Heather Potterová: V pozadí

Kapitola 57: To nejcennější, co máš

Červené tričko odhalovalo štíhlá ramena. Potisk růže se táhl po džínách v oblasti stehne. V rukách svírala brýle, jež dostala k Vánocům spolu s dalšími doplňky od Brit. Na klíně jí ležel jediný rudý květ růže, jež jí ráno přinesl ohromný výr. V očích se jí leskly slzy při vzpomínce na ranní rozhovor s otcem. James neschvaloval její náklonnost k mladému čaroději z čistokrevné rodiny. Přestože se jej Heather snažila pochopit, bylo to pro ni těžké. Nebylo divu. Zatímco ona se Jamesi snažila porozumět, on se ji pochopit ani nepokoušel. Když se mu snažila vysvětlit, co k Blaisovi cítí, neposlouchal. Nechtěl to slyšet. A tak Heather mluvit přestala.

Skončila s veškerou snahou. Pochopila, že jej to ani v nejmenším nezajímá a přijala to. Bolelo to, ale ona měla pocit, že nemá na výběr. Hádky k ničemu nevedly a ona nechtěla, aby bylo v Doupěti větší dusno, než bylo nutné. Většinu dne jen mlčky seděla u krbu s knihou v ruce. Snažila se přijít na jiné myšlenky. Navíc se blížili OVCE a ona chtěla být perfektně připravená. Nesměla si dovolit jedinou chybičku. Musela být dokonalá. Dokonalá čarodějka, dokonalá Havraspárka, dokonalá studentka, dokonalá dcera.

Odložila brýle vedle sebe, berouc do ruky rudý květ. Ani ji nepřekvapilo, že nevadl. Ba naopak. Pokaždé když jej vzala do dlaní, zdálo se, jako kdyby rozkvetl, zatímco vždy, když přišel o její dotek, se zavinul. Dívka očima zkoumala okvětní lístky, jež se jemně leskly. Při vzpomínce na mladíka, jež jí růži poslal, jí píchlo u srdce, zatímco po její tváři stekla první slza. Vykulila oči, když květ ztmavl a na jednom lístku se objevila kapka vody. "Odráží tvoji náladu." Zrzka prudce vzhlédla k blonďáčkovi, jež jí věnoval soucitný pohled. "Archie..." Chlapec zavrtěl hlavou, sedajíc si vedle ní. Heather více stiskla květ v jedné své dlani, zatímco druhou ruku natáhla k Archimu. Mladý čaroděj ji stiskl ve své. "Je mi fuk, kdo to je. Pokud se pro něj tak moc trápíš..." "Miluji ho." vydechla, aniž by o tom přemýšlela. Věděla, že ji Archie pochopí. Ani na vteřinu o tom nezapochybovala.

A skutečně. Blonďáček přikývl, hledíc do jejích čokoládových očí. "Vím to. Tváříš se stejně jako..." odmlčel se, vrtíc nad svými myšlenkami hlavou. Pustil dívčinu ruku, berouc jí kolem ramen. Dívka se o něj opřela bokem, nechávajíc pár slz stéci po její tváři. "Táta je proti. Je jedno, co se snažím říct. Prostě to neschvaluje." pokrčila bezmocně rameny. "Nikdy jsem tě neviděl tak šťastnou, jako v posledních měsících." zašeptal blonďáček, opírajíc svou hlavu o její. "Heather... Neměla by ses vzdát toho nejcennějšího, co máš, jen kvůli tomu, co si ostatní myslí." Vyjeveně na něj pohlédla. "To, že si někdo myslí, že ví, co je pro tebe správné ještě neznamená, že to tak skutečně je."

_______________________________________

K Charakter asku jsem se ještě nedostala... Ale bude! To se nemusíte bát 😊

💋🤗💖