Nepřišla. Nemohla. Dillon prohodil služby. Pondělní večer byla tedy odsouzena strávit na hlídce. Nezapomněla však bývalému Zmijozelskému studentovi napsat, aby na ní zbytečně nečekal. Skončilo to tak, že si navzájem posílali po sově dopisy celé odpoledne.
V sobotu jdu do Prasinek, tak se stavím, dobře? Ale během týdne už nemůžu.
Podala Geralovi kus pergamenu a otevřela mu okno. Jakmile jej znovu zavřela, natáhla si přes oblečení hábit a pohladila bílou kouli, jež se rozvalovala na její posteli. "Buď tu hodná, Charlotte. A pohlídej ty bídáky." vrhla vražedný pohled na kocourky, kteří se akorát prali u dveří, jež vedly do koupelny.
Toho večera se stalo něco, co Heather s Dillon zažívali jen málokdy. Zatímco procházeli hradem, vládlo mezi nimi hrobové, tíživé ticho. Oba toho měli tolik co říct, ale nevěděli jak. Oba se odhodlávali ke kroku, jež jejich životy mohl ovlivnit na vždy. Heather se zhluboka nadechla. "Já..." Světlovlasý mladík ji vzal za ruku. Bylo to poprvé, co nečekal na svolení a ona si toho byla vědoma. Odvedl ji k nejbližšímu oknu. Nacházeli se vysoko. Kdyby nebyla noc, nepochybně by dohlédli až na konec Bradavických pozemků. "Zasloužila by sis celý svět." usmál se Havraspár. Zrzka pootveřela zaskočeně ústa. Tohle se teď nepotřebovala slyšet. "Dillone, počkej." požádala jej. "Čekal jsem už dlouho Heather." Přistoupil k ní. Své oči upřel do těch jejich. Vpíjel se do ní pohledem a ona se nemohla zbavit pocitu, že takhle to být nemá. Že je to špatně.
Chtěla uhnout, ale intenzita chlapcova pohledu jí to nedovolila. Nejradši by mu hůlku přelomila vejpůl. Za tmu by nyní dala cokoli... "Heather..." pohladil ji láskyplně po tváři. "Pojeď se mnou o Vánocích k nám." prosil. "Seznámíš se s mými rodiči a..." zasněně se usmál. "Miluji tě." zašeptal něžně, načež ji políbil. Dívce se zadrhl dech vhrdle. Tohle nešlo podle jejího plánu. Na téhle situaci nebylo absolutně nic tak, jak by si přála. Kousek od něj ustoupila, rukou si zakryla ústa. Nechtěla, aby viděl, jak moc jí tímto šokoval. Jednou rukou se opřela o prosklenou část okna. Cítila chlad, jež do ní z venku proudil. Ani ten však nedokázal uklidnit její splašené srdce.
Dillon stál za ní, stále se sladce usmíval. Nepochybovala, že ona to cítí stejně. "Nemusíš nic říkat. Jen... Pojeď se mnou, prosím." "Já..." otočila se na něj. "Nemůžu, Dillone. Omlouvám se, ale každý rok trávíme Vánoce v Doupěti. Je to jediné období v roce, kdy je můžu všechny vidět pohromadě." Světlovlásek chápavě přikývl. Věděl, jak moc pro ni její rodina znamená. Stále s nimi byla v kontaktu. Hodně o nich mluvila. Brit pro něj byla jen bláznivá Nebelvírka. Pro Heather však byla jako sestra, kterou nikdy neměla. A nebyla jediná. S Hope si dopisovala minimálně jednou měsíčně už od chvíle, kdy bývalá Nebelvírka dokončila svá studia v Bradavicích. Hodně visela i na své kmotře. I ta pro ni znamenala mnohé. Pak tu byl ten šílený Bystrozor Black, profesor Lupin, ale také majitelé obchodu s žertovnými předměty v Příčné ulici. Její rodina se neomezovala jen na krev. Sahala mnohem dál. A přesto, že nikdy mu nevadilo, jak moc je na nich dívka závislá, nyní jej to mrzelo. On už plánoval jejich společnou budoucnost, zatímco Heather to toho večera chtěla ukončit. Zatímco Dillon nepochyboval, že se jednoho dne vezmou, Heather viděla po svém boku někoho jiného. Důvod, proč dvojice Primusů byla stále ještě tvořila pár,byl ten, že dívka, jež měla pořádně prořízlou pusu, nenacházela nyní slova.
_______________________________________
Tak co myslíte? Bude Heather nakonec s Dillonem nebo Blaisem? 🤷🤔
💋🤗💖
ČTEŠ
Heather Potterová: V pozadí
FanfictionUpozornění! Příběh je doplňkem k sérii Cizinka a Dcera cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí). Heather Potterová. Dívka, jíž nebylo souzeno se narodit. Je zvláštní toto říct o živé bytosti, ale je to tak. Než činy Eleanor Lupi...