Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 67: Dobrý vkus

"Blíží se to." Místo slovní odpovědi se mladíkovi dostalo pouze chabého přikývnutí. Jeho rusovlasá společnice byla myšlenkami v Prasinkách, u mladíka, jehož toho dne večer plánovala navštívit. "Myslíš, že máme šanci je porazit?" Onou otázkou si konečně získal dívčinu pozornost. "O čem to mluvíme?" zeptala se provinile, což kapitána Havraspárského Famfrpálového týmu přimělo se zasmát. Poplácal ji po ramenou. "Zápas proti Nebelvíru," objasnil. "Aha, já myslela, že mluvíš o zkouškách," protočila očima. "Tak co myslíš?" zeptal se znovu Felix. Oknem hleděl do dálky, zatímco Heather se chystala konečně pokračovat v eseji na Lektvary. "Já nevím, Felixi. Ale byla bych ráda, kdyby se nám to podařilo," mírně se na něj usmála. Mladík souhlasně přikývl. V jeho tváři byl však jasně patrný rozpor.

Nechala esej esejí. Vstala ze svého místa a přesunula k Felixovi. Posadila se na opěradlo křesla, v němž seděl, nechávajíc se od něj obejmout kolem pasu. Rukama se zapřela o jeho ramena, zhluboka se nadechujíc. Nic jí do toho nebylo. Byla to čistě jeho věc. Něco jí však napovídalo, že Felix potřeboval někoho, s kým by to mohl probrat. "Nemusíš se tím trápit." Havraspár se na ní nechápavě podíval. "Nenaštve se ani když Nebelvír porazíme," ujišťovala jej. "Mně se ale vážně nelíbí..." "Kdybych si myslela, že máš něco s Bridgit, tohle bych v životě neřekla," ušklíbla se. "Ta by o tebe po jejich prohře pravděpodobně zlomila koště. A to by byl ten lepší případ," mrknula na něj. "Tak o kom?" "Blonďaté, rozevláté vlasy, hrdé, statečné srdce, rozkošný kukuč a věrnost až za hrob," prsty jemně promnula mladíkova ramena. "Kolikrát myslíš, že se za všechny ty roky stalo, že se dali dohromady dva kapitáni?" zeptala se co nejtišeji. Přeci jen se ve Společenské místnosti nacházela dost uší, jímž ona věta nebyla určena.

S úsměvem na rtech sledovala, jak z tváře jejího kapitána mizí veškerá barva. Celé jeho tělo se napnulo. Pod rukama cítila, jak mu svaly na ramenou ztuhly. U srdce ji píchlo vinou. Doufala, že Felixovi onou otázkou nezpůsobila doživotní trauma. "Víš to," vydechl po chvíli. "Jo," přitakala klidně. Právě klid v onu chvíli mladému Havraspárovi chyběl. "Máš dobrý vkus," pokývala uznale hlavou. "A Archie taky. S tím si myslím, že by souhlasila i Brit," dloubla jej se záludným úsměvem do ramene. Felix si rukama prohrábl vlasy, jež měl na rozdíl od Archieho poněkud krátké. "To s Bridgit byl omyl," polknul těžce. "Klid. Já to vím. A Brit taky. Chtěl ses s ní přátelit, jen si to špatně vyložila. Hádám, že už tehdy si byl s Archiem," odtušila. "Nejen tehdy," zamumlal si pro sebe kapitán týmu, což jen povzbudilo dívčinu zvědavost. "Jak dlouho to vůbec trvá?" "Na konci prázdnin jsme se potkali v Příčné ulici," zašeptal. "Ale není to tak, že by to začalo tam, jen..." "Jen to tam skončilo?" "Tak nějak. Měl jsem o něj zájem už delší dobu. Archibald se tomu ale bránil." "Očividně nakonec přeci jen podlehl tvému šarmu." Kapitán Havraspárského týmu se zasmál, načež pomalu pokýval hlavou. "Měl jsem velký štěstí," pohlédl do čokoládových očích, v nichž se lesklo něco podobné lítosti. Zrzavé dívce bylo jasné, že to ani oni dva nebudou mít snadné. Že se budou potýkat s odsuzováním a upozorňováním, že to tak není správné. Na druhou stranu bylo vidět, že minimálně Felixovi na tom nezáleželo. A to byl první krok k úspěchu.

_______________________________________

Jej! 😁💞

💋🤗💖