Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 14: Sázka

Jeho smích jí z nějakého důvodu přiměl se uvolnit. "Buď tak hodnej a pusť mě." víc než jako prosba to znělo jako rozkaz. "Jak mám vědět, že neutečeš?" "Než bych to udělala, byla bych mrtvá." odfrkla si. "Už jsem řekl, že tě nechci zabít." "A já ti to ani trošku nevěřila." Pustil jí ruce, popadl ji za pas a otočil čelem k sobě. Heather chtěla ucuknout, ale svírala ji pevně. Jeho dotek na její kůži byl teplý, příjemný. Hrdě a bojovně vystrčila bradu. "Co ode mě chceš?" chtěla vědět. "Abys přestala zkoušet utíkat." Dívka protočila očima, pohodila hlavou.

Ohnivé vlasy zavlály vzduchem. Mladý čaroděj přejížděl bříšky palců po její holé kůži. "Nech toho." znovu se mu pokusila vykroutit. Litovala, že si toho dne vzala černé tričko pokryté květy, jež končilo pod posledním žebrem. Kraťasy s laclem zakrývala dívčino ploché bříško a jemná záda. Boky však zůstávaly odhalené. "Co když nenechám?" provokoval. Místo odpovědi vykopla koleno s úmyslem udeřit jej do choulostivých partií. Čaroděj její nohu pohově odklonil. Dívka využila znovu nabité svobody a dala se na útěk. Daleko se však nedostala. Jeho prsty se omotaly kolem jejího zápěstí. Ohlédla se po něm. Pomalu svou rukou sjížděl. Přes přes zápěstí kůstky, dlaně, až si s ní propletl prsty. Heather naklonila hlavu na stranu. Jejím tělem projel pocit, jež neznala. Nebránila se, když ji začal přitahovat k sobě. Dokonce ani ve chvíli, kdy se s ní vracel hlouběji do uličky. Přišla si jako omámená.

Na okamžik jí napadlo, zda na ní nepoužil nějaké kouzlo. Toho bych si všimla. Tím si byla jistá. Potřásla hlavou. "Co kdybys mi řekl, co ode mě chceš?" navrhla unaveně. "Ale copak, už tě to se mnou nebaví?" jeho bílé zuby se zablýskly, když se usmál. "Mě to s tebou nikdy nebavilo." odpověděla popravdě. "Proč si za mnou vůbec šla?" zeptal se. Zdálo se, že mu na její odpovědi víc než záleží. Děvče se zamračilo. To kdybych věděla... "Zíral si na mě. Myslela jsem, že chceš něco důležitého..." Volnou rukou ji pohladil po tváři. Dech se jí zadrhnul v hrdlu. Na takový dotek nebyla zvyklá. "Jsi strašně krásná. Řekl bych, že sem vyhrál sázku." ušklíbl se spokojeně. Zrzka se zamračila. "Jakou sázku?" "Na škole jsme každý rok tipovali, z které prvačky se stane ta nejhezčí čarodějka. Nejspíš si mi vyhrála balík peněz." věnoval jí další pohlazení. Tentokrát jej Heather praštila přes ruku. Se smíchem ji pustil.

K jeho překvapení neutekla. Pouze se mu zahleděla do očí, načež se zamračila. "Čeká na mě přítel." oznámila mu klidně. Při jejích slovech se nepatrně zamračil, ale nakonec přikývl. Vzpomněla si na slova, jež pronesl, když se setkali v obchodu s potřebami pro Famfrpál. "Jen... Ty jsi přeci nebyl Smrtijed." obrátila se na něj před odchodem. "Chci tím říct... Nemáš znamení zla." Mladík se soucitně usmál. "Žít za druhé války Voldemort, měl bych ho." o svých slovech nepochyboval. A ona koneckonců také ne. "Pamatuj si, že ne každý Smrtijed má znamení zla. To že má čaroděje obě zápěstí čistá neznamená, že během pár vteřin neskončíš mrtvá." Jeho rada se jí vryla hluboko do paměti.

Možná právě proto se k němu otočila zády a vrátila se na jednu světlejší ulici kouzelnické vesničky. Procházela Prasinkami, až se dostala k roztomilému obchůdku. Skrz výlohu viděla několik zamilovaných párů. A pak si všimla toho, koho hledala. Světlovláska se světlonce modrýma očima a kouzelným úsměvem, s nímž právě hlásil svou objednávku. Na stole před ním stála váza plná růží. Heather nepochybovala, že je koupil pro ní. Zatímco jedna její část křičela, aby tam šla a vrhla se mu kolem krku, druhá se chtěla vrátit do postranní uličky za bývalým studentem Zmijozelu. Zkoušela sama sobě namlouvat, že to bylo tím, že mu toužila nakopat zadek. Moc se jí to nedařilo.

_______________________________________

Tak schválně. Kdo první přijde na to, kdo Heather prudí? 😂 Zatím se vám to moc nedaří 😅😂

💋🤗💖