Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 46: Dvoje šaty

V kuchyni vládlo napjaté ticho. Pán domu byl ještě v práci. Lily stála u plotny, její dcerka seděla u stolu a vidličkou přesouvala po talíři zrnka rýže. "Mami?" oslovila zrzavou ženu, jej se okamžitě zastavila v pohybu. Obrátila se na svou dceru s širokým úsměvem. Když na ní Heather tak hleděla, začínalo jí docházet, že Lily celé roky křivdila. Její matka milovala obě své děti. Pravda, na Heather byla vždy přísnější. Nechtěla, aby její dcera plýtvala talentem, jež jí byl dán. "Copak?" zeptala se starší čarodějka. Havraspárka si pohrávala se svými vlasy. "Musím ti něco říct." v duchu si dodávala odvahu, aby s oním tématem vůbec začala. "Přihodilo se něco? Tváříš se vážně." Zrzka přikývla. "Tak povídej." pobídla svou holčičku Lily. "Mami... Možná by sis měla sednout." navrhnout. Teď už se žena skutečně bála. Přesto svou dceru poslechla. Posadila se vedle ní a trpělivě čekala.

Kde začít? Hluboký nádech na uklidnění a pak... Slova z ní létala jedno za druhým. Tak dlouho to dusila v sobě. Už se s tím potřebovala někomu svěřit. Přestože ještě před chvílí nevěděla, jak začít, nyní ze sebe sypala věty bez jakékoli odmlky. Její matka jí naslouchala. Emoce v její tváři se každou chvíli měnily. Ze začátku šlo o výraz plný zděšení a dokonce i zklamání. Když se dívčino vyprávění chýlilo ke konci, lehce se usmívala. "A tak se chci zeptat, zda bych mohla jít." zakončila Heather. "Kam?" "Na tu svadbu." pípla čarodějka nejistě. V očích Lékouzelnice se blýsklo poznání. "Teď už to dává smysl." Nyní to byla Heather, kdo ničemu nerozuměl. "Co přesně dává smysl?" Lily se místo odpovědi usmála a odešla do své ložnice.

Zrzavá dívka neklidně bubnovala prsty o desku stolu. "Tohle ti tu před týdnem nechala Sam. Tvářila se, jako kdyby šla na pohřeb." zasmála se žena při té vzpomínce, když se konečně vrátila do kuchyně i s krabicí v ruce. "Co to je?" nechápala Havraspárka. "Šaty. Dvoje, abych byla přesnější." "Dvoje?" zamrkala dívka zmateně. "Podle všeho jde o nějakou tradici. Mě se neptej, moc tomu nerozumím." položila krabici před dívku. Ta napjatě zvedla víko. "Bílé?" nechápala. "To asi taky bude tradice." odtušila Lily. "Co mě ale zarazilo víc, byla barva těch druhých." přiznala žena. Dívka s mírným úsměvem přejela po látce druhých šatů. Zmijozel. Pomyslela si při pohledu na onu barvu. "Sam mluvila s Eleanor, že?" "Přesně tak. Ellie se tu stavila s ní. Prý se chtěla ujistit, že ty zelené někde po cestě nevyhodí. Sam mumlala něco o tom, že jí nevadí navrhovat zelené róby pro jiné, ale že k tobě jí to nesedí." Lily si povzdychla. "Ell zase věděla víc než my."

Vždycky to tak bylo. Eleanor a Hope byly vždy minimálně krok před všemi. Někdy se s tím samy praly, ale nic s tím nezmohly. "Znamená to, že můžu jít?" chtěla vědět dívka. Lily se zamračila. "V kouzelnickém světě jsi už dospělá. Nemůžu ti bránit, ani kdybych chtěla. Jamesovi to ale zatím říkat nebudeme, dobře?" Dívka posmutněle přikývla. Jistě, bylo to víc, než čekala. Nebyl to ale souhlas. Z pohledu své matky vyčetla, že její požehnání očekávat nemůže. A to ji mrzelo.

_______________________________________

Přemýšlím, že bych dneska vydala nový příběh 🤔💞 (slibované fantasy)

Tak snad se k tomu dostanu 😁💞

💋🤗💖