Nervozita jí přemohla ještě v noci. Usnout dokázala na necelé tři hodiny. Naštěstí to na ní nezanechalo žádné následky. Stačila trocha líčení a vypadala svěže a odpočatě. To nezměnilo nic na tom, že byla ze setkání s matkou mladého čaroděje nervózní. S Blaisem se po deváté hodině sešla v Příčné ulici, odkud se společně přemístili do sídla mladíkovi rodiny. "Matka je už od včera nervózní. Asi má strach, aby se z toho ten idiot nevykroutil." ušklíbl se Blaise, když se objevili před velkou, železnou branou. Heather přistoupila těsně k ní, aby si prohlédla vzory na ní. Ani ji nepřekvapilo, že se jednalo o hady, kteří se vzájemně proplétali. "Neměl bys o něm tak mluvit. Je to tvůj nevlastní otec." napomenula jej jemně. "Máš příliš dobré srdce." s tím si z kapsy vytáhl nůž, jímž se říznul do prstu. Heather při tom pohledu sykla. Čaroděj se ušklíbl, načež prstem přejel po klice. Ta klesla dolů, dveře brány se otevřely dokořán.
Kdyby se nějaký nekouzelník procházel kolem, mohl by oné rozlehlé pláně, mohl by vidět mladíka tmavé pleti, jak se s planoucím pohledem obrací na svůj půvabný doprovod. Když k ní natáhl ruku, dívka se nervózně pousmála. Přes svou nejistotu si s ním propletla prsty. Znatelně se uvolnila. Jeho dotek jí pomáhal překonat i tu nejhorší nervozitu. "Tak jdeme do boje." s těmito slovy se zákeřně ušklíbl. Zrzce to dodalo odvahu. Po jeho boku byla ochotna postavit se i těm nejhorším stvůrám. Mladík vykročil vpřed. Dívka nezůstala pozadu. Ještě jeden krok a pak... Pak byli pryč.
Heather zrychleně dýchala, když ji zavedl do do tmavého, nevlídného obydlí. Jak tu někdo může žít? Nerozuměla tomu. Její kmotra přirovnávala děti ke květinám, které ke svému růstu potřebují nejen dostatek živin, ale i lásky a především světla. Toho se zde nikomu nedostávalo. Z ponuré atmosféry Heather mrazilo. Na takovém místě, že se měla konat svatba? To si nedokázala ani za nic na světě představit. "Ukážu ti pokoj pro hosty, dobře?" To dívka s radostí přijala. Chtěla si překontrolovat účes a líčení. Kdyby někde byl k dispozici panák alkoholického nápoje, nepohrdla by jím.
Stačila si sotva poupravit rtěnku a už se pro ni Blaise vrátil. Nestačil zírat. "Jak si věděla..." zadrhl se. Kolikrát už mu na mysl přišlo, že vypadá jako anděl. Když ji nyní viděl v oněch bílých, krajkových šatech, neměl slov. Ani by jej nepřekvapilo, kdyby vyšla na balkon, roztáhla křídla a ve víru jasného světla mu zmizela z dosahu. Nic by jej nyní neranilo více. Světlo se odráželo nejen od výrazných náušnic, ale také on střevíčků. Když k němu ladným krokem přistoupila, nemohl ji neobdivovat. Nedokázal pochopit, jak někdo na tak vysokých podpatcích mohl chodit a vypadat přitom, jako kdyby se sotva dotýkal podlahy. Kdyby ji neznal, myslel by si, že musí mít v rodině vílu. Jak jinak by mohla působit tak étericky?
Držel ji pevně za ruku. Byl si vědom toho, že brzy jí bude muset nabídnout rámě. Mířili chodbou s okny zakrytými závěsy rovnou do místnosti, kde se měl konat obřad. Usoudil, že bude lepší představit krásnou Havraspárku matce až potom. Doufal, že obklopena svatebními hostmi, nebude dělat tak velké scény, jaké by v soukromí nepochybně proběhly. Stanuly před dveřmi, když se zarazil. Vážně si myslel, že je to dobrý nápad? Chystal se nečistou čarodějku vzít do místnosti plné čistokrevných kouzelníků, jež byli plni nenávisti vůči těm, jež byli jako ona. Sevřel její ruku pevněji, což ji přinutilo se na něj podívat. Momentálně jej nezajímalo, že ji to muselo bolet. To co jej děsilo bylo to, že si dříve neuvědomil, že Heather bude jako ovce v jámě plné hladových vlků.
ČTEŠ
Heather Potterová: V pozadí
FanfictionUpozornění! Příběh je doplňkem k sérii Cizinka a Dcera cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí). Heather Potterová. Dívka, jíž nebylo souzeno se narodit. Je zvláštní toto říct o živé bytosti, ale je to tak. Než činy Eleanor Lupi...