Upozornění! Příběh je doplňkem k sérii Cizinka a Dcera cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Heather Potterová. Dívka, jíž nebylo souzeno se narodit. Je zvláštní toto říct o živé bytosti, ale je to tak. Než činy Eleanor Lupi...
Pot stékal po těle dívky, jež se hnala ulicí, jako kdyby jí šlo o život. V Godrikově dole bylo toho dne živo. Děti si hrály na nově vybudovaném hřišti, jejich rodiče pracovaly na zahrádkách svých domků, sousedka se bavila se sousedkou. "Zdravím, paní Jenkinsová!" mávla na ženu, která bydlela jen pár domů od Poterrových. Paní důchodového věku s úsměvem zamávala dívce s ohnivými vlasy, jež za ní vlály v culíku. "Heather!" hlas dívčiny matky v sobě měl naléhavost, jíž dívka nemohla přehlížet.
Přidala tedy na rychlosti, otevřenými dveřmi vběhla do domu. "Co se děje?" zeptala se, když si v předsíni zoufala bílé tenisky. "Psala Sam. Máš se za ní dneska stavit v obchodě." oznámila jí žena, jež kolem sebe mávala hůlkou. "V kolik?" "Co nejdřív." odvětila Lily. Více si své dcery už nevšímala. Veškerou svou pozornost věnovala vaření. Zrzka se s povzdechem vydala po schodech do prvního patra, jež už patřilo pouze jí. Stejně jako vždy jí při pohledu na dveře označené jménem jejího staršího bratra, píchlo u srdce. Harry se z domu odstěhoval už před téměř čtyřmi lety. Nejprve šlo jen o zkoušku. Nakonec se mu však samostatnost zalíbila. Brzy k němu přistěhovala i jeho přítelkyně. Heather za něj byla šťastná. Přesto však nemohla popřít, že jí Harry chyběl.
Zaplula do koupelny. Stáhla ze sebe propocené bílé tílko a modré šortky. Zalezla do sprchy a v rychlosti se umyla. Během pár minut už přebíhala do pokoje, kde z psacího stolu zvedla svou hůlku, s jejíž pomocí se usušila. Z šatní skříně vytáhla děrované, batikované tričko růžové barvy. Jen co si jej přetáhla přes hlavu, už se soukala do černých laclových kraťasů. Popadla první kabelku, jež jí přišla pod ruku a hodila do ní svou peněženku spolu s hůlkou. Před odchodem z pokoje se ještě zastavila u zrcadla. Zrzavé vlasy si stáhla do ledabylého culíku. Zběžně si urovnala ofinu a už se po schodech hnala do přízemí. Z botníku vytáhla tmavé sandálky, které si následně obula. Kuchyní prošla do obývacího pokoje, kde už na ní čekala její matka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Klidně si potom ještě zajdi s Bridgit na zmrzku." mrkla na svou již plnoletou dceru Lily. "Nemusím spěchat domů?" povytáhla Heather obočí. Většinou jí maminka chtěla mít pod dohledem. "Ne. Za hodinu jdu k Nel na kafe, takže stejně nebude nikdo doma." vysvětlila žena. Havraspárka potlačila nutkání protočit očima. "Dobře. Nebudu spěchat." ujistila ženu, nabrala si letax a vstoupila do krbu. "Příčná ulice!" zahlásila důrazně. Rozevřela dlaň a nechala se pohltit zelenými plameny.
Než se nadála, ocitla v kouzelnickém knihkupectví. Krucánky a kaňoury byly téměř prázdné. Zamračila se. Nechápala, proč si vybrala zrovna tento krb. Mohla použít ten, jež byl v Hedvábném nebi. Teď už na tom však nezáleželo. Prostě opustila obchůdek a zamířila k tomu, jež patřil její tetě. "Hej, Malfoyi!" zaslechla něčí volání. Při zaznění onoho jména sebou škubla. Raději přidala do krku. Ani za nic se nehodlala otáčet. Když se za ní zavřely dveře Hedvábného nebe, ulevilo se jí. Alespoň do chvíle, než uslyšela pištění, které jí rvalo uši. "Ahoj Brit." pozdravila blondýnku, jež se jí vrhla kolem krku. Vysoké podpatky, krátká sukýnka a těsné tílko z ní dělaly velmi žádanou slečnu. Svůj podíl na tom měly i zlaté vlasy a velká kukadla. "Ahoj." odpověděla jí Bridgit, popadla ji za ruku a už ji táhla hlouběji do obchodu. "Mamka říkala, že přijdeš. Napadlo mě, že bychom se potom mohly projít." sdělila dívce svou myšlenku. Heather zaváhala. Procházky s Bridgit vždycky trvaly neskutečně dlouho. A ona se chtěla ještě podívat na domácí úkoly. Prázdniny sice nebyly ještě ani v půlce a ona už měla většinu hotovou, ale i tak měla pocit, že by je už měla dodělat. To na ní zřejmě řvala její Havraspárská část. Vzpomněla si na slova své matky. Pokud skutečně šla na návštěvu k dívčině kmotře, nevrátila by se domů dřív, než na večeři. Nebyl tedy důvod, proč by měla blondýnčin návrh odmítnout.
