Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 83: Místo jen pro jednoho člověka

Pozemky Bradavic zahalila tma, na nebe si našly cestu hvězdy, jež dělaly společnost jasnému a zároveň děsivému měsíci v úplňku, jež mnohým sliboval krutou bolest. Nejeden Bradavický student onoho večera zůstal vzhůru, aby společně se svými přáteli oslavil konec školního roku. Heather na tom nebyla jinak. Ve společenské místnosti Havraspáru seděla na pohovce mezi Skyler a Felixem, jež se nezdál být dvakrát ve své kůži. Duchem byl nepřítomný a každou chvíli se napnul, jako kdyby se chystal vstát, ale na poslední chvíli sám sebe zastavil. Když se k napnutí přidalo i uvěznění spodního rtu mezi zuby, vzala jej zrzka za ruku, aby na sebe upozornila. Po navázání očního kontaktu věnovala mladíkovi povzbudivý úsměv, než mu hlavou pokynula ke dveřím, které vedly na chodbu. "Jdi za ním," šeptla, když Felix nějakou tu chvíli pouze nerozhodně hypnotizoval dveře. "Nemůžu. Určitě chce být s ostatními Nebelvíry," zamumlal, vrtíc u toho hlavou. "To určitě ano. Stejně, jako ty chceš být s námi," přitakala chápavě Heather. "Ne ale víc, než chce být s tebou." Felix otevřel ústa, chystajíc se něco říct, než je opět raději zavřel a přikývl. Vstal, ale ještě než zamířil ke dveřím, sklonil se k zrzavé dívce, jíž věnoval nejisté políbení na tvář.

Čokoládové oči sledovaly, jak mladý kapitán opouští společenskou místnost Nebelvíru. Jejich majitelka mu v hloubi duše záviděla. Ne však jeho vztah, ale jeho odhodlání a odvahu. Zatímco on byl odhodlaný postavit se kvůli Archiemu celému světu, ona se kvůli strachu z odsouzení Blaise vzdala. "Žárlí." "Cože?" obrátila se zmateně na černovlásku, jejíž pohled směřoval k oknu. "Dillon," zamumlala Skyler, "se mohl zbláznit, když ti dal Felix pusu." Heather se zamračila. "Nemá důvod. Oba jsou mí kamarádi." "Vážně?" povytáhla černovláska podezřívavě obočí. "Přísahám. S Felixem nic nemám," pronesla se vší vážností. "A s Dillonem?" "Skyler," dívčin tón byl ostrý, varovný. Černovláska se pohybovala na tenkém ledě. "Neudělej nějakou pitomost," zaprosila vyšší dívka, hledíc jí upřeně do očí. Heather jí věnovala úsměv, jímž se jí snažila ujistit, že se nemá čeho bát. Když se poté ovšem zrzka zvedla a zamířila k mladíkovi, jež seděl u okna obklopen několik mladšími studenty, jimž nevěnoval ani špetku pozornosti, potřebovala by černovláska více než jen její úsměv, aby zůstala klidná.

Stačilo jedno naklonění hlavy, aby student staršího ročníku pochopil. Na pokyn Primuse drknul do svých spolužáků, s nimiž se okamžitě přesunul od okna ke krbu, aby mladíkovi a dívce, jež k němu akorát mířila, dopřáli soukromí. Heather se usadila na jedno právě uvolněné místo. Ocitla se tak přímo naproti Dillonovi, jež ji pozoroval se zasněným výrazem. Pochybovala, že se na ní někdy přestane dívat jako na ten nejcennější poklad, jako na svůj životní sen. Mrzelo jí, že mu to pravděpodobně nebude nikdy schopna oplatit. V jejím srdci bylo místo jen pro jednoho člověka a momentálně bylo obsazené. Neměla dojem, že by se to v nejbližší době mělo změnit. Je těžké zapomenout na někoho, kdo nám toho dal tolik k zapamatování.

Svět je děsivé místo. Není snadné čelit mu jako jednotlivci. A proto se mnozí po okusení jeho krutosti a záludnosti, uchýlí ke kompromisu, jež je sice uvnitř zabíjí, ale i přesto jim poskytuje jakousi iluzi štěstí a bezpečí. Není to moc, ale k přežití to stačí. Dívku z jejích nepříliš veselých myšlenek vyrušil hlas mladíka, jemuž se dobrovolně rozhodla dělat společnost. "Tohle je náš osud. Zachraňovat jeden druhého, být tu pro sebe až do konce našich životů," pronesl, jako kdyby tomu doopravdy věřil. Už nějaký čas tomu však nebylo. Zatímco on tomu věřit přestával, Heather uvažovala, jestli nakonec přeci jen nemohl mít pravdu.

Nemilovala jej. A nikdy jej ani milovat neměla. To ovšem neznamenalo, že s ním nemohla prožít spokojený a alespoň částečně šťastný život. S onou myšlenkou se naklonila do předu, natahujíc k němu ruku. V očích se jí odrážel vnitřní boj, bolest a zklamání ze sebe sama. "Jdi si lehnout," zašeptal Dillon, tisknouc její ruku ve své. "Zapomeň na všechen ten smutek ve svém srdci, dobře?" Heather se zhluboka nadechla. Chystala se mu říct všechno. Vysvětlit mu, proč se poslední týdny chovala více uzavřeně než kdy předtím. Proč se už tolik nesmála. Plánovala mu říct o všem. O zklamání svých rodičů, o lásce, jíž cítila k někomu jinému, o bolesti ze ztráty Alexis, o obav z budoucnosti. Chtěla mu říct vše. Od začátku do konce. Nakonec se však jsem usmála, ujistila jej, že je v pořádku, i když nebyla, pustila jeho ruku a s tichým přáním klidné noci, se odebrala do svého pokoje, kde už na ní čekala Skyler, v jejíž náručí onoho večera nakonec usnula.