"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 47

"BEST JOB EVER" 47

„Nevím, ale jelikož vaše zavazadla jsou uložena v prioritním oddělení, nebude problém je do deseti minut vyložit, vyzvedne je můj kolega, naloží vám je do již připraveného auta."

„No, to neřeší důvod, proč nesmím odletět, letenka, kontroly všechno bylo v pořádku." Řeknu naštvaně a nuceně se odpoutávám a vyndávám kabelku.

„Je mi to líto slečno, další letadlo letí zítra, jistě to nebude problém."

„Bude, budu si stěžovat, nashle." Řeknu a už jdu ven z letadla, neubráním se všem pohledům spolucestujících. Bože, co se děje? Proč já!?

Nevím, jestli mám být naštvaná na letušku nebo se radovat, že budu blíže k Harrymu, zase ho uvidím? Nebo se mu budu znovu vyhýbat, protože po včerejším večeru to bude těžké. Postupuju dále dlouhou uličkou v letadle, směrem ke schodům. Letuška mi ještě jednou popřeje hezký den, no jak se to vezme.

Scházím po schodech a vykoukne na mě kudrnatá hlava, Harry Sexy Styles opět v akci, s pugetem růží v ruce. Ne to ne, já ho zabiju. Zrychlím tempo, schody beru po dvou, konečně se k němu blížím, padnu mu do náruče, skoro odhodí růže a objímá mě. Ukápne mi slza, není jen jedna. Na lidi okolo mě se totálně vybodnu a políbím ho, znamená to, že je všechno v pohodě, nebo sem se nechala unést? Vím jedno, to, že v hlavě mám totální zmatek, ale teď se s ním chci líbat a je mi jedno, že to je asi špatná věc. Miluju ho, možná to neví, nebo spíše nevěděl, ale chci ho!

„Tak to sem nečekal." Řekne, když se od něj odtrhnu, abychom mohli odjet.

„Nevím, co si mám myslet, tak radši neměj nesmyslné připomínky, ať se to nezmění."

„Jasně slečno." Vzal mi mojí tašku a vedl mě k autu.

Právě přemýšlím, jestli nedělám osudovou chybu, jestli to je vůbec dobře, já vím, to já bych měla chodit a prosit ho na kolenou, aby mi odpustil, ale když já mám v sobě takový blbý pocit, že, si to prostě nezasloužím nebo co když se to stane znovu, myslím, že to na mě bude hrát pořád. Louis ten, ať se mi klidí ze života! V podstatě mi možná pokazil část života, ne co to kecám, vždyť to já sem ho začala líbat? Nebo jak to vůbec bylo, a kruci, proč teď s Harrym přemýšlím nad Louisem? Doprdele! Jsem tu s ním, toho miluju, ne Louise, ten, no jako bych ho neznala. Bude to těžké se s ním setkávat, ale zvládnu to, s Harrym ano!

„Nemáme moc času, tak rychle!"

„Cože? Kam spěcháme?" ptám se ho, když kontroluje všechny má zavazadla v kufru jeho auta a nastupuje do auta.

„Tajemství. Jen si doma přebalíš do jednoho kufru a letíme až za oceán!"

„Harry, to, to nejde, nezasloužím si nic, ani tebe, moc tě miluju, ale nebudeš na mě plácat tvoje peníze! Ne, stydím se prostě. Promiň."

„Víš co, v životě i s tebou sem toho taky hodně posral, teď sem aspoň rád, že sem s tebou v pohodě, miluju tě! To, že kolem nás běhalo padesát lidí s foťákama, mi je jedno, protože mám tebe! Jsou to moje peníze, tudíž si s nimi udělám, co uznám za vhodné a teď to je naše společná dovolená!"

Natáhnu se k němu pro rychlý polibek, takže, teď je zase všechno v pohodě? Nemusím se bát ani stydět? Trochu se v sobě nevyznám, trochu pochybuju, zda dělám správně, média mě sežerou, ale jak řekl on, hlavně, že ho mám! Miluju ho, moc!

„Harry?" řeknu, když stojíme před výjezdem z letiště.

„Ano lásko?" miluju ho, to co sem mu provedla, se nikdy nemělo stát, nezasloužím si ho!

„Já, já opravdu se omlouvám a chci, abys věděl, že už se to nestane, Louise budu ignorovat, miluju tebe!"

„Kdybych tě nemiloval, nedal bych nám druhou šanci!" řekne a řídí dál, protože už nám povolili vyjet ven.

