Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 19: Vzájemná přitažlivost

Ohnivé vlasy zapletené do copů povlávaly za dívkou, jež scházela rychlým po schodech. Doufala, že schodiště nenapadne se jí změnit přímo pod nohama. To by jí chybělo. Už tak šla pozdě. "No to je dost!" ozvala se pobouřeně blondýnka, jež na ní čekala v přízemí hradu. "Promiň, čekala jsem, až odejde Dillon." její omluvný tón mluvil za vše. "Jak dlouho jste spolu vlastně nemluvili?" zajímala se Bridgit. "Zítra to bude týden. A věř mi, nebylo to snadný." povzdychla si. "Všimla jsem si. Byla jsem na každém vašem tréninku. Stejně jako on." Heather zaúpěla. "Nespustí mě z očí." Blondýnka jí položila ruku na rameno. Když na ní Heather tázavě pohlédla, usmála se. "Přesně po tom většina dívek touží." "Já ale nejsem většinou." poznamenala zrzka, což Brit rozesmálo. Musela však uznat, že má její kamarádka pravdu. Skutečně nebyla jako ostatní.

V Prasinkách byly sotva pár vteřin a Heather už vypadala, jako kdyby se nejradši vrátila zpět do hradu. "Heather? V pořádku?" ujišťovala se blondýnka. Její kamarádka poněkud otupěle přikývla. "Jen... Objednáš nám?" kývla hlavou ke Třem košťatům. "Přijdu za tebou." Blondýnka přimhouřila ruky. Nelíbilo se jí to, ale nakonec souhlasila. Usmála se na svou starší kamarádku, načež uposlechla její žádosti a zalezla do malé hospůdky. Zrzavá dívka zamířila k Džinovi, načež se rozhlédla kolem. Když nikoho nespatřila vstoupila do tmavé uličky. Děsilo jí, co všechno by se mohlo skrývat ve stínech. Přesto neohroženě vykročila vpřed.

Po pár krocích se s povzdechem rozhodla vrátit odkud přišla. V tom jí ovšem zabránila ruka, jež se jí omotala kolem zápěstí. "Hledáš někoho?" Se zalapáním po dechu pohlédla do tváře mladého čaroděje, jež jí v posledních dnech nedala spát. "Tebe." odpověděla. "Možná jsem se měl zeptat jinak." ušklíbl se chlapec. Heather protočila očima. "Byl to špatný nápad." vyškubla se z jeho sevření. "Počkej." požádal ji. A ona skutečně počkala. Zastavila se. Své čokoládové oči upřela do těch jeho temných, jež ji děsily a přitahovaly zároveň. "Čekal si tu na mě?" vypadlo z ní, aniž by nad tím přemýšlela. "Doufal jsem, že tě to ke mně táhne stejně, jako mě k tobě." přiznal. Vypadalo to, jako kdyby se pral sám se sebou. A nebyl jediný. I Heather sváděla vnitřní boj.

Uličkou se prohnal chladný vánek. Zrzka se otřásla. "Bojíš se mě?" chtěl vědět. Při otázce se však mračil, jako kdyby nevěřil, že by se jej mohla skutečně bát. "Ne. Jen je tu chladno." Pomali jí začínalo docházet, že bílé šaty s laclem nebyly ten nejlepší nápad. Podzim se začínal hlásit o slovo. Ona se však stále odmítala vzdát svých milovaných šatů a kraťasů. "Chceš mou mikinu?" povytáhl obočí, zatímco zatáhl za lem černé propínací mikiny. "Stačí říct." Zrzka se zamračila. Neuniklo jí, že se za oním ujištěním skrývá mnohem víc. Nemluvil jen o mikině. Nabízel jí vše. Mohla si říct o cokoli. Pokud by to bylo v jeho silách, tak by to i dostala.

Hlavu naklonila na stranu. Copy se jí vlivem vánku pohupovaly na zádech. "No?" stále čekal na odpověď. Zrzka zavrtěla hlavou. "Nechci tvou mikinu." Mladík bez zájmu pokrčil rameny. "Jak si přeješ." Dívka polkla. V jeho přítomnosti se cítila zranitelná a tak nějak nahá. Jako kdyby nebyla schopna uchovat si před ním jediné tajemství. "Vážně ode mě nic nechceš, Heather?" oslnivě se usmál. Neuniklo jí, že ji oslovil jménem. Cítila, jak jí v žilách vře krev. Nebyla schopna pořádně myslet. Jeho přítomnost ji dokonale vyvedla z míry. "Co přesně bych od tebe měla chtít, Blaisi?" udělala několik kroků vpřed. Zastavila se až těsně před ním. Hrdě zdvihla hlavu. "No?"

_______________________________________

Tak nakonec se ke správné odpovědi prokousalo několik z vás. 😊💞

Pluska_L byla však první. 💪🏻🎉😁

💋🤗💖