Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 64: Bratr hrdina

Poslední zbytky sněhu se z pozemků Bradavic pomalu vytrácely. Chladné počasí ještě přetrvávalo, zvláště kvůli silnému větru. Ten byl také důvodem, proč Heather poslední tři večery strávila ve Společenské místnosti se Skyler, kde se společně učily. Pobytu ve svém pokoji se vyhýbaly, jak jen to šlo. Od večera, kdy Alexis uhodila Dillona, v onom pokoji trávila většinu svého času, přičemž po zrzce nezapomněla házet nenávistné pohledy. Jak se říká, mezi láskou a nenávistí je tenká hranice. A neplatí to jen mezi páry, ale i mezi přáteli. Heather si kdysi myslela, že je jejich přátelství silné. Že leccos ustojí. Přesvědčila se však o opaku. Dívky byly vystaveny náročné zkoušce, jíž nezvládly. Zrzka si však stála za tím, že to tak mělo být. Koneckonců se od té doby už posunula dál.

Pokrčila nohy a následně si je přitáhla k hrudníku. Objala je rukama a povzdychla si. "Copak?" odložila Skyler učebnici lektvarů. "Nudím se." "Řekla bych ti, ať se učíš, ale jelikož neděláš poslední dny nic jiného, tak se klidně vypař," navrhla. Zrzce v očích zaplály nezbedné plamínek, což černovlásku přimělo se zasmát. Neznala lepší pocit, než vidět někoho ze svých blízkých takhle šťastného. "Dneska už je venku líp, tak se pořádně oblékni a zmiz," doporučila jí. "Musím počkat, než všichni odejdou," zamumlala tiše Heather, načež se překlopila na bok, rozvalujíc se po celé pohovce. Skyler, jež její počínání pozorovala z křesla se pouze ušklíbla, vracejíc se k opakování látky.

Co nejtišeji vyklouzla z pokoje s vědomím, že Skyler byla ještě vzhůru. Nyní ji to ani trochu nevadilo. Od chvíle, kdy se své kamarádce svěřila, se jí výrazně ulevilo. Najednou se to zdálo snazší. Nemusela břemeno onoho tajemství nést sama. Měla se o něj s kým podělit. Sky byla ochotná ji vyslechnout kdykoli to dívka potřebovala. Vždy tu byla pro ni. Zatímco s černovláskou se její vztah stále zlepšoval, s Bridgit to začalo skřípat. Blondýnka velmi rychle vycítila, že ji dívky společně něco tají a nebyla z toho ani trochu nadšená. Heather však věděla, že jí to říct nemůže. Nepochopila by to. Nemohla. Zrzka nepochybovala, že by o rok mladší Nebelvírka reagovala podobně jako James a Harry. Zdálo by se jí to jako zrada. Heather jí to nemohla mít za zlé. Dívka měla právo na vlastní názor. A Havraspárka zase na rozhodnutí.

Nedaleko sochy Jednooké čarodějnice narazila na dvojici studentů, jež se zdála naprosto odlišná, nesourodá. Když kolem nich Heather ovšem procházela, neunikly jí široké úsměvy na jejich tvářích. V tu chvíli věděla, že nezáleží na tom, jak moc se od sebe dva liší. Jak rozdílné jsou jejich světy, rodiny, přání a sny. Pokud jsou ochotní jeden za druhého bojovat, pak jim nic nezabrání být spolu. Heather doufala, že ona dvojice si nebude muset projít tím, čím si procházela ona. S každým dalším okamžikem, který strávila s Blaisem, si čím dál tím víc byla vědoma toho, že bez něj nebude schopna žít. To ti stále přivádělo k otázce budoucnosti. Blaise se o svém návrhu, aby po škole bydlela s ním už nevracel. Dívka věděla, že to myslel vážně, a že jeho nabídka stále platila. Nechtěl na ní však tlačit. Byl si vědom toho, co všechno by proto musela obětovat. Naděje na to, že by toho skutečně byla schopna, rostla každým dnem. Zároveň se ale začínal obávat toho, jak by zareagoval, kdyby skutečně dala přednost jemu před svou rodinou. Bál se, že by ji to zničilo. A to nemohl připustit. Ani kdyby to znamenalo, že se jí bude muset vzdát.