Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 81: Někdo odpočívat neumí

"Měla by sis odpočinout, princezno." Starost v mladíkově hlase se nedala přeslechnout. První zkouška čekala studenty sedmého ročníku již následujícího dne. Přestože Heather dřela celé roky studia, bála se, že neumí všechno. Stále to nebylo dost. Stále nebyla perfektní. A právě z onoho důvodu seděla v onu pozdní hodinu ve společenské místnosti Havraspáru ve svém oblíbeném křesle u okna a snažila se dohnat látku, jíž podle svého mínění nevěnovala dostatek času. Všichni včetně Dillona věděli, že to nebyla pravda. Zrzavá dívka nikdy nic neponechávala náhodě, nikdy žádnou látku nepodcenila. Co neznala nazpaměť z hodin, to si do hlavy stačila během sedmi let nacpat při svém částem pobytu v knihovně. Vždyť už ve druhém ročníku četla povinnou literaturu pro studenty třetího ročníku. Celé studium byla napřed i před svými Havraspárskými spolužáky stejného ročníku a když byla mladší, mnohdy věděla i více, než její starší kolegové.

Zasloužený odpočinek si však dívka zarputile odmítala dopřát. Když si ústa zakryla rukou a hlasitě zívla, rozhodl se mladý Primus zakročit. Učebnici Obrany proti černé magii ji vzal jemně z rukou, zavřel ji a odsunul na druhou stranu stolu dřív, než se Heather zmohla byť jen na nesouhlasné zamručení. "Stačilo, ano?" promlouval k ní něžně, opatrně. Za ty roky byl naučený, že přemluvit Heather k odpočinku není snadné. Člověk by spíše vyvázl živý ze souboje s drakem než s Heather, jíž násilím vytrhl ze spárů učebnici a nutil ji ke spánku. Snažil se tedy o co nejlaskavější přístup, jímž by jí snad nemusel tolik naštvat.

Dívka s ohnivými vlasy sice cosi nerozumitelného zamručila, ale když k ní mladík natáhl ruku, přijala ji. Nechala si od něj pomoci na nohy a následně odvést ke schodům. "Učebnice," dovolila si zaprotestovat, když stanula na prvním schodu. Primus stojící pod ní, zavrtěl hlavou. "Dillone," zakňučela zrzka, rukama se tak nějak automaticky opírajíc o jeho ramena. Cítila, jak se napnul. V onen okamžik jí došlo, co dělá, a tak se své ruce pokusila stáhnout. Primus si je však sám přidržel na svých ramenou, věnujíc jí spokojený úsměv. Překvapilo ji to. To nemohla popřít. Vždycky byl spíš na letmé, sotva znatelné doteky. A to se nezměnilo. Viděl však na Heather, že ona potřebuje víc. Právě z toho důvodu k ní sám natáhl ruce, svírajíc ji v objetí, jež sice nebylo tak silné, těsné, bezpečné a přirozené jako Blaisovo, ale i tak bylo něčím jiné, odlišné a především výjimečné. Nesl se v něm příslib, že tu pro ni vždy bude. Že ji nikdy neopustí. A to nutilo Heather znovu zvážit možnost, že by se Hope pletla. Že by Dillon přeci jen mohl být tím, s kým by strávila zbytek svého života.

_______________________________________

Takže máme před sebou ještěr devět kapitol a pak už se s Heather oficiálně rozloučíme 😱😍

💋🤗💖