"BEST JOB EVER"

"BEST JOB EVER" 11

"BEST JOB EVER" 11

„Ale nevím, co od toho čekáš, já nevím, chováš se ke mně jinak, než první den, to si mě nenáviděl, pořád nevím důvod, ale máš přítelkyni, já, mám tě ráda jako kamaráda.“

„To nemyslíš vážně, já sem se s ní rozešel!“ vykřikl.

„Je mi to líto.“ Řekla jsem se zklamaným výrazem ve tváři.

„Kvůli tobě.“ Znovu vykřikl. Počkat, co? Ne to nejde!

„Promiň.“ Řekla sem skoro nejtišeji, co to šlo, ale sem si jista, že mne slyšel. Vystoupila sem z auta a šla jsem zpět k nějaké lavičce, co byla nejblíž.

Asi moji reakci nečekal a odjel. Nevím, proč, ale beru si to za vinu, já nevím, ale přece věděl, že to bude jen fake, na zamaskování. Při tomto mi ukáplo i pár slz, představa že se s ním nebudu už normálně bavit, stojí za nic. Při vzpomínání, na to, že zítra ráno budu sedět v jejich letadle a poletím na nějakou neurčitou dobu do Londýna, trochu se toho bojím, ale těším se, ať už tam bude Niall, nebo kdokoliv jiný.

Ještě sem seděla na lavičce  a jen tak sem přemýšlela, jen sem zaslechla zvonění mého iPhonu, vyhrabala sem ho z kabelky a přejela sem po displeji pro přijetí hovoru, od neznámého čísla.

„El, Lush, haló?“

„El, super práce, už jste na netu, a řekni Niallovi, ať si zapne mobil prosím.“ Řekl Harry.

„Možná super práce, ale Niall tu není.“ Řekla sem smutně.

„Jakto?“

„Pohádali jsme se, nebudu to řešit.“ Řekla sem a típla sem to, ne nechci, aby se do toho Harry nebo kdokoliv jiný hrabal, prostě pracuju a tečka.

Vstala sem z lavičky, vydala sem se směrem moje vila, je to sice kousek dál ale co, chci si provětrat hlavu a to že mám podpatky, přece sem modelka, musím něco vydržet.

„Doprdele!“ zanadávala sem si, když mi spadli klíče, nic, opravdu nic se mi dnes nedaří, nebo to je jen reakcí Nialla, ani nevím, proč sem zklamaná, co sem měla čekat, že řekne, jo v pohodě, nebo nic.

Napustila sem si horkou vanu a asi hodinu sem relaxovala ve vaně, plné pěny. Byl to dokonalý pocit, pouze do doby, než sem musela vyletět ven z vany, protože se ozval domovní zvonek, vážně super.

Celá otrávená sem vylezla z vany, obmotala sem kolem sebe župan a vydala sem se dolů ke dveřím. Jestli už ten dotyčný odešel a já vylejzala zbytečně, zabiju ho.

Prudce sem otevřela dveře a zase sem je rychle zavřela. Doprdele, kde zjistil, kde bydlím?

„El, otevři prosím!“

„Už sem ti jednou řekla, že ti to nechci vysvětlovat, sem jen blbá malá holka, co mu to špatně vysvětlila a on se prostě nasral, není to moje chyba!“ zakřičela sem.

„El, můžeš mi to vysvětlit, jinak Niall s nikým nepromluví a na odjezd do Londýna a na všechno se můžeme vysrat.“ Řekl.

Po chvilce sem otevřela ty pitomý dveře.

„Ahoj Harry.“ Řekla sem a objala sem ho.

„No konečně.“

„To mi neřekneš ani ahoj?“ zasmála sem se.

„Ahoj, krásko v županu.“ Řekl.

„Haha.“

„Můžu dál?“

„Pokud to je nutné, tak ano. Neber to nějak osobně, ale mám zabalený věci, sem v županu a ještě mám náladu na hovno.“ Řekla sem.

„Díky, řekneš mi konečně co je s Niallem, viděl sem ty fotky, jak se líbáte, což je dobrej kus práce a pak přijel domů, třískl dveřmi a odešel do pokoje, zavřel se tam a ani pro jídlo si nešel, což už se vážně muselo něco stát.“

„Heleď to si s ním vyřiďte vy, znám se s vámi dva dny a mám vám dělat poradnu!“

„No třeba by si nám pomohla, ale když nechceš tak máš už zabaleno, nebo chceš pomoct? Zítra v devět ráno přijede auto a odveze tě na letiště, snad ti to Niall řekl.“

„Očividně mi to nestihl říct, protože spěchal, vše je sbaleno, jen věci na cestu.“ Řekla sem.

„No prostě v devět ráno, buď připravená. Přijedeme pro tebe limuzínou a pak pojedeme na letiště.“

„Co budeme potom dělat v Londýně?“ zeptala sem se Harryho, poté co dosedl na gauč.

„No nastěhujeme tě do tvé vily a my budeme občas na nějakém focení, tiskovkách nebo koncerty, tv show, podle toho co zrovna je za období. Taky by jste měli často s Niallem někam vyjít, nebo se aspoň vyfotit a postnout to na instagram nebo tak, aby to zamaskování bylo k něčemu účinné.“

Právě teď mi to celé proběhlo hlavou, co když Niall všechno zruší a nebude chtít, abych odletěla do Anglie? Až mu budu dávat pusu nebo se s ním líbat, bohužel u mě jen z pohledu zamaskování, u něj možná, že by chtěl i něco víc, asi. No asi určitě, ale když se mnou nepromluví, jak se s ním můžu líbat? Já sem taková naivní kráva, která nemyslí dopředu.

„Děje se něco?“ zeptal se mě Harry s pohledem jako by mě chtěl pomoct a divil se zároveň. Doprčic!

Nic sem neodpovídala, nechci mu to vysvětlovat.

„El? Co se děje.“ Podíval se mi do očí. SHIT!

„Já, já nedokážu to.“ Vzlykla sem, tak, že mi ukápla slza, kterou sem rychle setřela.

„Měním svůj život, kvůli idiotovi, kterej se mnou nemluví, je to opravdu jen namachrovaná hvězdička a já kvůli jeho problému, pro mojí práci měním svůj život a odlétám ne neurčitou dobu do Londýna, kde budu žít, budu bez přátel a rodiny, jenom kvůli tomu debilovi, kterej na mě řval a poslal mě doprdele! A já vlastně za nic nemůžu, to je nejhorší!“ při posledních slovech sem se zvedla ze sedačky a vyběhla sem nahoru do své ložnice, zamkla sem se.

 Doufám, že to Harry pochopí, tak aby odešel a nechal mě tu samotnou. Ani vlastně nevím, proč brečím, vždyť sem nic neprovedla, nelituju toho, že sem mu to řekla. Myslela sem, že budeme dobří přátelé ale on, já chápu, nemůže za svoje city, ale proč to na mě tak hnusně zařval. Normálně se přece nemůže člověk zamilovat za dva dny? Nebo jo? Možná, kdyby předem nevěděl, že se budeme líbat bez nějakého seznamovacího začátku, zapomněl by na mě, ale teď? Je to všechno v prdeli.

 ___________________________________________________

Aww děkuju za vaše skvělé komenty! :) Je to úžasný číst si je! Děkuju moc! :)

Další díl snad zítra:) A můžete uvažovat, jak to bude dál, kdyžtak i vaše tipy mužete napsat do komentů:) 

Za každý koment a hvězdičku předem děkuju :33 ♥♥

Maky xxx