"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 63

"BEST JOB EVER" 63

Tuto číst věnuju všem directioners!♥ Samozřejmě i klukům, i když neví, že tahle story vůbec existuje, ale když už za pár minut budou "na světě" 4 roky!♥ ILY!!!

Otočím se, no doprdele. Tak to bývá, když člověk, chytrý jako já zapomene zamknout druhé dveře.

Okamžitě popadnu ručník, jeden nějak obmotám kolem sebe a druhej hodím Harrymu.

„Tati, nic neříkej, promiň, omlouváme se. Dobrou noc.“ Řeknu, za nás oba a táhnu Harryho ven z koupelny, těmi druhými dveřmi.

Věřte mi, nechcete vidět jeho výraz, to je tak trapný. Radši stojí a nic neříká.

Prostě super sebevražda, jak se jim teď mám podívat do očí, jako by to odpoledne s mamkou nestačilo.

Rychle přeběhneme přes chodbu do mého pokoje, zabouchnu za námi dveře a už to je.

Výbuch smíchu.

„Myslíš, že po dnešku s nimi ještě promluvím?“ kouknu na Harryho.

„Budeš muset.“ Uchechtne se, jasně, kdyby to byla jeho máma, taky by nevěděl, co dělat.

„Harry, to není vtipný. Já načapat svoje dítě někde, asi zešílím.“ Mluvím vážně.

„Na přemýšlení o tvé reakci na toto u tvých dětí budeš mít dost času.“

„Našich.“ Opravím ho.

***

„Harry! Vstávej.“ Opakuji už asi po třetí, ale ten lenoch ne a ne vstát.

„Miláčku no tak, přece nechceš, abychom tu byli ještě dlouho.“

Z jeho úst vyjde něco jako zabručení, či co. No super.

Dobře, tohle snad zabere. Nahnu se nad něj a věnuji mu několik polibků na krk, pak na tvář a poslední na koutek úst. Jakmile zjistil, že sem u koutků, okamžitě pootevřel ústa, abych se mnou při případném líbání samozřejmě spolupracoval, ale nebyla bych tak hodná, abych se s ním hned líbala, když ještě do teď spal a nebyl ochoten vstát z postele.

Snažím se vstát z postele, ale jeho pevná ruka mě přitáhne zpět a přilepí své rty na ty mé. No dobře, svolila sem. Líbám se s ním a on je pořád v té posteli. Jsem špatná „budička“.

„Doufám, že teď už vstaneš.“ Prohodím, zatímco, teď už úspěšně vstávám z postele.

„Jak bych nemohl po tak krásném probuzení?“

„Aby ses nevymlouval, miláčku.“

Když se Harry konečně uráčil vstát z té postele, začal se oblékat a já pobalovat těch pár věcí, co jsme stihli vyházet.

„Harry, jdeš snídat?“ zavolám na něj do koupelny.

„Jo, počkej minutku.“

„Jasně.“

„Můžeme.“ Přiřítí se z koupelny ke schodům dolů.

„Dobré ráno.“ Řekneme oba společně.

Dojdeme do kuchyně a maminka začíná svůj monolog.

„El, jak to dnes bude? Jdete k tobě nebo budete ještě tu? Mám něco vařit na oběd.“ Upřímně v tuto chvíli mě hrozně moc zajímají moje nalakované nehty na nohou. Nemůžu se jí podívat do očí, no možná u táty to bude horší, naštěstí sedí v jídelně nad ranní kávou a denním tiskem. Uff.