Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 86: Nažloutlá obálka

"Heather!" Zrzavá dívka seběhla schody do přízemí. "Ano?" houkla na svou kmotr, jíž nikde neviděla. "Obývák! Hned!" Mladá čarodějka neměla nejmenší tušení, co asi tak mohla provést. Jakmile však vstoupila do obývacího pokoje, vytřeštila oči. Její kmotra si tiskla rukou zápěstí. Právě od něj jí až k lokti stékal tenký pramínek krve. Charlotte stála naježená pod oknem a urputně syčela na ohromného výraz, jež seděl na parapetu a na prázdno klapal ostrým zobákem. "Garele!" vyjekla, když sova roztáhla křídla, chystajíc se zaútočit na bílou kouli chlupů. Nemohla uvěřit tomu, že výra znovu vidí. Několika dlouhými kroky přešla až k oknu natahujíc ruku k výrovi. "Opatrně!" varovala ji Eleanor, ačkoli to bylo zbytečné. Heather by výr nikdy neublížil. Přesto jej dívka obezřetně sledovala, když mu z nohy uvolnila dopis, což bylo poněkud obtížné. Ruce se jí třásly a ona si nebyla jistá, jestli je to očekáváním nebo strachem.

Hned, co dopis spočinul v jejích rukách, otřel se výr jemně o její prsty, načež jí ukázal záda, roztáhl křídla a otevřeným oknem vyletěl z domu. Heather se rukama opřela o nyní prázdný parapet, načež vyhlédla z okna. Sledovala, jak se výr vzdaluje, zatímco se její srdce stahovalo úzkostí. "Co to sakra bylo?" Heather sebou škubla. Úplně zapomněla na přítomnost své kmotry. "Promiň, Eleanor. Jsi v pořádku?" poukázala na její poraněné zápěstí. Jasnovidka se ušklíbla, sáhla po své hůlce a poměrně hlubokou ránu od Garelova ostrého zobáku si zacelila. "Jsem Lékouzelnice, takže tohle mě nerozhodí," ujistila svou kmotřenku, hledíc na obálku v jejích rukách. "Je od něj?" Heather se ani nemusela ptát, koho má Eleanor na mysli. Přikývla. "Přečteš si ho?" "Já nevím, Eleanor. Myslíš, že bych měla?" zeptala se doufajíc, že se jí dostane užitečné rady. "Je to tvůj život, Heather. Jen a jen tvůj." Zrzavá dívka si povzdychla. "Mluvila si už s mamkou?" "Obě víme, že odpověď znáš," odvětila mladší čarodějka, přesunujíc se se svou kmotrou do kuchyně.

Zatímco Eleanor se pustila do přípravy oběda, Heather se posadila na linku v místě, kde by ženě nemusela překážet. "Jsi jako Hope," zasmála se žena, když na ní pohlédla. "Ráda se dívám, když někdo vaří," pokrčila zrzka rameny. "Ty jsi s mojí mamkou mluvila?" její hlas byl nejistý, nervózní. "Ano. A byl to mnohem příjemnější rozhovor než s tvým otcem." Heather vytřeštila oči. "Mluvila jsi i s tátou?" Jasnovidka se jejímu překvapení zasmála. "Jsou to jedni z mých nejbližších přátel, Heather. Co jsi čekala? Navíc u mě teď bydlíš ty, takže je jasné, že se zajímají." "Byl hodně nepříjemný?" strachovala se. "Bezpochyby to byla naše největší hádka," uznala Eleanor neochotně. "Ale tím se netrap, Heather. Ono se to srovná. Ty se teď hlavně soustřeď na sebe, zlatíčko." Heather s povzdechem seskočila z kuchyňské linky, míříc ke schodům. "Heather!" houkla za ní její kmotra. Na chvíli zanechala přípravy pokrmu. Z linky zvedla nažloutlo obálku, natahujíc ruku s ní před sebe. "Nemůžu ti říct, co bys měla dělat ty. Ale můžu ti říct, co by dělaly jiné ženy z tvé rodiny," kývnula hlavou k fotografiím, jež visely na stěně u dveří. "Sam by ho spálila a upřímně si myslím, že přesně to by udělala i Brit." Tak s tím musela Heather souhlasit. "Lily by jej pravděpodobně odložila někam stranou, soustředila se na přítomnost a přečetla si jej až tehdy, kdy by si byla skutečně jistá, že už je tahle etapa života za ní." "Co bys dělala ty?" vyhrkla ze sebe dívka netrpělivě otázku, jejíž odpověď ji zajímala. "Já?" zamyslela se žena. "Asi by záleželo na tom, co bych cítila. Kdybych s ním už nechtěla mít nic společného, vyhodila bych ho. Pokud bych ho ale milovala, chtěla bych vědět, co v něm je," předala dívce psaní, načež se vrátila k přípravě oběda. Ještě předtím, než dívka kuchyň opustila, zaslechla poslední příklad z úst své kmotry. "Hope by se zeptala hvězd."

_______________________________________

Když se nemůžeš spolehnout na lidi, spolehni se na hvězdy! ✨

💋🤗💖