Upozornění! Příběh je doplňkem k sérii Cizinka a Dcera cizinky (hrozí nepochopení některých událostí či souvislostí).
Heather Potterová. Dívka, jíž nebylo souzeno se narodit. Je zvláštní toto říct o živé bytosti, ale je to tak. Než činy Eleanor Lupi...
"Heather!" Zrzavá dívka se pořádně nestačila rozkoukat a už byla obklopena svými dvěma nejbližšími kamarádkami. Černovláska v modrých šatech nepochybně od předních mudlovských návrhářů, vypadala úchvatně. Když ji Heather spatřila, nepřišlo jí, že by onou barvou chtěla vyjádřit svou náležitost Havraspáru. Zrzka za tím viděla víc. Viděla živel. Vodu. Pramínek, jež se mění v říčku, jež z nich ničeho nic přechází v nebezpečné peřeje. Pokud byla hladina klidná, nejedeny člověk si v ní smočil nohy. Jakmile se však rozbouřila, byla nebezpečná nejen svému okolí, ale především také sama sobě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K překvapení všech nebyly šaty poslední dívky rudé. Alespoň tedy ne čistě. Barva modelu, jež na sobě toho večera měla Brit, se dala spíše popsat jajo temně růžová. Jednalo se o původně krátké šaty s krajkovým volánkem přes prsa, jejichž sukně byla následně prodloužena díky druhé vrstvě z průhledné látky. Blondýnka tak dávala na obdiv své štíhlé nožky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Tak mě napadlo, že bychom na začátku prázdnin mohly někam zmizet." "Třeba do Ameriky!" přidala se k Brit možná až příliš nadšeně Skyler. "Vy jste se zbláznily." hleděla na ně zrzka šokovaně. "Heather, musíme si trochu toho života užít, než někde zakotvíme." snažila se jí domluvit její blonďatá kamarádka. "S vámi si člověk užije až až. To mi věř." ušklíbla se dívka, rozhlížejíc se kolem sebe s pocitem, že na ni někdo hledí.
Nespletla se. V jednom z temnějších koutů stál mladík snědší pleti. Co Heather překvapilo byl fakt, že po jeho boku nestála jeho matka, nýbrž nevlastní otec, jež se s ním snažil komunikovat. Mladík vůči němu nebyl nijak zvlášť sdílný, ale nezdálo se, že by na něj byla zvlášť nepříjemný, což zrzku potěšilo. Jakmile se téměř černé oči setkaly s čokoládovými, mihly se v nich jiskry, jež Heather moc dobře znala. Na první pohled chladné a mrtvé oči se najednou zdály přívětivé a plné života. Zračila se v nich něha, láska, ale také obavy. Obavy o něco, co jejich majiteli nikdy nemohlo patřit, ale on po tom přesto toužil víc, než po čemkoli jiném.
Blaise se pohnul směrem ke trojici dívek, přičemž Heather zadržela dech. Sama udělala krok jeho směrem. Troufla si však na jeden jediný. Ocitla se tak přímo před svými kamarádkami. "To je Zabini?" odfrkla si Brit. "Mamka říkala, že ho tvůj otec zatknul či co. Upřímně se divím, že to ještě nebylo v Denním věštci." "Bylo. Dneska ráno. Malými písmenky a překvapivě bez fotografií." "Mamka taky říkala, že si ho měl tvůj táta pěkně vychutnat. Musel ho hodně naštvat." "Je to moje vina." kuňkla provinile Heather a s pohledem na blížícího se Blaise, ucouvla. Přestože se mu ještě před chvílí chtěla vrhnout kolem krku, nehledíc na přítomné, nyní ji veškeré odhodlání opustilo. Cítila, jak se kolem ní omotávají mužské paže, vedouc ji na parket. Jen co k jejím uším dolehla hudba, odvážila se vzhlédnout. K jejímu překvapení se Harry netvářil naštvaně, zhuseně či vyčítavě. Zdál se spíš ustaraný. Tisknul si svou sestřičku k sobě, jako kdyby mu ji někdo měl ukrást. Jako kdyby se bál, že stačí jen mrknout a ona byla pryč. Zatímco jeho trápila otázka budoucnosti, Heather si za celý ten den konečně nepřišla jako černá ovce rodiny Potterových. Naopak. Cítila se chráněná a milovaná. Jako pod křídly toho nejvznešenějšího anděla.