„Já, trošku se bojím, nevím, jak se budeme všichni chovat, jak na to reagovali ostatní kluci, El, ta mě málem chtěla zabít, pak mě přátelsky objala, ale možná, jen pro to, že sem jí řekla, že odjíždím. Vůbec nevím."

„Teď budeme dva týdny pryč, tak to nemusíš řešit hned, já od kluků zjistím, zda je vše ok, někoho vyšlu i k El. Bude to v pořádku."

„Harry? Ale já mám pořád pořád prostě blbej pocit, pocit viny, že si tě vůbec nezasloužím, připadám si trapně."

„El, koukni mi do očí! Vidíš! Všechno bude v pohodě! Miluju tě." Řekne, políbí mě a chytne za ruku.

„Prosím, nikdy už si nic neprovedeme, ano?" optám se ho.

„Nikdy!" řekne a řídí dál. Už budeme skoro u mě doma.

„A už mi konečně prozradíš, kam mě hodláš unést?"

„Ne. A nezajímej se o cestu, ale teď aby sis zabalila pár věcí a rychle byla zpět." Řekne, zastaví před vilou a už vylejzá z auta.

„No jo, hned to bude."

Harry popadne mé kufry, já už jdu napřed odemknout, rychle vybalím jeden kufr, do něho naházím plavky, letní oblečení, pár bot, hygienu a všechny ostatní věci, které potřebuju do údajně extrémního vedra. Co to bude?

„Můžeme vyrazit." Řeknu a s jedním kufrem scházím dolů do obýváku, kde čeká Harry.

„Tak letadlo už na nás čeká."

„Harry! Nechceš mi snad sdělit, že letíme soukromým letadlem? Já tě zabiju!"

Přiběhnu k němu, on je pokývá hlavou, začnu mu pokud možno bušit do hrudi, jen uchopí moje ruce, dá je vší silou dolů a naše rty spojí. Jak moc mi to chybělo, jo včera sem si to vychutnávala, až mě ta facka bolela i za něho, a dnes pod letadlem, nemohla sem se nabažit. Věřím, že za následujících čtrnáct dní toho stihneme více než jen líbání. Ach jo, na co to zase myslím, už i on mě nakazil jeho perverzní náladou.

***

„A vážně mi neřeknete, kam letíme, to stihnete, než se Harry vrátí, prosím!" přemlouvám letušku, protože Harry si odskočil na toaletu, ne, nechce mi to říct. A to zbývá několik hodin letu, je to delší cesta než do Ameriky, ale nikdo mi nechce říct, kam to letíme. Ach jo!

„Všechno v pořádku?" přisedne si ke mně a obejme mě.

„Jojo, jen mi letuška nabízela super drink." Snažím se to zamluvit, ale marně.

„Ale, nelži, já tě slyšel, mají to zakázané prozrazovat, máš smůlu miláčku!" usměje se, aww! Ty jeho dolíčky!

„Já, já, no dobře. Tak mi to řekni aspoň ty, víš jak depresivní to je?" zkouším na něj psí oči, ale nic nezabírá.

„No, řekněme, že tam je teplo."

„No to je na půlce zeměkoule! Harry prosím!"

„Víc neřeknu."

„Hej, no tak to není fér, unudím se k smrti nebo zhebnu na nedočkavost a všechno dohromady."

„Nemusíme se jen nudit!" řekne a podívá se na mě jeho fakt dokonalym pohledem.

„Máš smůlu." Řeknu a otočím se na druhou stranu.

„No tak." Obejme mě ze strany a přitlačí k sobě.

„Dobrou noc Harry." Řeknu a snažím se mu na rameni usnout.

Nejde to, aspoň to předstírám. Přemýšlím, o všem, o tom, co se za posledních pár dní stalo. Pořád docela hodně pochybuju o tom, že si ho nezasloužím, možná to je špatně, vůbec netuším, co bude dál. To, že mi nechce říct, kam letíme, mi nevadí, jen to na něj zkouším, štve mě, že za mě utrácí jeho peníze a pak to všichni budou řešit, jako, že ježiši, je s ním jen pro peníze, všechno ji platil a tak. Mám se bát?

Omg!! Uz 26K a nevím jak vám mám poděkovat vázne to pro mě moc znamená dekuju všem čtenářům za vaše skvěle komenty moc si toho vážím !!!:33

Maky xx