Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 42: Továrna

Hřištěm se ozvala zapískání. Zápas skončil. Nebelvír vyhrál. Heather se připojila k potlesku. Jakmile však hráči přistáli, vydala se popřát svým přátelům. Jako prvního objala Archieho, který postával po boku své sestry. "Gratuluju." lípla mu přátelskou pusu na tvář, načež se vrhla kolem krku Brit. "A tobě taky!" usmála se. "Cítím se dotčená." ozvala se blondýnka, když společně mířili pryč z hřiště. "Jak to, že Archie dostal pusu a já ne?" Heather se světlovláskem vyprskli smíchy. "Omlouvám se. Nechtěla jsem, aby ses cítila opomenutá." s tím jí dala pusu na tvář stejně jako předtím jejímu dvojčeti.

Bridgitina reakce ji pobavila, ale nepřekvapila. Co se dvojčat týkalo, vždy se jím snažila měřit stejně. Pokud o to ovšem oba stáli. Když šla tedy do Prasinek s Brit a Archie se tvářil uraženě, šla tam hned příští návštěvu s ním. Ona a Archie si nebyli nijak zvlášť blízcí. Nebyli dobří přátelé, ale spíš bratranec se sestřenicí, kteří od sebe bydlí daleko. Dokážete bez nich žít. Ale jen díky vědomí, že se s nimi zase jednou setkáte. Vždycky když se potřebovali, byli tu jeden pro druhého. Nabízeli rameno, o které se mohl opřít. Tím to ale končilo. Žádné svěřování, žádné důvěrnosti.

Přesvědčivost blondýnky neznala mezí. Právě proto se s nimi zrzka táhla po schodech k Nebelvírské věži. A to jen proto, aby se před obrazem Buclaté dámy obrátila a zamířila na opačný konec hradu. Alespoň si to tedy namlouvala. Pochybovala, že ji Brit ze svých spárů tak snadno propustí. Jenže ona potřebovala nejdéle za hodinu vypadnout. Čekala ji hlídka s Dillonem. Jedna z mnoha.

Rána ji vytrhla z myšlenek. Až nyní si všimla, že se dvojčata pošťuchují. Brit akorát ramenem narazila do jednoho brnění. Její bratr se jí posmíval. To byla chyba. Než se nadál, proletěl skrz obraz, jež pokrýval celou stěnu chodby, jíž procházeli. Heather se zmateně rozhlédla kolem. Kolikrát už Brit doprovázela do její koleje. Tady však ještě nikdy nebyla. "Holky! To musíte vidět!" ozval se Archie zpoza obrazu. Čarodějky si vyměnily podezřívavý pohled. Nakonec se chytily za ruce a jako jedna prošly skrz.

"Když jsme spolu, jsme jako továrna na průšvihy a problémy." zamručela Brit. Nebylo to poprvé, co se s nimi Heather ocitla někde, kde nikdy předtím nebyla. "Kde to jsme?" chtěla vědět Heather. Když se jí odpovědi nedostalo, vytáhla si z kabelky kus pergamenu. "Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti." s tím se Pobertův plánek začal probouzet k životu. Zrzka po něm přejela prsty. "Moment..." zamumlala. "Byli jsme kousek od vaší koleje, ne?" Brit přikývla. "Jen jsme to vzali skratkou." vysvětlila. Její kamarádka se uchechtla. "Tak proč jsme teď na druhém konci hradu?" a skutečně. Z místa, kde se nyní nacházeli to bylo k Nebelvíru daleko. "Jak jsme tohle dokázali..." pokroutila Heather nechápavě hlavou. "Pojďte se podívat na tohle!" volal je k sobě Archie, jež stál pod bohatě zdobenými schody. Zatímco Brit je seběhla, Heather zůstala stát nahoře kvůli lepšímu výhledu. Tajil se jí dech. Každá stěna symbolizovala jednu kolej. Havraspár, Nebelvír, Mrzimor a nakonec Zmijozel.

Tím to ale nekončilo. Schodiště tu dohromady byly čtyři. Každé vedlo k obrovskému obrazu na stěně. Zrzka se zastavila hned u druhého. Ten totiž znala. Častokrát kolem něj procházela, když si cestu ke své koleji zkracovala jednou z temných uliček. Nikdy ji však nenapadlo se jej zkusit dotknout nebo jím dokonce projít. Nyní jí bylo jasné, že jej bude využívat často. Přeci jen, kdo by chtěl na návštěvu za svými kamarády chodit přes celý hrad, když stačí projít dvěma obrazy?

_______________________________________

No tak si myslím, že tohle bude zase jeden z mých nekonečně dlouhých příběhů 😅💞

💋🤗💖