Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 61: Proč?

Jestli se ještě jednou objevíš v Prasinkách po západu slunce, tak moje trpělivost přeteče.

Zrzavá dívka s hrůzou hleděla na dopis, jež jí právě přišel. Neměla nejmenší tušení, jak se to její otec mohl dozvědět. "Heather? V pořádku?" Oslovená se prudce otočila, dopis drtíc v ruce. Hleděla do očí své černovlasé kamarádky a děkovala Merlinovi, že byla Velká síň ještě téměř prázdná. Přeci jen bylo poměrně brzy ráno a většina studentů si dopřávala po náročném školním týdnu zasloužený odpočinek. "Heather?" zkusila do Skyler znovu, když dívka neodpovídala. "Ne," přiznala zrzka tiše. "Kdo ti píše?" Jak odpovědět? Nechtěla své kamarádce lhát. Ne víc, než to dělala doteď. Několikrát otevřela úst, aby něco řekla, ale nakonec vždy jen nervózně polkla. "Vypadáš, jako kdyby ti někdo vyhrožoval smrtí," poznamenala dívka, když se posadila na volné místo hned vedle ní. "Tak nějak," zamumlala Heather tiše. Skyler ji ovšem slyšela. Strach o kamarádku se ještě zvětšil. "Heather, nemůžu tě nutit mi to říct, ale..." "Víš co?" skočila jí zrzka do řeči. Oči se jí leskly, což ve Skyler vyvolávalo tendenci ji pevně obejmout. "Řeknu ti to," rozhodla se. "Určitě?" ujišťovala se vyšší z dívek. Nechtěla, aby to její kamarádka dělala jen z pocitu, že musí. Když si však Heather pořádně prohlédla, bylo jí jasné, že proto to nedělala. Prostě se už někomu potřebovala svěřit.

Ticho. V místnosti zabezpečené kouzly odpověděla Havraspárka s ohnivými vlasy svůj příběh a její drahá přítelkyně se zmohla na pouho pouhé zírání. Heather jí kladla na srdce, aby ji nepřerušovala. Nebyla si totiž jistá, jestli by poté zvládla pokračovat. Během jejího vyprávění se ve Skyler odehrával vnitřní boj. Chvílemi měla chuť na menší dívku křičet, potom ji zase obejmout. Užíral ji strach, pocit viny, bezmoc, neskutečné obavy. Pak přišla úleva. Úleva, že všechna ta tajemství a náhlá zmizení bez vysvětlení jsou už za nimi. Nyní naproti sobě stály v tichu, které bylo plné napětí, jež hrozilo, že je obě pohltí. Skyler se najednou nedostávalo slov, zatímco Heather se bála byť jen prudčeji pohnout. Neměla nejmenší tušení, co mohla od své kamarádky očekávat. S jediným však počítala. A to s odsouzením.

"Hádám, že za to tak trochu můžu já," bylo to první, co z černovlásky vypadlo. Zrzka se zamračila. "Ty? Jak bys za to mohla?" nechápala. "Furt jsem ti říkala, že Dillon není ten pravý. Že to není kluk pro tebe. Že potřebuješ pořádnýho chlapa," sama nad sebou se smíchem pokroutila hlavou. "Že si ale najdeš čistokrevnýho a rovnou o čtyři roky staršího, tak to jsem opravdu nečekala." "Nezlobíš se?" chtěla vědět zrzka. Bála se. Bála se dívčiny odpovědi. Přesto se však zeptat musela. "No nadšená nejsem," přiznala černovláska. Rukama si protřela obličej, než se zhluboka nadechla. "Jen mi řekni, hodláš v tom pokračovat?" Zrzka sevřel mezi rty spodní ret. Rozvážně přikývla. "Proč?" "Miluju ho," zamumlala Heather provinile. Podvědomě se přikrčila, když k ní Skyler popošla. Netušila proč. Jestli to bylo vinou nebo strachem, že ji Sky uhodí, ačkoli jí to k dívce moc nesedělo. "Holka moje nešťastná," povzdychla si černovláska, objímájíc svou mladší kamarádku. "Pěkně sis zavařila." "Já vím, Sky," přiznala Heather. Opravdu to věděla. V jedné ruce stále ještě mačkala dopis, jež jí toho rána přišel. "Co tvoje rodina?" zeptala se starostlivě Skyler, když se od dívky s ohnivými vlasy odtáhla. "Jak jsem říkala, mamka to vzala klidně. S Harrym je to horší a co se taťky týče," rozhodila zoufale rukama, "tak ten by Blaise nejradši zabil. A mě s ním." "Jo, tak to jsem z toho dopisu pochopila," přitakala vyšší dívka, šťouchajíc svou kamarádku do boku. "Zabil by ho ale proto, abys byla v bezpečí. Pochybuju, že by zabíjel i tebe," snažila se ji povzbudit. Zrzka však posmutněle zavrtěla hlavou. "To vyjde na stejno."