El, no tak?“ podíval se na mě zase štěněčím pohledem.

„Známe se půl hodiny, nedokážu posoudit, je mi to líto.“ Řekla sem s vážným výrazem ve tváři, on začal hrát tuhle hru.

„Takže jeden Zeleninový salát a tu je steak.“ Vyrušil náš číšník, když donesl jídlo.

„Dobrou chuť krásko.“ Řekl

„Dobrou chuť sexy Stylesi.“

„Sluší ti to, když se červenáš.“ Zasmál se.

„Harry, ty si ale roztomilý.“

„Já vím.“ Zasmál se opět.

„Upřímnost nade vše?“

„Ano, ale ty si lepší, než moje upřímnost.“

„A zase se červenáš, ty jsi tak roztomilá.“

„Haha, tak jsme se zasmáli a můžeme se zase normálně bavit jako třeba minule u večeře?“

„Jaké minule? Známe se pouze půl hodiny.“ řekl

„Tak se budeme bavit normálně jo?“ zasmál se a začal jíst.

„Tak dobrou chuť.“

Snažila jsem se jíst, ale moc to nejde, prostě při pomyšlení na normální jídlo se mi zvedá kufr. Snědla sem asi třetinu salátu a už sem byla plná, Harry to snědl všechno.

„Bylo to vynikající.“ Řekla sem mu.

„U mě taky.“

„Dáš si nějaký dezert?“ optal se mě, no jestli to je nutný, ne to nedám.

„Asi ne, už mám dost.“

„Dobře, takže co dál?“

„Možná bychom měli už jít, je docela pozdě, co ty na to?“ navrhla sem, už sem celkem unavená.

„Dobře.“

Harry zaplatil, oblékl mi sáčko, a vyšli jsme ven opět ruku v ruce.

„Auto mám támhle za rohem, odvezu tě.“

„Děkuju!“ řekla sem

Šli jsme vedle sebe, dal mi přes rameno ruku, já sem se o něj jakoby opřela. Teď si sem stoprocentně jistá, že už je v pohodě. Chci ho líbat, chci ho!

„Tady doprava.“ Řekl, cože a zatáhl mě do temné uličky.

_______________________-

OMG! Děkuju moc za 8,5K READS! ♥ Jste nejlepší! ♥ I LOVE U!!

Co bude dál?:D Bojíte se?:DDD

MAky xxxxx