Upozornění! Příběh je doplňkem k sérii Cizinka a Dcera cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Heather Potterová. Dívka, jíž nebylo souzeno se narodit. Je zvláštní toto říct o živé bytosti, ale je to tak. Než činy Eleanor Lupi...
Pět. Čtyři. Tři. Dva... Štíhlé prsty se prudce sevřely v pěst, čímž zajaly malou, lesklou kuličku. Havraspárská Chytačka ji hrdě zvedla na hlavu, přičemž se kolem ní prohnal potlouk. Ten však nevnímala. Radost z vítězství pohltila všechny její smysl. Přistála na hřišti jen pár metrů od kapitána týmu. Pýcha v jeho očích ji nesmírně potěšila. Felix rozpřáhl ruce, čímž jí nabízel objetí. Chytačka se mu tedy vrhla kolem krku. Se smíchem si nechala lípnout pusu do vlasů, načež se otočila na studenty Havraspáru, jež už pomalu scházeli na hřiště. Někteří už dokonce mířili k hradu. Její přítel na ni čekal u východu z hřiště. Usmíval se na ni, ačkoli bylo vidět, že se bál. Nevyčítala mu to. Jen by ocenila více podpory. Té se jí však v tomto směru nedostávalo.
Vítězství. Důvod k oslavě. Zrzavá dívka stála u okna, rukama se opírala o parapet. Před sebou měla položený rozpis hlídek. Litovala, že ji toho večera neměla právě ona. Nechtělo se jí slavit. Rozhodně ne s lidmi, jež na ní dole čekali. Neměla chuť se na všechny usmívat a se všemi zdvořile hovořit. Nejradši by jen zalezla do tichého koutku s nějakou dobrou knihu a ztratila se v jejím příběhu. Bohužel jí to nebylo dovoleno. "Heather, jdeš?" oslovila ji její černovlasá kamarádka. "Jděte napřed." pobídla dívky. "Přijdu hned." podle cvaknutí dveří poznala, že její spolubydlící skutečně opustily pokoj. Heather s povzdechem přešla k zrcadlu upevněném na stěně. Jemná látka růžových šatů, jež vypadaly jako kdyby byly pro panenku, byla neskutečně jemná a příjemná. Volánky na v oblasti hrudníku opticky zvětšovaly její poprsí, ačkoli to nijak výrazně nepotřebovala. Natočila se k zrcadlu bokem. Při pohledu na odhalená záda se zamračila.
Dva křížící se proužky nezakryly a už vůbec neochránily před chladem vůbec nic. Sandálky na způsob žabek ji mírně tlačily. Bylo jí jasné, že si jejich vinou sedře paty do krve. A k čemu to? Kvůli snaze upoutat pozornost nějakého chlapce? V Havraspáru nebyl žádný čaroděj, jehož náklonnost by toužila získat. Na partnerské vztahy se nikdy nijak zvlášť nesoustředila. Výjimkou nebyl ani Dillon. Mladý Primus přilákal její pozornost až v momentě, kdy se stali Prefekty. Do té doby jej vnímala jako parťáka na učení. Co se od té doby změnilo? Při odpovědi, jíž zašeptala do ticha, ji zamrazilo. Nic. Nezměnilo se ale absolutně nic. Celým tělem se jí prohnal nepříjemný mráz, jež pramenil z upřímnosti k sobě samé.
Z nočního stolku vytáhla kousek zmačkaného pergamenu. Jeho obsah znala téměř nazpaměť. Četla jej pokaždé, kdy si zatoužila s někým popovídat o čaroději, jež jí zamotal hlavu. Tvrdě se kousnula do rtu. Veškeré odhodlání držet se od něj dál, bylo pryč. A stačilo jen uvědomit si, že chlapce, jehož nazývala svým přítelem, nemilovala. Poklekla na zem a zpod postele vytáhla svůj kufr. Otevřela jej a strčila dovnitř ruku, ve snaze nahmatat předmět, jež jí daroval před odjezdem do Bradavic její bratr. Tehdy si okamžitě neuvědomila, co držela v rukou. Nyní už však přesně věděla, že právě tenhle kus pergamenu, byl klíčem k jejímu štěstí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
