Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 60: Co víc bys ještě chtěla?

Nervozita. Přemýšlela nad tím, zda někdy stála před oním domem, aniž by pociťovala onu nejistotu. Majitel domu, jež jí velice brzy otevřel, se nezdržoval s pozdravem. Popadl ji za ruku a rovnou ji vtáhl dovnitř. Jen co se dveře zabouchly, už si ji přitahoval k sobě. Místo políbení, jež od něj dívka očekávala, se jí dostalo pevného objetí. Mladíkovi paže ji drtí v jeho náručí. Křečovitě ji svíral, až jí téměř připravil o dech. Věděla, že to nemyslí zle. Zoufalství a strach, na něž u něj nebyla nijak zvlášť zvyklá, ji nyní obkopily. Rukama je objala kolem pasu, hlavu zabořila do jeho hrudi, naslouchajíc zběsilému bití jeho srdce. Hrudník se mu rychle zvedal, dýchal přerývavě. Třes jeho těla nebylo možné ignoroval. Rukama pomalu a něžně zatlačila do jeho hrudi. Blaise neochotně povolil své sevření natolik, aby mu mohla pohlédnout do tváře.

"Hej," zašeptala něžně, když jednu svou ruku natáhla k jeho tváři. "Neudělali ti nic?" zeptala se, žaludek stažený obavami. "Mně?" zeptal se nechápevě. "Ano. Vypadáš hrozně," špitla. Nelhala. Pod očima měl tmavé kruhy, vlasy slepené, čelo se mu lesklou potem. Vypadal jako při horečce. "Bál jsem se o tebe," políbil ji na čelo. Některé dopisy se mu během prázdnin vrátily. Na ty zbylé přišla jen strohá odpověď. Ta nevědomost ho ničila. Mnohem radši by se vypořádal se vzkazem, že s ním končí než s tím, že v sobě živil nějaké naděje, které se mohly brzy a velice snadno proměnit v prach. "Ty ses bál o mě?" dostal ze sebe s laskavým úsměvem. "Podíval se vůbec poslední dny do zrcadla?" Předsíní se rozlehl hořký smích. "To vypadám až tak hrozně?" "Vypadáš nemocně," odpověděla vyhýbavě. Vymanila se z jeho náruče, něžné vzala jednu jeho ruku do své a rozešla se do obývacího pokoje. Tam jej donutila lehnout si na pohovku. Z křesla, které stalo u krbu, vzala deku a ladným mávnutím ji přes něj přehodila. Následně z kapsy džin vytáhla hůlku. Přiložila do krbu a odebrala se do kuchyně, kde postavila na čaj.

V rukou svírala hrnek s horkým čajem. Usrkla teplého nápoje a šálek následně odložila na konferenční stolek. Prsty zajela do vlasů mladíka, jehož hlava jí spočívala v klíně. Blaise měl zavřené oči, tvář běh jakéhokoli výrazu. Sem tam se mu však mírně pozvedly koutky úst, díky čemuž poznala, že se mu její čin líbí. Překvapilo ji, že jeho vlasy byly delší, než obvykle. Vždy je měl nakrátko sestřižené. Nyní však působily neupraveně, jako kdyby se o ně už delší dobu nestaral. "Kdy ses naposledy stříhal?" zeptala se zamýšleně. "Před Vánoci. Nelíbí se ti to?" zamumlal, otevřel oči a více zaklonil klavu. Jejich pohledy se setkaly. "To ne, jen ti ty krátké sluší víc," usmála se. Sklonila se k němu a na pár vteřin spojila jejich rty v pomalém, procítěném polibku. "Můžeš mě ostříhat ty."

Než se nadála, stála v menší koupelně. Před ní seděl na židli mladý čaroděj s výrazem, jež jí nutil se červenat. Nechápala, jak na to mohla přistoupit. Vlasy dopadaly na podlahu a ona nervózně drtila spodní ret mezi zuby. Věděla, že kdyby se jí to opravdu hodně nepovedlo, zas až tak moc by se nestalo. Prostě by párkrát mávla hůlkou a svou chybu by napravila. I tak však byla nervózní. "Ell?" "Hm?" To oslovení jí chybělo. Nedokázala si však představit, že by jej slýchávala od někoho jiného. "Přemýšlela si už nad tím, jak to bude, až doděláš školu?" Zrzka s povzdechem odložila nůžky na umyvadlo. Do ruky vzala hůlku a uklidila ten nepořádek, jež se nacházel na podlaze. "Blaisi," zaúpěla. Chystala se z místnosti odejít, ale černovlásek jí to nedovolil. Vzal ji za ruku a stáhl si ji do klína. "Mluv," pobídl ji. "Nevím ani co bude za měsíc." "To budeš ještě studovat," ušklíbl se. "Budeš se šprtat, abys všem později dokázala, že jsi ta nejchytřejší čarodějka, jakou kdy Bradavice zažily." Svými slovy si vysloužil poněkud nejistý úsměv. "Jen chci vědět, jestli mám balit." Tentokrát se dívka zamračila. "Balit?" "Jo. Pochybuju, že bys chtěla bydlet v Prasinkách." Heather vytřeštila oči. "Snažíš se mi říct, že bys se mnou chtěl bydlet?" dostala ze sebe nevěřícně. "Přesně tak," přikývl, na tváři svůj typický úšklebek. "Blaisi, já nevím," zavrtěla zrzka pomalu hlavou. "Ell, no tak," vzal ji mladík za bradu, hledíc jí do očí. Na tváři měl sebejistý výraz, jež mu dívka ovšem nevěřila. "Dej mi jediný důvod, proč bych s tebou měla po škole bydlet." "Vzala si mi srdce. Co víc bys ještě chtěla?" usmál se. Zrzka se zamyslela. "Co takhle tvoje příjmení?"