Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 24: Nesoudit

"Takže jsi druhým jménem Ell?" zeptal se čaroděj s tmavou pletí. Dívka, jež mu dělala společnost, přikývla. "Jo. Přesněji tedy Eleanor. Po mé kmotře." vysvětlila, načež opatrně usrkla čaje. "Nikdo mi tak ale neříká." odložila šálek stranou, nohu přehodila přes nohu, načež si rukou uhladila sukni. Majitel domu fascinovaně sledoval každý její pohyb. Od dlouhých, štíhlých prstů s perfektně upravenými nehty přejel pohledem přes zápěstí, předloktí, loket až k rameni. Pokračoval přes úzký krk k ladné čelisti, sladké jahodové rty, až k čokoládovým očím. Ofina ohnivých vlasů jí téměř padala do očí, zatímco zbytek vlasů se jí na zádech vlnil v culíku. Stále ještě mu připadala jako anděl. Křehká, nádherná, vrtěla, éterická a velice mocná.

Z jejího těla vyzařovala tak mocné kouzlo, jež mu zamlžovalo úsudek. Nikdy se nesetkal s nikým, kdo by na něj měl takový vliv. Stále si říkal, že musí být opatrný. Že jí nesmí podlehnout. Kdyby to totiž dovolil, byl by navždy ztracen. "Co vůbec děláš, Blaisi?" zajímala se. "Jak jsi jednou trefně poznamenala, jsem dobrej v míchání jedů." Heather vykulila oči. Nic však neřekla. "Mimo to mi jdou ale i protijedy. Lektvary byly obecně má silná stránka." "Živíš se prodejem protijedů nemocnici u svatého Munga?" "I oni je ode mě berou, to je pravda. Víc si ale vydělám prodejem lektvarů čistokrevným. Ti totiž jen neradi chodí k Mungovi..." odkašlal si. "Kvůli mudlovským šmejdům." přikývla dívka. Z její tváře zmizela veškerá vřelost. "Jako moje mamka." s tím vyskočila na nohy a sáhla po své kabelce. Než však stačila udělat byť jen krok, Zabini už byl u ní. Otočil ji čelem k sobě. "Nesoudím tě." Heather se uchechtla. "Ty nesoudíš mě? Děláš si srandu?" zasmála se chladně. "Já nikdy nikoho nezabila." "To já ale..." "Já se o to ani nepokusila! Zaútočil jsi na dvanáctiletou holčičku, zatímco tobě už bylo šestnáct!" Těžce polkl. Na to neměl co říct. "A teď řekneš, že mě nesoudíš?" zeptala se. "Za co vůbec mě nesoudíš? Za to, že jsem se narodila krvezrádci a čarodějce mudlovského původu? Za to, že moji rodiče pomohli zničit pána Zla?" hleděla mu neohroženě do očí, což ho zarazilo. Stále jej udivovala svou kuráží. Kuráží, jež Havraspáru nebyla příliš vlastní.

Zatímco jí držel za ruku, udělala výhrůžný krok blíže k němu. "To všechno dokázali jiní. Ne já." připomněla. "Ať už to bereš jako dobrou nebo špatnou věc, nemá to nic společného s tím, kým jsem já. Žádný viteál jsem nezničila. Žádného Smrtijeda jsem nezajala ani nepomohla s jeho odsouzením." vytrahla se mu. Chystala se odejít, když Blaise znovu promluvil. "Ale mohla si." připomněl jí. I on udělal krok vřed, čímž se ocitnul až těsně u ní. Až tehdy si uvědomila, o jak moc jí převyšuje. "Mohla si všem říct, že důvod proč tě nemohli krátce po útoku na školu najít byl ten, jsem byl já." Heather ani nedutala. "Nebo spíš moje kletba." natáhl k ní ruku. Jeho pohlazení po tváři nebylo takové, na jaké byla od Dillona. Nešlo jen o letmý dotek. Zalapala po dechu, když jí druhou rukou chytil v pase. "Mohla si mě nechat poslat do Azkabanu." "Ale neudělala jsem to." připomněla. Mladík se pousmál. "Mohl si mě zabít." vypnula hruď, bojovně vystrčila bradu. Sklonil se k jejímu uchu. "Ale neudělal jsem to." zašeptal, přičemž se rty otřel o její ušní lalůček. Zrzka zadržela dech. "Kdo by to byl řekl. Ušetřili jsme život toho druhého." čelem se opřel o její. "Možná jsme si souzení, čarodějko." s tím pohlédl do jejích očí s úmyslem spojit jejich rty.