Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 59: Slušelo by vám to spolu

Z vlaku vystupovala se smíšenými pocity. Čekaly ji poslední měsíce v Bradavicích. Čas plynul rychleji, než dívce bylo příjemné. Před sebou měla OVCE, jež měly určit její budoucnost. Dívka si byla plně vědoma jejich váhy a rozhodně je nehodlala podcenit. Koneckonců do byla Havraspárka, jež byla v učení schopna ležet i několik dlouhých hodin. I kvůli všemu tomu zmatku ohledně její rodiny a Blaise, se rozhodla veškerou svou pozornost upřít právě na ně. Hope se jí v Doupěti těsně před odjezdem snažila přesvědčit, že se měla dívat ještě dál. Soustředit na to potom. Na svůj život jako dospělé ženy v kouzelnickém světě. Problém nebyl jen v tom, že v sobě Heather neviděla dospělou ženou, ale také v tom, že si nebyla jistá, jakou součástí onoho světa chce být. Už dávno věděla, že po svých rodičích nebyla. Nedokázala se najít v lékouzelnici a už vůbec ne v bysteozorce.

Celou večeři ve Velké síni strávila zadumaná, v poněkud nevrlé náladě. Jídla se sotva dotknula a rozhovor členů Famfrpálového týmu sotva vnímala. Poprvé se do něj zapojila až ve chvíli, kdy do ní jeden z nich šťouchl. Poněkud neochotně se přiměla soustředit na tok hovoru. Toho večera ovšem nebyla jediná, kdo byl tak trochu mimo. Skyler, jež nebyla součástí týmu, se věnovala opakování zaklínadel, což zrzku ani v nejmenším nepřekvapilo. Za to hledění kamsi do prázdna, jež po celý čas provozoval kapitán týmu, ji z míry vyvedlo. Felix zíral směrem k Nebelvírskému stolu. Při onom zjištění se Heather pousmála. Zdálo se zvláštní, jak je člověk občas slepý. Nyní, když už věděla to, co pro většinu jejích spolužáků bylo stále tajemstvím, nechápala, jak si toho mohla nevšimnout. Jak jí něco takového mohlo uniknout? Nyní se to zdálo více než jasné. Naklonila se ke svému kapitánovi, hlavou se opírajíc o jeho rameno. Felix sebou mírně škubl, věnujíc dívce zaskočený pohled. "Unavená?" optal se starostlivě, ačkoli byli patrné, že jeho myšlenky jsou stále ještě na kilometry vzdálené. Heather bez rozmýšlení přikývla. "Tak si jdi lehnout. Zítra budeme mít po škole trénink," oznámil. Zrzka se narovnala, protáhla si záda a hraně zívla. "Slušelo by vám to spolu," zamumlala, když se zvedala ze svého místa. "S kým?" zatvářil se mladík nechápavě. "S tím blonďatým pošukem," odvětila Heather s mírným úsměvem. "Vážně? Bridgit je fajn, ale..." V očích mladého kapitána se mihnula panika. "Klid, Felixi. Já nemyslela Brit." Kapitán Havraspárského Famfrpálového týmu se zmohl na pouhé zaražené zamrkání. Jeho zrzavá spolužačka jej hravě poplácala po rameni, než se sklonila ke své černovlasé kamarádce, šeptajíc jí do ucha, že už si půjde lehnout.

Na spánek bylo ještě skutečně brzy. I z toho důvodu se po sprše posadila na svou postel, nechala kouli bílých chlupů, aby se jí uvelebila v klíně a pustila se do svých poznámek z lektvarů. Znovu se toho dne zatoulala myšlenkami ke své budoucnosti. K tomu, čím by se doopravdy ráda stala, lektvary nepotřebovala. Na druhou stranu jí bylo jasné, že se její sen nikdy nevyplní. Nebylo to tak, že by si nevěřila. Jen věděla, že by to její rodiče nikdy nedovolili. Ťukání donutilo zrzku vrátil se zpět do reality. Podrbala Charlotte za ušima, odložila ji vedle sebe a přešla k oknu. Otevřela okenice, aby dovnitř mohl vlétnout výr, jež mnohým naháněl hrůzu. Heather si na Gerala však už zvykla. Převzala si od něj vzkaz, jež měl upevněný k nožce a bez odpovědi jej poslala zpět o jeho majiteli, což se mu příliš nezamlouvalo. Heather však neměla v plánu odpovídat. Na dopisování toho večera skutečně neměla chuť.